Na druhou stranu zítra zveřejněné číslo obdobného (avšak důležitějšího) indexu Ifo klidně může potvrdit, že konjunktura u našeho největšího obchodního partnera je stále silná, což by nakonec časem mělo implikovat, že budou polevovat i deflační tlaky. Pravda, dříve tomu tak bývalo, ale v poslední době jakoby tato makroekonomická kauzalita (vyšší růst ⇒ časem vyšším inflace) nefungovala. Alfou a omegou této transmise je totiž to, zdali se růst nakonec dostane i do vyšších mezd a ty zpětně podpoří poptávku. A to je velká otázka. Existuje řada argumentů, proč se tak v dnešní době neděje – od Pikettyho pohledu, že v souboji práce versus kapitál má druhý jmenovaný výrobní faktor navrch až na názor, že rychlý postup technologické revoluce produkuje permanentní kreativní destrukci řady sektorů a pracovních míst, což trh práce nedokáže absorbovat.
Navíc však existuje i další faktor, kterým jsou konfrontovány ekonomiky západní civilizace a který je v poslední době poměrně dost medializován. Jen jím zrychlující se migrace populace či spíše uprchlíků z jihu na sever. Nejde přitom jen o fenomén jižní Evropy ale především Německa. Pro představu jen za první tři měsíce přišlo do Německa přes 80 000 lidí žádajících zde z různých důvodů o azyl. Pokud by to takto šlo dále i v následujících 9měsících, tak roční přírůstek pracovní síly v Německu bude činit z tohoto důvodu dodatečné 1 %. To je poměrně hodně – neboli zrychlující se migrace do zemí jako je Německo či USA nepochybně přispívá k tomu, že trh práce není dostatečně utažený a pracovníci si tak nedokážou vyjednat skutečně proinflačně působící růst mezd.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
