ECB cílí (na rozdíl třeba od ČNB) na celkovou inflaci, takže by se mohlo zdát, že jí stávající rychlý růst inflace nahrává – tímto tempem by inflace dosáhla cíle ECB („mírně pod 2 %“) za pár měsíců. A že ECB je jiná než ČNB, ilustruje i rok 2011, kdy – ignorujíc skutečnost, že bylo po recesi v roce 2008–9 a že začínala dluhová krize – ECB sazby dvakrát zvedla (!).
Tentokrát to ale bude jinak. V diskusi o nastavení politiky právě pozorovaný růst inflace (který bude v dalších dvou měsících kvůli bazickému efektu cen ropy pokračovat) toliko rozptýlí obavy ECB z deflace, které ji v posledních letech vedly k negativním sazbám či odkupům dluhopisů. K překotné revizi měnově-politického postoje nepovede.
Stávající růst inflace je totiž pouze důsledkem růstu cen potravin a paliv – meziroční růst těchto komponent dosáhl v prosinci 2,1 % resp. 2,5 % r/r, což je oproti listopadu (0,7 % r/r resp. –1,1 % r/r), podstatný rozdíl. Poptávkové tlaky v podstatě neexistují – jádrová inflace (tj. celková inflace bez energií a bez potravin) byla v prosinci 2016 na úrovni 0,9 %, tj., stejná jako v prosinci 2015. Navíc, se stále skoro dvoucifernou mírou nezaměstnaností se budou inflační tlaky stupňovat pomalu. Jak ukazuje vývoj jádrové inflace v letech 2014 a 2015, ani oslabení eura, které v posledních týdnech vidíme, nejspíš nebude mít velký dopad. Na jádrové inflaci se totiž nepodepsal ani mnohem větší propad eura z roku 2014 a 2015, kdy se držela mezi 0,6 % a 1 %. ECB hned tak neobrátí. Ke klidnějšímu spaní jí však potraviny a ropa pomůžou.
Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.
