Praha – „Už je to fakt děsné, něco o tom napište,“ řekl mi před několika týdny cestou domů z jedné oslavy jeden taxikář, kterému bylo odhadem přes padesát let, a tvrdil, že se tímto řemeslem živí už desítky let.
Měl na mysli stále přibývající semafory na křižovatkách i v místech, kde nikdy nebyly, a které navíc zastavují řidiče na dlouhé minuty, přestože je hluboká noc a z okolních silnic do křižovatky nic nevjíždí, ba dokonce tu není ani živáčka.
Jeho motivace je logická – čím více času prostojí na křižovatce, tím méně zákazníků stihne během své směny odbavit.