Na druhou stranu ale bylo zřejmé, že ČNB v prosinci na devizovém trhu aktivní byla: koruna se totiž dostala pod spekulativní tlak a testovala úroveň 27 za euro poté, to ECB na svém prosincovém zasedání uvolnila svou měnovou politiku, včetně dalšího snížení depozitní sazby ECB hlouběji do záporného teritoria.
Jak dekádní data o vývoji bilance ČNB, tak údaje o nárůstu devizových rezerv naznačují, že ČNB v intervencích pokračovala i v lednu. Oficiální statistiku za leden se dozvíme až počátkem března, nicméně objem intervencí lze očekávat v oblasti 50 miliard korun, tedy zhruba v rozmezí 1,5 až 2,0 miliard euro.
Bankovní rada na svém únorovém zasedání rozhodla, že ČNB neukončí svůj kurzový závazek dříve než v roce 2017. Tento krok bankovní rady vnímám jako adekvátní situaci, včetně vnějšího prostředí v podobě nastavení měnové politiky v eurozóně. S tím, jak ECB směřuje k dalšímu uvolnění své politiky, k němuž přikročí na svém březnovém zasedání, bude ČNB muset aktivně bránit úroveň devizového kurzu 27 korun za euro i nadále. Bankovní rada dala v tomto ohledu najevo, že bude sledovat vývoj úrokového diferenciálu mezi českou ekonomikou a eurozónou, včetně reakce finančních trhů. V případě rostoucího tlaku na kurz koruny a z něj pramenícího výrazného růstu devizových intervencí by ČNB seriózně zvažovala zavedení záporných úrokových sazeb. I nadále se ale domnívám, že k tomuto kroku česká centrální banka přistoupí jen coby ke krajnímu řešení: situace v české ekonomice po záporných měnově-politických sazbách nevolá a dle předchozích vyhlášení členů bankovní rady nejsou záporné úrokové sazby nástrojem, jenž by ČNB sama o sobě preferovala.
Radomír Jáč, hlavní ekonom Generali Investments CEE
