Pondělí 14. června. Svátek má Roland.

Citroën C4 Cactus má být „městuodolný“. Otestovali jsme ho

Investice 13.12.2014 | 08:05 0 Komentářů

Základní motor je pro zájemce o tento vůz dobrou volbou. Pokud ale moc často neopustí město.

Citroën C4 Cactus má být "městuodolný". Otestovali jsme ho

Mezi automobilovými novinkami končícího roku 2014 je Citroën C4 Cactus jednou z nejvíce zmiňovaných.

Má to řadu důvodů – auto má velmi specifický vnější i vnitřní design, navíc přineslo několik technických řešení, které před jeho tvůrci nikdo nepoužil.

Na to, jak tento automobil obstojí při klasickém týdenním redakčním testu, jsme proto byli velice zvědaví. Tuzemské zastoupení francouzské značky pro nás připravilo exemplář se základním benzinovým tříválcovým motorem 1,2 s maximálním výkonem 60 kW (82 koňských sil).

Na auto s délkou 416 centimetrů, což je veličina, která se již blíží kategorii nižší střední třída, to není úplně moc. Ukázalo se to pak při obsazení čtyř sedadel v dálničních stoupáních. Ta se zařazeným pátým rychlostním stupněm nevyjedete. Ve městě jsme však oceňovali jeho klidný chod.

Vypadá jinak

Vnější design působí na dnešní poměry snad až příliš jednoduše a zakulaceně. Velice ho však ozvláštňují tři páry svítilen na přídi a samozřejmě plastové ochranné „bubliny“ airbump v barvě, která kontrastuje s lakováním karosérie. Jejich odolnost jsme pak testovali na parkovišti supermarketu, kde jsme do nich nechali narážet velký nákupní vozík i v rychlostech, které přesahují tempo lidské chůze. Plastové díly i celé auto obstály bez jakékoli známky poškození. Podobně by měly obstát třeba v podzemních garážích při nárazech hran dveří při nastupování do vedle zaparkovaných automobilů.

Vůz, který byl ve výbavě s označením Feel (oficiální cena je 359 900 korun), nabízí cestujícím ochranu šesti airbagy, dále je na palubě přítomen asistent pro rozjezdy do kopce, palubní počítač, tempomat s omezovačem rychlosti, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, elektricky ovládaná přední okna a zrcátka, LED světla pro denní svícení a rádio.

Uprostřed palubní desky je velký dotykový displej, jehož prostřednictvím se kromě rádia, navigace a palubního počítače ovládá i klimatizace. Tento postup je sice efektní, ale podstatně zdlouhavější, než pouhé pootočení obvyklého ovladače.

Zajímavé na pohled i funkční však jsou uvnitř „cactusu“ jiné věci. Například madlo na dveřích je vlastně jakési poutko, podobné těm na cestovních kufrech. Jde určitě o levné řešení, které ale lidi rádi přijmou, protože vypadá hezky. Podobně hezky vypadá imitace víka cestovního kufru tvořící povrch víka schránky před spolujezdcem. To se navíc otevírá směrem vzhůru, což si technici mohli dovolit, vzhledem k přemístění airbagu z palubní desky do rámu čelního okna. Toto uspořádání má ještě další výhodu – osoba sedící vedle řidiče získala pro své nohy skutečně převeliký prostor.

Jako v obýváku

Tvar sedaček je hodně neobvyklý. Připomínají spíše křesla (pokud si člověk objedná automobil s robotizovanou převodovkou, jejíž ovladač je u volantu, dostane dokonce uprostřed nerozdělenou pohovku), a jsou měkká podobně jako nábytek určený pro sezení u televize.

Jak jsme si ověřili, lidské pozadí se do nich poměrně hluboko zaboří a pak se z auta poněkud hůře vystupuje.

Cestující nebudou v cactusu trpět nedostatkem místa. Jedinou výjimkou jsou lidé vyšších postav na zadních sedadlech, které budou hlavou vytlačovat důlek do střechy. Navíc si zde nemohou otevřít boční okénka, protože vyvětrání je možné jen po vyklopení jejich zadní části do strany.

Objem zavazadlového prostoru je 348 litrů, což je u takto velkého vozu dostačující hodnota. Pod jeho podlahou je navíc plnohodnotné rezervní kolo. Zvětšit ho lze po sklopení opěradla zadní lavice, to však není dělené.

Řidič si ve voze bude chvilku zvykat na digitální přístrojový štít. Navíc na něm chybí ukazatel otáček motoru. Poněkud nám při testu vadila příliš velká hlavice řadící páky manuální převodovky. Její chod při změnách rychlostních stupňů není navíc úplně hladký.

Podvozek vozu je naladěn typicky „francouzsky,“ tedy měkkce. To je super ve městě, pokud člověk přejíždí kanály, tramvajové koleje a další nástrahy pražského provozu. V zatáčkách projížděnými vyššími rychlostmi se však karosérie trochu nepříjemně naklání. Pokud je v nich navíc nerovný povrch, zadek vozu nepříjemně odskakuje.

Spotřeba auta v kombinovaném provozu by měla dosahovat  4,6 litru, my jsme v průměru jezdili o dva až dva a půl litru „dráže“.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.