Diskuse o regulaci provizí je občas úsměvná. Většinou ale tragikomická. Zejména dohlédne-li člověk na důsledky, kam vše směřuje. Příkladný byl návrh Ladislava Šincla, podle kterého mohla platit pojišťovna provizi ve výši 20 % běžně placeného pojistného rezervotvorných pojistek po celou dobu trvání smlouvy. To v podstatě znamená: Kliente, když tě někdo obere o 20 % z investované částky navíc, je to v pořádku. Vždyť to i stát podporuje daňovými úlevami!
20% provize z běžně placeného pojistného přichází ještě před dalšími náklady investice. V prvé řadě se klient nevyhne žádným nákladům podílových fondů, do kterých investice beztak míří – vstupní poplatek (často maskovaný rozdílem mezi nákupní a odkupní cenou), správcovský poplatek a další náklady podílového fondu shrnuté pod celkovou nákladovostí – TER. Jenže pojišťovny se nespokojí ani s tím a přidávají ještě další poplatky.
Pojišťovny vybírají z celé palety možných poplatků, které mohou klientovi naúčtovat. Např. poplatek za inkaso pojistného (bývá 20 – 30 Kč ze zaslaného pojistného), poplatek za správu pojistky (taktéž v desetikorunách měsíčně), poplatek za správu investice (nad rámec správy na úrovni podílového fondu až 2 % z objemu „spravovaných“ investic; ano, i to si některé pojišťovny účtují), a pokud se klient rozhodne cokoli změnit, nepřekvapí poplatek za změnu parametrů smlouvy.
Debata o poškozování klienta přetáčením smluv se rozhořela v Parlamentu ČR dávno poté, co se v odborných kruzích (včetně České národní banky) již dávno diskutuje o nevhodnosti investičního životního pojištění či jiných rezervotvorných pojistek k ukládání úspor. Finanční poradce, který je eticky na výši, „pojistku na spoření“ svému klientovi nenabídne ani neprodá.
Politici, bohužel jako obvykle, když se debata přesune na regulaci, jsou v pochopení hodně daleko. Jinak by nemohli považovat ani dřívější návrh za dobré řešení. Dle mého názoru, pokud chtějí skutečně vyčistit trh, by měli začít vyčištěním zákonů. Konkrétně v prvé řadě zákonu o dani z příjmů a vyhodit životní pojistky z daňově podporovaných produktů. Tím by jednoznačně podpořili stanovisko České národní banky (ČNB), která svými opatřeními dává najevo, že investice přes životní pojištění nejsou vhodné. Pro nikoho.
REKLAMA
Vysoké náklady u rizikového životního pojištění?
Investiční životní pojistky jsou využívány i ke krytí rizika. Pokud je minimalizovaná investovaná částka, pak v tom není problém a mohou sloužit i lépe než čistě rizikové životní pojištění.[1] Měl by stát regulovat ty? Vždyť lidé také platí více, než by museli! V takovém případě by stát ale musel regulovat i další obchodní marže. Vždyť i jinde lidé platí více, než by museli! A kam cenová regulace vede, jsme zažili v průběhu 40 let budování socialismu na cestě ke světlým zítřkům.
A nebo můžeme ponechat cenotvorbu na tržním mechanismu. U provizí jde o smluvní vztah mezi pojišťovnou a finančně poradenskou společností, které se dokáží dohodnout – a nebo nedohodnout, což už je jen na nich. A klient také může, ale nemusí přistoupit na nabízený obchod, když mu připadá nevýhodný nebo mu nerozumí. Vždyť je to stejný klient, který rozhoduje o bilionech korun ve volbách, proč by neměl být způsobilý rozhodovat o svých penězích?
[1] V poslední době vznikají již i riziková životní pojištění, která nabízejí stejnou flexibilitu jako IŽP. A také srovnatelnou provizi pro finančního zprostředkovatele.
