Praha – Když se v České republice řeší téma energií či s tím spojených krizí, většina koncepčních debat je zjednodušeně fixována na Rusko, upozorňuje český energetický zmocněnec Václav Bartuška: „Je to problém polského a baltského diskursu.“
„Problém spočívá v tom, že nás potkaly tři důležité skutečnosti naráz. Jednak máme obrovské nároky, jednak nejme miláčkem světa, který by řešil věci za nás, a pak, více než 90% ropy a zemního plynu je v rukou národních států.“
„Když vysvětluji studentům měřítko našich současných nároků, připomínám, že Německo, které v roce 1942 okupovalo celou Evropu od La Manche po Stalingrad a od Nordkapu po Libii, vydrželo zásobovat svých 200 divizí, námořnictvo a 300 milionů lidí jedním a půl milionem tun ropy z Rumunska a zhruba čtyřmi miliony tun syntetického benzínu, vyráběného z uhlí v Hermann Göring Werke. Dnes jenom Česká republika dováží osm milionů tun ropy a další tři miliony v produktech. Celá Evropa pak spotřebovává ještě padesátkrát tolik.“
„Přitom když se podíváte na seznam nejbohatších vlastníků ropy a plynu, největší západní vlastník, společnost Exxon Mobil, je na sedmnáctém místě. Logicky, tyto firmy dnes musí chodit s prosíkem za těmi, kdo suroviny mají. Za Venezuelou, do Íránu. Že to představuje dlouhodobý problém, došlo Britům nebo Francouzům dřív, než nám. My jsme se trochu probrali až ve chvíli, kdy si Rusko uvědomilo svoji pozici a začalo budovat nové plynovody, nové ropovody a nové terminály na Baltu, Černém moři a Pacifiku, aby mělo víc exportních kapacit. Upřímně řečeno, Češi jako odběratel nejsou žádná výhra.“
