Nepříjemné dilema ECB – dokáže bojovat proti rozdílné inflaci?

A není se čemu divit, ECB má víc jak kdy v minulosti problém “ušít jeden kabát” pro všechny členy euroklubu. Na jihu Evropy inflaci táhnou vzhůru víceméně výhradně jednorázové “dovezené” faktory jako ceny energií nebo pohonných hmot. Ceny elektřiny a plynu ve Španělsku zdražují o více než 55 %, v Itálii o 35 %, zatímco v Německu pouze o 6,5 % meziročně (pravděpodobně díky dlouhodobějším kontraktům). Proti této dovážené jižní inflaci ECB nemusí zasahovat, protože při vyšších mírách nezaměstnanosti na jihu Evropy časem opravdu odezní…, a po cestě možná ještě zchladí domácí poptávku. Na severu je však situace úplně jiná – inflační tlaky jsou do velké míry i “doma vyrobené” a jsou tak vidět třeba v domácím sektoru služeb nebo v sektoru ne-energetického a nepotravinářského zboží. Je to důsledek výrazně nižší míry nezaměstnanosti, která usnadňuje průsak dovážené inflace do ostatních složek spotřebitelského koše. Zatímco ceny služeb na jihu Evropy rostou o méně než 2 %, v Německu je to o více než 3 %. Ještě výraznější je rozdíl v případě ne-energetického a nepotravinářského zboží – na jihu Evropy rostou jeho ceny lehce přes 1 %, zatímco v Německu přes 5 %.

A proti této německé inflaci by ECB měla zasáhnout. Proč? Protože jednoduše neodezní tak jako drahé energie nebo pohonné hmoty na jihu a může se v Německu natrvalo zabydlet. Příliš prudký obrat v měnové politice ECB však může potopit evropský jih. Výprodeje na italském dluhopisovém trhu nastartované zatím “pouhou” změnou v rétorice jasně ukazují, že ECB před sebou nemá lehký úkol…

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance