Inflaci můžeme definovat jako znehodnocení peněz v ekonomice. Její negativní úlohou je, že omezuje reálné zhodnocení investic. Kromě inflačních trendů v dané zemi působí na ekonomiky i globální inflační tlaky. Kromě nich ovlivňují cenovou hladinu i poptávkové tlaky, které bývají silnější při růstu ekonomiky a nabídkové tlaky, které vycházejí z růstu cen hlavních surovin, především ropy.
Vliv ropy na ústupu
Ropa patřila mezi nejsilnější akcelerátory inflace. K největšímu nárůstu inflace vlivem ropy ve vyspělých ekonomikách došlo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se pětiletý průměr inflace běžně pohyboval v rozmezí 5 až 15 %. To bylo způsobeno zejména ropnými krizemi (šoky), které vypukly v letech 1973 a 1979. Tehdy ropu vyvážející země, z politických důvodů, výrazně omezily vývoz této komodity, což vyvolalo její prudké zdražení.
Během osmdesátých let však inflace ve vyspělých zemích rychle klesala. Dělo se tak v důsledku slábnoucího tlaku zemí OPEC. A i přestože cena ropy hodně kolísala (např. v důsledku války v Iráku), již tak silný vliv na inflaci neměla. Zhruba od poloviny devadesátých let minulého století se inflace držela na hodnotách, které nepřesáhly 3,5 %. To je v porovnání s předchozími dekádami velmi pozitivní hodnota.
Důvodem postupně slábnoucího vlivu ceny ropy na výši inflace byla především skutečnost, že se vyspělé země z ropných krizí poučily. Jejich ekonomiky postupně procházely restrukturalizací, která omezila jejich závislost na ropě. V poslední době je to rovněž zásluhou těžby ropy a plynu z břidlic, především v USA. Ropa alespoň ve střednědobém horizontu a možná i v dlouhodobém, by neměla patřit mezi tahouny inflace.
Růst ekonomiky
Dalo by se říci, že s růstem ekonomiky by měla růst i inflace. Při růstu ekonomiky obvykle stoupá spotřeba domácností i investiční aktivita firem a tím se do oběhu dostávají další peníze (často na dluh). Nicméně není to vždy pravdou.
REKLAMA
Mezi inflací a růstem ekonomiky je jen slabá korelace. Dokonce nastala období, a to poměrně dlouhá, s nízkou inflací a vysokým růstem HDP, anebo naopak s vysokou inflací a nízkým růstem HDP. Platí to pro rozvinuté země. Třeba americká inflace je v posledních desetiletích poměrně stabilní. To ukazuje na pružnost americké ekonomiky a Fedu udržovat inflační tlaky pod kontrolou (bez negativních dopadů na hospodářství).
Na druhou stranu třeba v Japonsku před rokem 1990 byla poměrně vysoká inflace, která byla spojena s růstem ekonomiky. V posledních dvaceti letech pak země vycházejícího slunce zažívá deflaci spojenou se stagnací ekonomiky. Podobně, i když ne tak výrazně, je na tom i francouzská inflace. Ta má tendenci se držet nahoře v době ekonomického růstu (ale ne tak výrazně jako v Japonsku), a dole v dobách ekonomického poklesu.
Kvantitativní uvolňování
Finanční krizi se rozhodly státy řešit monetární expanzí. Mnohé centrální banky vyspělých zemí světa napumpovaly do ekonomik značné prostředky. Ať již to bylo formou snížení úrokových sazeb, nákupem státních dluhopisů či půjčováním bankám za velmi nízké úroky.
Do ekonomik se tak valily peníze v řádech miliard amerických dolarů. To by logicky mělo zvednout inflaci. Zatím se tak však nestalo. Nicméně tato politika povzbudila finanční trh k rychlému nárůstu cen akcií. Ten se však neopírá o růst HDP. Je to dáno tím, že si firmy udržely svou ziskovat, a to zejména zásluhou zredukování nákladů v časech recese. Navíc vzhledem ke stále slábnoucí domácí poptávce ve vyspělých zemích (domácnosti spíše řeší svou zadluženost) není ani prostor pro zvyšování cen produktů a služeb. I když příliv peněz do bank byl motivován snahou povzbudit banky, aby více půjčovaly firmám, ty tak ve většině případů nečiní a spíše prostředky použily na vylepšení svých bilancí.
REKLAMA
Nicméně v případě, že by přeci jen bylo nastartováno silnější ekonomické oživení, navíc podpořené půjčkami od bank či vyšší ochotou domácností utrácet, inflace by mohla opětovně stoupnout, neboť firmy by měly prostor ke zvýšení cen produktů. Tento scénář však podle současných znalostí a parametrů ekonomických ukazatelů není příliš pravděpodobný.
Zatím to spíše vypadá, že inflace ještě nějaký čas zůstane pod kontrolou. Nicméně neměli bychom zapomínat, že jde o nesmrtelný fenomén, který se „podařilo zkrotit“ jen na nějaký čas, a nikdo neví, kdy se opět probudí. Jaké to je, když se inflace utrhne ze řetězu, můžeme vidět na příkladu Zimbabwe, kde byly k vidění i stotrilionové bankovky a inflace dosahuje hodnot v řádu tisíců procent ročně.
