Komu se vyplatí „protiinflační“ dluhopisy?

Inflace je silný strašák. Letos si pohrála nejprve s cenou vajec, nyní ji využije Miroslav Kalousek k lepšímu prodeji státních dluhopisů. V připravované jarní emisi hodlá nabídnout lidem 10 až 20 mld. Kč, z nichž si každý zájemce bude moci odkrojit až 5 mil. Kč.

„Vytvořili jsme nabídku, která sice nenabízí ani korunu zisku, ale představuje jediný produkt, kde stát garantuje, že úspory nebudou znehodnoceny inflací,„ uvádí Miroslav Kalousek a dodává: „Občan tedy nevydělá na úroku, ale současně má stoprocentní jistotu, že reálná hodnota jeho úspor zůstane stejná.“

Ministerstvo by kromě „protiinflačního“ dluhopisu mělo vydat i obdobné dluhopisy, které byly k dispozici v předchozí emisi – tedy pravděpodobně diskontované jednoleté a dva typy pětiletých dluhopisů (s výplatou výnosu a reinvestiční).

Inflace a výnosy

V první emisi byly státní dluhopisy pro občany vydány k 11. 11. 2011. Od té doby roste míra inflace z 1,9 % v listopadu loňského až k 2,4 % v březnu letošního roku. A i vzhledem k dalším úsporným opatřením a zvýšení daní lze očekávat její další nárůst. Jednoleté dluhopisy tak skončí s největší pravděpodobností reálnou ztrátou a nelze podobný osud vyloučit ani u pětiletých, které před sebou mají většinu daňových změn.

Z tohoto pohledu se mohou „protiinflační“ dluhopisy příznivě a výhodně. Potíž je v dlouhodobosti. 7 ž 8 let je dlouhá doba – a dokonce ani od roku 1996 se v průměru inflace nevyšplhala tak vysoko.

Tabulka 1: Míra inflace

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočet

Od roku 1996 dosahuje inflace průměrně na 2,57 % navzdory zahrnutí konce 90. let s vysokou mírou inflace. Průměrná míra inflace v posledních 8 letech je ještě nižší – pouze 2,26 %.

Investiční horizont a riziko

Dlouhodobost „protiinflačních“ státních dluhopisů působí podobně jako současná omezení penzijních fondů: Nikdy nedosáhnou vyššího zhodnocení. Penzijní fondy v Česku patří mezi nejméně vydělávající v Evropě a pravděpodobně i na světě. A to proto, že nemohou kvůli garanci, která má smyslu na krátkém investičním horizontu, investovat prostředky, které má spravovat desítky let, do dlouhodobějších investičních nástrojů.

S rostoucím investičním horizontem se snižuje rizikovost i kolísavějších investičních nástrojů, např. akcií či akciových fondů. Ty přitom mají mnohem vyšší potenciál výnosu než jen inflaci. Kupříkladu dividendový výnos akcií na pražské burze se pohybuje na úrovni 5,6 %.

Ano. Akcie kolísají. Předevčírem uzavírala Pražská burza na hodnotě 922,8 bodů. To je jen o 7,72 % níže, než na jaké hodnotě začínala… před 18 lety – před divokými 90. lety, před akciovým boomem počátkem minulého desetiletí a před hypoteční krizí táhnoucí se od roku 2008. A za posledních 8 let navzdory krizi vyrostla.

Komu se „protiinflační“ dluhopisy vyplatí

Osmiletý horizont je dlouhý. Dluhopisy by ale mělo jít odprodat státu již po jednom roce. Proto lze „protiinflační“ dluhopisy využít i na kratší horizont, kde mohou sloužit jako vhodný nástroj ochrany před růstem cenové hladiny, který nás s největší pravděpodobností v dohledné době čeká.

Kdo chce ale prostředky uložit na celý osmiletý horizont, může najít efektivnější a výnosnější nástroje. Musí ale přijmout investiční riziko. „Protiinflační“ dluhopisy jsou na tuto dobu vhodné pouze pro „nenáročné“ investory, kteří chtějí skutečně pouze ochranu před inflací a o samotné zhodnocení peněz nestojí.