13. 05. 2020
Proč “nové” intervence proti koruně nejsou žádoucí?
Uvolňování karanténních opatření nebude ve finále nic jednoduchého. Včera jeden z hlavních epidemiologů z amerického vládního týmu varoval Donalda Trumpa, před fatálními důsledky rychlého rozvolňování karanténních opatření (které je podpořeno více tlakem byznysu než seriózními daty). Strach z druhé vlny epidemií navíc přiživují negativní zprávy o nových případech z Koreje a Číny. A to je důležitá zpráva i pro Česko, kde tento týden nastartovala zatím nejvýraznější vlna uvolňování karantény a ČNB současně představila alternativní scénář počítající s opětovným startem epidemie, který nevypadá vůbec pěkně.
V takovém případě by bezesporu muselo dojít na nekonvenční nástroje měnové politiky, o kterých na pondělním setkání s analytiky mluvil vlivný člen bankovní rady Tomáš Holub. Podle něj nyní ČNB analyzuje další možnosti, jak bojovat s případným propadem ekonomiky a souvisejícími deflačními tlaky. A mezi uvažovanými variantami jsou i nové intervence proti koruně. Ty však v tuto chvíli podle našeho názoru nejsou vhodným nástrojem hned z několika důvodů.Za prvé, exportéři jsou daleko víc zajištění proti pohybu kurzu než v roce 2013 (před startem intervencí). Kromě vyššího zajištění exportů na finančním trhu je vyšší i nepřímé zajištění skrze úvěry v eurech. Exportérům by proto slabší koruna zdaleka nejenže tolik nepomohla, naopak by přidělala nové starosti se ztrátovým zajištěním ve chvíli, kdy tržby ze zahraničí výrazně slábnou. Ostatně i anketa mezi zhruba 400 podniky na naší Ranní kávě (odpovídalo reálně sto firem) ukázala, že většina by naopak ocenila stabilizaci koruny a zabránění jejím dalším přirozeným ztrátám (skrze prodej devizových rezerv).
Za druhé, oproti roku 2013 máme v Česku velký objem krátkodobého zahraničního kapitálu (ve formě vkladů a dluhopisů). Centrální banka by oslabením koruny (nebo samotným signálem, že se k výraznému oslabení chystá) mohla lehce uvést zahraniční kapitál do pohybu a nastartovat jeho odliv. Vzhledem k tomu, že zahraniční vlastníci se podílí stále zhruba ze 40 % na držbě českých státních dluhopisů, takový odliv by se podepsal na růstu rizikových prémií na českém vládním dluhu. A vyšší rizikové prémie na vládním dluhu by zdražily peníze pro podniky i domácnosti – opak toho, co si pravděpodobně centrální banka přeje.
Za třetí, je nutné si uvědomit, že míč dnes daleko více než v roce 2013 leží na straně rozpočtové politiky. Výpadky příjmů a záchranné programy (programy COVID, Antivirus a další) povedou pravděpodobně k výrazným schodkům rozpočtu. A důležitou rolí centrální banky může být časem zabránit tomu, aby vyšší emisní aktivita státu nevedla k (výše zmíněné) horší dostupnosti peněz pro soukromý sektor. I když se dnes státu zatím daří velice dobře emitovat nové dluhopisy, je to i díky tomu, že zahraniční vlastníci do této chvíle vnímali centrální banku spíše jako pojistku proti ztrátám koruny (při příliš velkých ztrátách korunu stabilizuje) než jako “startér” nových ztrát české měny.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance
