Různé instituce pak nakupovaly dluhopisy poskytovatelů hypoték, které byly v mnohých případech kryté právě těmito subprime (méně bonitními) půjčkami. Rovněž specializované banky si pro své druhotné (často hypoteční) půjčky půjčovaly u primárních bank, tj. u těch, které disponují primárními klientskými vklady. Nikdo detailně nezkoumal bonitu těchto zajišťovacích aktiv. Kromě toho se používal i tzv. Credit Default Swaps (CDS), což je druh jakéhosi pojištění, který zabezpečoval držiteli pojistné plnění v případě ztráty z držení cenného papíru.
Další komplikace se objevovaly návazně a dominovým efektem prohlubovaly problémy postupně celosvětového bankovnictví. Odpisy špatných úvěrů způsobují bankám obrovské ztráty v jejich hospodaření, vyvolávají obrovské otřesy na finančních a akciových trzích a působí destrukčně na důvěru obyvatelstva ve finanční sektor jako celek. Akciové trhy ztrácejí půdu pod nohama, lidé vybírají peníze ze svých účtů u bank a potažmo je někteří ukládají do svých trezoru a bankovních sejfů. Ruší své podíly v investičních fondech, přicházejí o obrovské majetky, úspory, i o své domovy. Mnoho set tisíc jich přichází o práci.
Další značnou komplikací celé ekonomiky je druhotná platební neschopnost podniků a podnikatelů. Banky jsou již v tuto dobu mnohem opatrnější při poskytovaní úvěrů, které běžně v minulosti poskytovaly – provozní úvěry podnikům, faktoring, exportní financování, rozvojové programy. Firmy se tak nemohou dostat k finančním prostředkům, které pro svůj provoz (rozvoj) potřebují, a když už, tak jsou úvěry drahé. Mezibankovní trhy nemohou nahradit kapitál bank ani primární vklady.
Je to finanční, ekonomická krize, která se přelila do hluboké krize důvěry. Důvěry v banky, ve finanční sektor.
Vlády jednotlivých států se snaží prostřednictvím různých forem pomoci sanovat topící se ekonomiku, napumpovat velké objemy peněz do finančního sektoru, podpořit infrastrukturní projekty ulehčit daně, řešit narůstající nezaměstnanost a podpořit hypoteční trh. Bez stabilizace hypotečního trhu se nepodaří stabilizovat finanční sektor. Bez stabilizovaného finančního sektoru není cesty z prohlubující se krize (recese).
REKLAMA
Součástí vládních opatření pro podporu ekonomiky je i myšlenka na vytvoření jakýchsi „špatných bank“, na něž by se převáděla problematická aktiva, která zamořují bankovní systémy od americké hypoteční krize. Toto řešení umožní, aby zbylé „dobré banky“ získaly nový soukromý kapitál a obnovily úvěrovou aktivitu. Zdá se, že tento model bude použit v USA.
Ve Velké Británii se tamní vláda zatím vydala jinou cestou, a to přímými vklady kapitálu do bank, čímž je de facto částečně zestátňuje, a nabízí garance na nové půjčky a vládní pojištění nejrizikovějších aktiv. Nicméně i tam se již zvažuje varianta „špatné banky“.
Vyřešení problému na hypotečním trhu, očištěné banky, fungující mezibankovní trh vrátí důvěru střadatelů a investorů, vrátí vklady do bank a přinese nový kapitál na akciové trhy. S větším kapitálem se může aktivita bank postupně zvyšovat, z čeho budou profitovat firmy a podnikatelé, kteří čekají na úvěrové injekce od bank. Tentokrát budou střadatelé, investoři a vláda očekávat větší obezřetnost a konzervativnější přístup při poskytování různých druhů půjček. Určité restrikce, standardy a efektivnější dohled nad bankami budou v zájmu všech.
Efekt vládních balíčků se projeví také, otázkou je kdy. Krize je proces opětovného nacházení rovnováhy. Je to dlouhodobý proces, ale po létě by snad mělo být jasnější, že se situace minimálně nezhoršuje.
