Již záhy byl tento nález odmítnut Ministerstvem financí, kdy posléze se k tomuto nesouhlasu přidaly i obecné soudy v čele s Nejvyšším správním soudem. To přinutilo Ústavní soud se celou problematikou opětovně zabývat. Za tímto účelem tak dne 8. 11. 2011 zasedlo plénum Ústavního soudu, aby o celé věci opětovně rozhodlo.
Výsledek byl takový, že Ústavní soud od povinnosti seznamovat kontrolovaný daňový subjekt s důvody zahájení kontroly zcela upustil. Došlo tak k přehodnocení minulých závěrů, byť se s tímto tři soudci z pléna Ústavního soudu neztotožnili. Odteď tak již není sporu o tom, že je v mezích pravomoci finančního úřadu rozhodovat svévolně o tom, u koho a jak často se daňová kontrola bude provádět.
Nutno říci, že právě uvedená svévolnost byla trnem v oku některých soudců, kdy tito požadovali stanovení jednoznačných pravidel daných ústředním orgánem (ministerstvem), které by byly odvislé od časových a věcných důvodů. Z praxe jsou totiž známy časté případy, kdy poplatníci zejména na malých městech čelí daňovým kontrolám pravidelně za všechna období, zatímco jiní zejména v Praze za celou dobu své existence daňovou kontrolu vůbec nezažili.
Původní názor Ústavního soudu tak dával takto postiženým lidem šanci se bránit. Tato však nyní vzala zcela za své. Znamená to tak, že každý daňový subjekt má povinnost strpět jakoukoliv návštěvu finančního úřadu, byť je tato mnohdy spojena s obrovskou administrativní zátěží. Lze tak předpokládat, že i nadále bude převažovat stávající praxe stěhování sídel do Prahy, kdy tato je snad jediným „legitimním“ způsobem ochrany.
REKLAMA
JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, advokát specializující se na daňové právo
