Poslední makroekonomická čísla z eurozóny překvapila opět vesměs pozitivně. Silný růst maloobchodu a překvapivě rychlý pokles nezaměstnanosti (na 9,8 %) ukazují na (mezikvartální) zrychlení ekonomiky ke konci roku (na 0,5 % q/q z 0,3 % q/q). Potvrzují tak zatím poslední optimistickou prognózu ECB, která počítá v tomto roce s růstem o 1,7 % a v příštím o 1,6 %. Podle očekávání ECB jde vzhůru i inflace (0,6 %y/y), i když jádrová složka zatím pouze stagnuje a i její prognóza pro příští dva roky nepočítá zatím se zásadnějším nárůstem. I tak ale čistě při pohledu na makroekonomické fundamenty těžko hledat silné důvody, proč politiku QE výrazněji natahovat. ECB je ale přesto i nadále opatrná. V posledních týdnech dávala ve svých vystoupeních jasně najevo, že má obavy z politiků – v příštím roce nás čekají volby v Nizozemí, Francii, Německu, start tvrdých jednání o brexitu a možná předčasné volby v Itálii. ECB má viditelně strach, že politická nejistota by bez měnového polštáře mohla negativně dopadnout na investiční a spotřebitelské výdaje a ohrozit již tak pomalou cestu inflace k cíli.
V základním scénáři právě proto počítáme s tím, že ECB dnes natáhne politiku QE (ve stávajícím objemu) o dalších šest měsíců do září 2017. Aby mohla v takové politice pokračovat, bude muset změnit některá omezení pro nákup dluhopisů z trhu – pravděpodobně výnosový strop a omezení na emitenta. S takovými kroky ale trhy podle našeho názoru počítají (jak euro, tak dluhopisy). Do velké míry tak dnes asi půjde o to, jak se změní doprovodný komentář a co Mario Draghi naznačí na tiskové konferenci. Vzhledem k posledním silným číslům z eurozóny, slabému euru a (dosavadní) hladké reakci trhů na vítězství Donalda Trumpa i na pád italské vlády, asi těžko čekat výrazně holubičí vzkaz.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
