Evropa, pro kterou je Čína jedním ze stavebních kamenů křehkého oživení, si tak může oddychnout. Otázka je na jak dlouho? Hlubší pohled pod pokličku ukazuje, že růst v druhé největší světové ekonomice stojí na hliněných nohou.
Hlavním problémem je vysoká závislost na investicích a na dluhu. Význam investic narostl v Číně do obludných rozměrů po roce 2008, při snaze zabránit propadu ekonomiky po pádu americké investiční banky Lehman Brothers. Investice do nového bydlení a infrastruktury dnes proto tvoří zhruba polovinu HDP – prakticky nejvíce na světě. Přeinvestovanost je patrná na řadě míst – vznikají celá města bez obyvatel (jako například Chenggong), prázdné nákupní čtvrti i sportovní stadiony. Problém by nebyl tak zlý, kdyby s investicemi nerostl dluh. Od roku 2009 ale rostly čínské úvěry v průměru více jak 20ti procentním tempem, zatímco nominální hrubý domácí produkt tempem zhruba polovičním.
Výsledkem je výrazný nárůst vnitřního zadlužení. Podíl úvěrů na HDP vzrostl z necelých 140 % HDP v roce 2008 na přibližně 230 % HDP na konci roku 2013. Podle nových odhadů Standard Chartered z tohoto týdne vzrostlo zadlužení za prvních šest měsíců letošního roku o dalších 20 procentních bodů na 250 % HDP. Taková míra vnitřního zadlužení (a jeho růstu) nemá mezi rozvíjejícími se ekonomikami obdoby. Čínské autority se děsí momentu, kdy výrazněji zpomalí rychlé tempo investic a řada v minulosti financovaných projektů se ukáže být jako ztrátová. Proto na slábnoucí hospodářství v tomto roce zareagovaly přijetím nového stimulačního balíku – ten se ale zaměřuje jak jinak než na investice do bydlení a infrastruktury. Problém přeinvestovanosti a prázdných čtvrtí se tak ještě přifukuje…
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
