Komentář Petra Dufka: Inflační restrikce

Bude to vlastně taková tečka za prací stávající bankovní rady, která už většinu práce – alespoň pokud jde o sazby – vlastně odvedla. Nové vedení ČNB bude moci úrokové sazby už spíše jen doladit, případně je může doplnit nějakým novým inovativním řešením v podobě kurzového režimu, který by zajistil silnější korunu, a tím pádem i menší tlak zahraničních cen na domácí cenovou hladinu. Aby takové řešení však mělo skutečně viditelný efekt na vývoj inflace, muselo by se jednat o poměrně výrazné posunutí koruny k silnějším hodnotám, které by ovšem mělo negativní dopad na v současné době utlumený exportně orientovaný průmysl. Posuny v řádu desetihaléřů by totiž byly jen jemným laděním, které by sice mohlo omezit aktuálně vyšší volatilitu kurzu, ale se samotnou inflací by v žádoucím směru příliš nezahýbalo.

Nové vedení sice nastupuje v situaci, kdy jsou úrokové sazby ČNB nejvyšší za posledních 23 let, avšak velký kus práce ještě zbývá udělat především na poli tvorby inflačních očekávání. Ta jsou totiž aktuálně téměř nejvýše v historii, a to nejenom v podnikatelském sektoru, ale i v případě domácností. Tato očekávání, která každý měsíc publikuje statistický úřad, totiž ovlivňují rozhodování firem v jejich cenové a investiční politice nebo při mzdovém vyjednávání. Stejně tak i domácnosti „řízené“ strachem z přetrvávající vysoké inflace mění svoji spotřebu, posunují ji v čase, stejně jako investice nebo své úspory.

Z pohledu nástrojů už ČNB odvedla většinu práce, nyní je čas na jasnou komunikaci, pomocí které by měla širokou veřejnost přesvědčit, že to se snížením inflace k cílovým dvěma procentům dál myslí opravdu vážně. Už na srpnovém zasedání bankovní rady se ukáže, zda se ČNB vrátí k dřívějším tolik oblíbeným tezím ECB a Fedu o dočasnosti či pomíjivosti inflace, nebo zda kontinuálně naváže na práci stávající bankovní rady. Nebo jinak, zda bude snažit inflaci „vysedět“, nebo bude dál aktivně jednat.

Autor: Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS