MMF odhaduje, že bude potřebovat v následujících dvou letech na pomoc s rozpočtovou krizí okolo bilionu dolarů a v současné chvíli má k dispozici necelých 400 mld. Není ovšem tajemstvím, že Spojené státy jsou velkým odpůrcem nových příspěvků do fondu a zastávají názor, že Evropa má dostatek zdrojů na to, aby své problémy řešila primárně sama. Novým příspěvkům se vyloženě nebrání Čína, Brazílie a další velké rozvíjející se ekonomiky. Je ale otázkou, zda budou chtít tyto země samy přispět zhruba 300 mld. eur (Evropa se zavázala přihodit 200 mld.) a co za to budou chtít…?
Nejisté jsou také vyhlídky na dohodu mezi Řeckem a soukromými věřiteli reprezentovanými IIF (Institute for International Finance). Je bezesporu pozitivní, že Řecko se svými věřiteli znovu usedlo ke stolu a že se rýsuje určitá dohoda – podle Financial Times se blíží kompromis ohledně výše kupónu u nového náhradního dluhu (4,25 %), který ve finále bude znamenat odpis 68 % z čisté současné hodnoty řeckého dluhu. Problém je v tom, že i když Řecko vypotí dohodu s IIF, řada věřitelů stojících mimo jednání se nemusí k dohodě připojit. Jedná se především o konzervativnější investory (pojišťovny, podílové fondy), kteří si v minulém roce pojistili své investice v Řecku prostřednictvím CDS (Credit default swaps) a dobrovolné odpuštění dluhu se jim hodně nevyplácí. Naopak, tito investoři si ve skrytu duše přejí, aby Řecko jednostranně přijalo zákon o omezení práv všech věřitelů, došlo ke klasickému bankrotu a oni dostali výplatu svého pojištění. Pokud se Řekům nepodaří přesvědčit všechny věřitele k dobrovolnému odpuštění dluhu, bankrot “natvrdo” již bude prakticky nevyhnutelný.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
