23. 09. 2022
Komentář: Kratší konec konkurenčního provazu
Po měsících přemítání o sociálním energetickém tarifu přichází na řadu u nás i v rámci celé EU další kolo opatření, která mají zbrzdit růst cen energií. Na české straně jsou to maxima cen stanovená pro domácnosti, na evropské úrovni „zastropování“ prodejních cen elektřiny. Obojí lze chápat jako opožděnou reakci na dramatický trend cen elektřiny, jehož začátek sahá už do loňského roku. Obojí je ovšem jen řešením důsledků, nikoliv příčin nepříznivého vývoje na trzích s elektřinou.
Do centra pozornosti se logicky dostaly domácnosti, které po konci fixací čekaly nebo ještě čekají nové ceníky energií s částkami mnohem vyššími, než na jaké byly zvyklé v předchozích letech. Hůře na tom mohou být ovšem ti spotřebitelé, kteří se (ne)dobrovolně dostali do područí cen spotových, jež jsou nejenom vysoké, ale zároveň i extrémně nestabilní. Proto zavedení šestitisícového stropu na ceny elektřiny pro domácnosti je vlastně pojistkou, že domácnosti nebudou platit o mnoho více než zhruba 9 tisíc korun za MWh včetně všech dalších poplatků a daní.
Už z letmého pohledu na odběratele elektřiny v ČR je zřejmé, že vysoká cena trápí nejenom domácnosti, protože ty se podílejí na její spotřebě – stejně jako služby – přibližně 27 %. Zcela dominantním uživatelem je v našem případě průmysl, který podle dat Eurostatu spotřebuje více než 40 % této energie. Po covidových letech, s nimiž byl spojený mj. rozpad dodavatelských řetězců, tak nejvýznamnější tuzemské odvětví stojí před možná největší výzvou od začátku ekonomické transformace.
Jen pro představu, 200 euro za megawatthodinu navíc může pro toto odvětví znamenat dodatečný náklad ve výši cca 114 mld. korun, přičemž jeho největší tíhu pocítí strojírenství, chemický průmysl a výrobci dopravních prostředků. Tedy alespoň z pohledu objemu spotřebované energie v letech 2018–2020. Pro celou ekonomiku pak může jít v tomto hypotetickém příkladu o dodatečné náklady ve výši až 300 mld. korun. A to ponecháváme stranou zemní plyn, jehož vysoké ceny implikují obdobný dopad pro celé hospodářství.
Vysoké ceny energií většinou vnímáme z pohledu rostoucích výdajů, které snižují životní úroveň obyvatel i ziskovost firem. Mají ovšem i jeden další důsledek, a sice velmi negativně ovlivňují konkurenceschopnost tuzemské ekonomiky. Možná ne ve srovnání s německými firmami, avšak na světovém trhu rozhodně ano. Stačí se podívat na tržní ceny elektřiny nebo plynu třeba v USA, které sice rovněž v posledním roce vzrostly, avšak stále jsou na trhu zhruba pětinové ve srovnání s cenami v našem regionu. Energetická drahota proto může v lepším případě podnítit investice do úspor, ale také vyvolat stěhování energeticky náročných výrob mimo území EU. A jak už ukázala covidová zkušenost, nemusí jít o posuny veskrze pozitivní.
Autor: Petr Dufek, hlavní ekonom Banky Creditas
