Středa 17. července. Svátek má Martina.

Zajímavé důsledky (nejen) pro zbytek Evropy?

V minulém měsíci byly uveřejněny výsledky britského hodnocení trhu finančního poradenství (FAMR). Přestože se zpráva nesetkala s příliš velkým ohlasem i jinde v Evropě, možná měla. Pokusím se objasnit proč.

FAMR bylo provedeno společně regulátorem a ministerstvem financí vlády Spojeného království. Tato osmdesáti pěti stránková zpráva vydala dvacet osm doporučení, která se převážně zaměřují na zlepšení přístupu spotřebitelů k poradenství.

Potvrdila, že „řada faktorů„, včetně značných nákladů na osobní poradenství, má za následek to, že pro firmy není ekonomické obsluhovat spotřebitele s nižšími částkami k investování nebo „jednoduchými potřebami“.

Tento tichý souhlas s tím – nebo přinejmenším potvrzení skutečnosti – že stále mohutnější proud regulace vedl k prohloubení příkopu v oblasti poradenství a že je s tím třeba něco udělat. Řada doporučení přitom podle mého názoru stojí za komentář a bližší zmínku. 

Regulované poradenství by mělo vycházet z osobního doporučení v souladu s MiFID

Toto doporučení je přinejmenším zvláštní, neboť každý poradce ve Spojeném království by podle současné právní úpravy měl poskytovat osobní doporučení. Účelem je však vyjasnit, co se poradenstvím vlastně míní.

Již nějaký čas se odvětví poradenství na regulátorovi dožaduje vytvoření a zařazení „zjednodušeného poradenství“, aby mohlo poskytovat pomoc i masovému trhu nákladově efektivním způsobem. Jinými slovy, jednoduché poradenství u jednoduchých požadavků s nižší zátěží v oblasti splňování požadavků, při zachování ochrany klienta. Jeden by řekl, že je to i docela rozumná myšlenka.

Toto doporučení však ve skutečnosti firmám dává volnost poskytovat jiné druhy pomoci – „informace”, nebo chcete-li „doporučení“ – aniž by se na ně vztahovala oblast regulovaného poradenství nebo se jich byť jen dotkla. To není rámec pro zjednodušené poradenství.

Na jedné straně mi to připadá smysluplné. Pokud potřebujeme co nejvíce využívat technologii, abychom mohli jednat se zákazníky s potřebami v oblasti finančního plánování (a do jisté míry je i vzdělávat) bez nákladů na plně regulované poradenství, potom by to měl být pozitivní výstup pro všechny zainteresované.

Na druhé straně to podle mého názoru funguje jen tehdy, pokud si spotřebitel tento rozdíl plně uvědomuje. Pokud se investor domnívá, že se mu dostává poradenství, a předpokládá, že požívá významné ochrany, která je součástí regulovaného poradenství (zkušenosti, odborná erudice, odškodnění, pojištění profesní odpovědnosti atd. atd.), aby později zjistil – obvykle, pokud něco nevyjde podle předpokladů – že dostal pouze informaci a doporučení – a ve skutečnosti učinil vlastní rozhodnutí – mohlo by to mít katastrofické následky.

Slovy jednoho komentátora: „Jakkoli je snadné říci, že osobní doporučení nemůže být výsledkem žádného algoritmu, budeme však jen s nesmírnými obtížemi vyvracet, že takový výsledek není osobní, zvláště tam, kde je automatizovaný systém vysoce sofistikovaný.“

Klíčové je vnímání zákazníka, a v tomto okamžiku průzkumy ukazují, že investoři jen zřídkakdy vnímají rozdíl.

Nová směrnice na podporu firem nabízejících služby, které zákazníkům pomáhají činit vlastní investiční rozhodnutí bez osobního doporučení

Toto je zřejmě velmi potřebné a do jisté míry to vychází z prvního doporučení výše. Nese se to ale ve stejném duchu a moje dříve zmíněné obavy se tímto návrhem ještě násobí.

Potřebujeme užší seznam možného nového pojmosloví, které by popsalo termíny „doporučení“ a „poradenství“

Někteří znalci odvětví naznačili, že by šlo o ztrátu času. Vzhledem k mým dřívějším poznámkám je snad naprosto zřejmé, že s tím, alespoň v obecné rovině, nesouhlasím.

Zdá se, že z této zprávy vyplývá (stejně jako z posledního vývoje, o kterém se zmíním později), že budoucnost osobního finančního plánování se může docela dobře polarizovat na:

  • „Poradenství” – plně regulované s různou ochranou spotřebitele a
  • „Doporučení” – potenciálně neregulované s malou nebo žádnou ochranou spotřebitele proti podvodu a oklamání. Toto je scénář „caveat emptor” (kupující, měj se na pozoru) na většině trhů s nemovitostmi určených k bydlení – není to nezbytně problém sám o sobě, pokud kupující ví, čeho se vystříhat!

Pokud se bude tato polarizace dále rozvíjet, musí spotřebitel bezpečně tento rozdíl rozeznat. Nemusíme nutně potřebovat novou terminologii – pojmy „poradenství” a „doporučení” jsou přece jen přiměřeně srozumitelné – musíme však přesně zdůraznit, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma pojmy a službami, které investor ve skutečnosti dostává.

Pokud tento rozdíl nebude zřejmý, některé subjekty mohou významně tuto „díru“ zneužívat a „prodávat“ nevhodné produkty nic netušící veřejnosti. O bankách jsem se sice přímo nezmiňoval, jsou však tací, kterým by v tomto okamžiku mohly vytanout na mysli.

Žádný návrat k provizi

V tomto případě nešlo o doporučení, jinými slovy, ve zprávě o tom nepadla ani zmínka. Pro britský trh je to zřejmě rozumný přístup – „návrat zpět” by v tomto ohledu přinesl možné problémy a nebezpečí.

To samo o sobě je snad i ponaučení pro ostatní státy – jakmile jednou zakážete provize, není cesty zpátky, i pokud se věci zrovna nevyvíjejí podle plánu.

Teď si shrňme vše, co již bylo uvedeno výše a přidejme k tomu pár titulků z minulého měsíce:

  • „RBS snižuje stavy poradců, přesouvá klienty k robotickému poradenství ”
  • „Vzestup investičních finančních technologií ”
  • „Australský regulátor poskytuje robotická doporučení v rámci poradenství ”

Regulátoři ve Spojeném království a Austrálii dále potvrdili, že budou vzájemně spolupracovat na podpoře firem zabývajících se finančními technologiemi ve svých zemích při vývoji služeb v druhé zemi – a zaznamenali jsme i zásadní konzultace na úrovni EU o „Automatizaci ve finančních službách„.

Vidíte nyní souvislost?

Měl bych zdůraznit, že jsem výrazně pro větší digitalizaci v našem odvětví obecně, a v sektoru poradenství zvlášť. Jenom bych se rád vyhnul té ironii, že poradenství bude ve jménu ochrany spotřebitele regulováno více než kdy předtím, zatímco činnost regulátorů a vlád aktivně spotřebitele nažene do náruče neregulovaných „doporučení“, o nichž se veřejnost domnívá, že poskytují stejnou míru ochrany a záruk.

To by bylo pro spotřebitele bolestným paradoxem – a pro naše odvětví by to představovalo další obrovskou katastrofu.

Trochu útěchy snad prozatím najdeme v dalším titulku: „Výzkum ukazuje, že investoři důvěřují médiím více než robotickému poradenství.“ Námět k zamyšlení…

Autor je generální sekretář evropské asociace FECIF.

Má stát regulovat provize vyplácené finančními institucemi?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.