Leč dlouho mu to nevydrželo a kurz eura se odpoledne vrátil téměř tam, kde začínal. Jako věrohodné se proto zdá vysvětlení, které nabídly agentury, a sice že se evropské banky ještě před koncem roku snažily „zásobit“ společnou měnou, aby se tak dostatečně připravily na novinky v oblasti regulace, které mohou znamenat další kapitálové požadavky.
Mají totiž před sebou faktický vznik bankovní unie, která přinese společný bankovní dohled, zřejmě i přísnější stress testy, zavedení záchranného mechanismu a společný záchranný fond. A svoji roli nejspíše sehrává i aktuální revize kvality aktiv bank, kterou provádí ECB. Páteční euro-rely byla jistě zajímavá a napínavá – zvláště v jinak celkem na informace chudých posledních dnech roku, avšak pro trvalejší posilování eura mnoho důvodů jen tak nenajdeme. Fundamenty nahrávají dolaru, ať už jde o příznivější stav americké ekonomiky, ziskovost tamních firem, tolik očekávanou exit strategii, a v neposlední řadě i vyšší výnosy amerických dluhopisů. Naproti tomu se eurozóna zatím příliš povzbudivými výsledky pochlubit ještě nemůže, i když šéf ECB v posledním rozhovoru hovořil o povzbuzujících signálech v podobě ekonomického oživení v některých zemích, klesajících rozpočtových deficitech a jiných zlepšeních. Zdůvodňoval tak, proč není třeba znovu snížit již tak rekordně nízké úrokové sazby ECB.
Úvahy o tom, že by ECB však mohla znovu uvolnit svoji měnovou politiku, zřejmě jen tak nerozptýlí. Nemusí přitom jít primárně o sazby, ale o další kolo LTRO, které by do systému přineslo novou likviditu. Nová eura, která jen těžko ukončí credit crunch, by třeba mohla napomoci k oslabení společné měny. Ne pro každou exportující zemi v eurozóně není totiž silné euro tak neškodné jako pro Německo.
Petr Dufek
Analytik ČSOB
