Úterý 13. dubna. Svátek má Aleš.

Na co čeká Evropská centrální banka? Proč ještě nezasáhla?

Makro 03.04.2014 | 11:15 0 Komentářů

Momentálně existuje jenom jedna otázka, která vrtá hlavou obchodníkům, a to, zdali Evropská centrální banka (ECB) na svém dnešním (čtvrtečním) zasedání učiní kroky směrem k povzbuzení inflace. 

Hlavním úkolem a posláním ECB je zabezpečit cenovou stabilitu ve společné měnové unii 18 členských zemí, což znamená udržet růst cenové hladiny poblíž cílových 2 procent. Nicméně inflace v eurozóně za posledních 12 měsíců oslabila o 1,2 procenta, což je výsledek trochu vzdálený úspěšné monetární politice, která sleduje jenom jeden cíl. Index spotřebitelských cen (CPI), jenž byl zveřejněn v pondělí, dosáhl v březnu jenom 0,5 procentního meziročního růstu. Jediným pozitivním signálem pondělních dat bylo, že index jádrové inflace (očištěn o volatilní položky) dosáhl v březnu vyššího, a to 0,8 procentního růstu. Cenovou hladinu v eurozóně předchozí měsíc nejvíce srazily nižší ceny energií. Následně v úterý byl zveřejněn index cen výrobců (PPI), který dosáhl v březnu meziročního poklesu o 1,7 procenta. Tento index je v negativním teritoriu již téměř rok.

Ačkoliv se reálná přítomnost deflace zatím ECB jeví jako málo pravděpodobný scénář, otázkou je, zdali bance stojí za to riskovat naplnění i tohoto málo pravděpodobného scénáře, protože kdyby se deflace skutečně objevila, stálo by ji to uplatnění hodně agresivní monetární politiky. A tak otázkou je, na co ECB ještě čeká? Proč proti klesající cenové hladině dosud nezasáhla?

Evropská centrální banka se rozhodla ponechat monetární politiku v březnu beze změny. Její šéf Mario Draghi se tehdy na tiskové konferenci tvářil spokojeně s dosavadním hospodářským vývojem společné měnové unie. Jeho přesvědčení bylo ještě před měsícem podle všeho podpořeno pozitivními daty, protože před březnovým zasedáním byla ECB dostupná hodnota inflace ve výši 0,8 procenta, nyní je na úrovni 0,5 procenta. Členové bankovní rady zatím odmítají připustit potenciální scénář deflace v eurozóně a uvádějí, že očekávaný silnější ekonomický růst (HDP) s postupem času inflaci nastartuje.

Pokles cenové hladiny v eurozóně je nejen výsledkem transformace jihoevropských ekonomik, které snižují ceny (náklady, marže), aby opět získaly konkurenceschopnost, ale i silného eura, které roste i díky tomu, že ostatní země na rozdíl od eurozóny svoji měnovou politiku uvolňují, a tedy své měny vůči euru oslabují. V neposlední řadě se na poklesu cen podílejí i nižší ceny energií v důsledku celkově nižší globální poptávky a získávání nových zdrojů jako například břidlicový plyn v USA.

Od posledního zasedání ECB rovněž promluvili někteří členové bankovní rady, kteří upozornili na řadu dostupných monetárních instrumentů, které může banka v boji s nízkou inflací použít. Nejvíce se diskutuje možnost snížení základní sazby. Ta je nyní na úrovni 0,25 procenta, což znamená, že ECB ji může snížit minimálně na nulu, čímž by se depozitní úroková sazba dostala do negativního teritoria. To by pro banky znamenalo, že by musely platit za krátkodobé úložky likvidity u ECB.

Další možností je poskytnout komerčním bankám dodatečnou likviditu podobnou formou půjček jakými byly operace LTRO s tím, že tentokrát by byly úročeny fixní nízkou sazbou, a ne variabilní počítanou ex-post, jako tomu bylo u již poskytnutých půjček LTRO v letech 2011 – 2012.

Poslední velmi diskutovanou možností je nákup kvalitních soukromých aktiv, což by bylo z právního hlediska jednodušší variantou než nákup státních dluhopisů, který hraničí s „monetizací státních dluhů centrální bankou.“ Zajímavou variantu navrhnul ECB pan Jeffrey Frankel, profesor z Harvardu, který bance doporučil nákup státních dluhopisů zemí mimo eurozónu za nově vytištěná eura. ECB by se takto vyhnula problému přímého financování členských států. Jako příklad uvedl státní dluhopisy USA. Otázkou je, do jaké míry by jakákoliv forma QE pomohla zvednout inflaci, která je i v rychleji rostoucích Spojených státech po třech kolech měnového uvolňování na úrovni 1,1 procenta.

Podle průzkumu agentury Reuters jenom 2 ze 72 dotázaných analytiků očekává, že ECB přistoupí v dubnu ke snížení úrokových sazeb. Nicméně počet hlasů vyzývajících banku k akci stoupá. Kromě samotného zasedání, na němž může banka přijmout nová opatření, je zítra na programu i tisková konference, na níž bude mluvit Mario Draghi. I kdyby centrální banka ponechala měnovou politiku beze změny, budou slova Maria Draghiho pečlivě sledována, hlavně jeho plány na boj s inflací. Euro zatím na zítřejší zasedání nereaguje, stále se obchoduje poblíž úrovně 1,38 v páru s americkým dolarem.

Autor: Bossa

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.