Odvolání J. Powella z čela Fedu? Turecko a Velká Británie jsou odstrašujícími příklady

To, že je prezident D. Trump dlouhodobě nespokojený s šéfem americké centrální banky (Fed) J. Powellem, není žádnou novinkou. Trumpovy slovní útoky na Powella začaly již během jeho prvního prezidentského mandátu v roce 2018, a to necelý rok poté, co ho sám do čela Fedu jmenoval. Od té doby je Powell u Trumpa v hluboké nemilosti. Dokonce takové, že si nevybavuji nikoho, koho by Trump tak dlouhodobě a pravidelně kritizoval, jako právě Powella.

Od loňského listopadu, kdy byl Trump znovuzvolen prezidentem, se slovní útoky na Powella stupňují a téměř nemine týdne, aby si do něj americký prezident „nešťouchl“. V posledních době Trump začal nepokrytě hovořit o tom, že je potřeba Powella vyměnit a avizoval, že je připraven již nezvykle brzy (v září, případně v říjnu) oznámit, kdo Powella ve funkci nahradí. Powellovi přitom vyprší mandát až příští rok v květnu a historicky není zvykem oznámit nového šéfa Fedu s tak výrazným časovým předstihem. V případě nového šéfa Fedu se spekuluje např. o S. Bessentovi, K. Warshovi či K. Hassetovi.

Trumpova nespokojenost s Powellem je tak velká, že se dokonce vytvořila záminka pro odvolání v podobě příliš nákladné rekonstrukce historického sídla Fedu ve Washingtonu. A včera (16/7) se zašlo ještě dále, když prosákly informace, že Trump je připraven Powella z funkce nyní reálně odvolat. To sice americký prezident následně popřel, ale do budoucna nic takového nevyloučil.

Veškeré Trumpovy útoky na Powella je nutné vnímat především jako útoky na nezávislost centrální banky. Ve většině vyspělých zemí platí přitom nepsané pravidlo, že politici nemluví centrální bance do toho, co mám dělat a hodnotit, jestli má úrokové sazby snižovat či zvyšovat. A podobně je to i v opačném gardu, když by se centrální bankéři měli vyvarovat hodnocení fiskální politiky. Samozřejmě platí, že měnová politika centrální banky ovlivňuje hospodářskou aktivitu země (příliš vysoké úroky ekonomiku dusí) a na druhé straně příliš uvolněná fiskální politika (to je aktuální případ USA) vyvolává inflační tlaky.

^REKLAMA

Ztráta nezávislost centrální banky přitom může mít extrémně negativní dopady. Malou ochutnávku jsme viděli včera (16/7) pozdě odpoledne. Po informaci, že se Trump chystá odvolat Powella, americký dolar vůči euru skokově oslabil o více jak 1 %. Po následném dementování této zprávy dolar většinu ztrát rychle smazal. Včerejšek však byl nic, co by se finančních trzích pravděpodobně stalo, pokud by Trump Powella skutečně odvolal. To, jak rychle se včera finanční trhy vzpamatovaly, je do určité míry důkazem toho, že trhy s odvoláním Powella skoro vůbec nepočítají. To se tedy možná nyní trochu změní.

Pojďme si trochu zaspekulovat. Co by se stalo, pokud by byl Powell skutečně odvolán? Okamžitou reakcí by bylo pravděpodobně velmi prudké oslabení dolaru, a to minimálně v řádu několika procent. A k extrémním pohybům by došlo i u amerických vládních dluhopisů. Především dlouhý konec výnosové křivky by šel strmě nahoru (obavy z nárůstu inflace).

Velmi důležité by následně bylo to, kdo by byl do čela Fedu jmenován a jakou by Fed, respektive Federální výbor pro operace na volném trhu (FOMC), začal dělat měnovou politiku. Zde je nutné poznamenat, že vše není jen o osobě guvernéra, když se rozhoduje v rámci FOMC. Pokud by nový šéf Fedu trhy následně přesvědčil o tom, že chce aplikovat nezávislou měnovou politiku s cílem řádně pečovat o cenovou stabilitu, tak by se situace na trzích moha poměrně rychle zklidnit.

Pokud by však začal Fed rychle snižovat úrokové sazby bez ohledu na inflační hrozby v americké ekonomice, tak bychom na finančních trzích mohli být svědky ještě větších výprodejů, než tomu bylo letos na začátku dubna po tzv. Dni osvobození. Konkrétně oslabení dolaru o 10 % a více by nemusel být problém a dlouhý konec dluhopisové výnosové křivky by se dostal pod extrémní prodejní tlak.

Jestli někde hledat paralely v nedávné době tak v případě měny např. měnová krize v Turecku na podzim 2021, kterou odstartovalo rychlé snižování úrokových sazeb ze strany tamní centrální banky, ačkoliv inflace byla hodně přes 30 %. A v případě dluhopisů např. dluhopisová krize ve Velké Británii z podzimu 2022 (tzv. UK gilt crisis).

Konkrétně u USA a Fedu by však byl dopad na globální finanční trh o několik řádů výše. Americký dolar je na rozdíl od lokální turecké liry klíčovou globální rezervní měnou. Velikost amerického dluhopisového trhu je nesrovnatelně větší toho britského. Objemově zhruba 28 biliónů dolarů v případě amerických Treasuries oproti cca 2,9 biliónu liber v britských Gilts.

Jestli někde hledat pro druhou polovinu letošního roku tzv. černou labuť, tak jedním z hlavních adeptů je nepochybně ohrožení nezávislost Fedu (odvolání Powella).

Autor: Miroslav Novák, hlavní analytik Citfin