V posledních pěti letech rostou některé státy dokonce rychleji, než kdy dříve. Pravdou je, že až na Čínu jsou ostatní rychle rostoucí státy z pohledu Středoevropana spíše exotikou. Jde třeba o Indonésii, Vietnam či Ázerbajdžán. Tyto země dokázali během pěti let navýšit objem ekonomického výkonu na obyvatele v dolarovém vyjádření zhruba na dvojnásobek.
Svět roste, Evropa zaostává
Objem vytvořeného hrubého domácího produktu přepočítaného na obyvatele v roce 2012 v Číně překročil šest tisíc dolarů a blíží se tak hodnotě nejchudší země EU, kterou je Bulharsko. Latinskoamerické státy Chile a Uruguay v úrovni ekonomické vyspělosti překonaly Maďarsko. Naopak většina evropských zemí se za posledních pět let v podstatě nehnula z místa.
Nějaký zázračný obrat v podobě růstu ekonomik EU nemůžeme příliš očekávat. Vyčerpal se totiž hlavní motor ekonomického růstu před rokem 2008, kterým byly dluhy. Západní Evropa rostla do devadesátých let zejména díky veřejnému zadlužení. Posléze úlohu rostoucích státních dluhů převzaly především bankovní úvěry.
Je docela možné, že západní Evropa narazila na strop svého růstu a monetární ani fiskální expanze novému růstu nepomáhá. Úrokové sazby ECB se blíží nule, peníze jsou nejlevnější v historii, ale ani to neinspiruje investory k masivnímu investování. Důvod je jednoduchý: investoři již nevěří v návratnost svých prostředků investovaných v Evropě. Při množství regulací, sociálních nákladů, stárnutí populace, nepružnosti pracovního práva a dalších faktorů, které v jiných částech světa neznají, není možné očekávat v Evropě nějakého zázračného zhodnocení investice.
Svět nejsou jen rozvíjející se země
Rozvíjející se země hrály před nástupem krize stále větší úlohu a svého partu se nevzdávají, ani když většina vyspělých zemí se stále potýká s recesí či jejich hospodářský růst je velmi nízký. Nicméně světovou ekonomickou velmocí číslo jedna stále zůstávají USA. Ty mají před sebou lepší perspektivu i díky boomu těžby břidlicového plynu, který tlačí ceny energií směrem dolů. Jako vítané „přilepšení“ tohoto boomu je návrat průmyslové výroby, které se stěhuje zpět z Asie. Navíc stále zůstává jejich finanční systém dostatečně robustní.
REKLAMA
Nicméně kromě USA se ve výborné kondici drží i Austrálie, která si v posledních pěti letech hodně ekonomicky polepšila a stala se pátou nejbohatší zemí světa, v přepočtu HDP na obyvatele. Země protinožců těží hlavně z poptávky po surovinách v Číně (tato poptávka ovšem pomáhá i celé řadě dalších zemí od Afriky až po Jižní Ameriku).
Černý kontinent
Nebývalý ekonomický rozmach zažívá v posledních několika letech i Afrika. Je to dáno především vstupem čínských investorů na pozice, které v padesátých a šedesátých letech minulého století vyklidily evropské země. Od konce kolonialismu se africká ekonomika, s výjimkou Jižní Afriky, potácela u dna a mnoho zemí bylo, i přes velké nerostné bohatství, chudých.
Ovšem třeba v zemích jako je Ghana, Etiopie, Rwanda, Súdán atd. stačí otevřít dva či tři nové doly a ekonomika poskočí o desítky procent. Do popředí se dere rovněž Angola, kam dokonce odjíždí mnoho Portugalců (už více než 100 000) za prací (Angola je bývalá portugalská kolonie). Stejný případ je i Mosambik, kde pracuje na dvacet tisíc Portugalců.
Angolská ekonomika roste především zásluhou těžby ropy. Mosambik byl v roce 1992 řazen ještě mezi nejchudší země světa, nyní ovšem prožívá ohromný boom a o kvalifikované pracovníky je nouze. Důvodem je, jak jinak, velké nerostné bohatství. Investory lákají především zásoby černého uhlí a zemního plynu. Otázkou však je, co se s touto zemí stane, jakmile zásoby nerostů dojdou.
REKLAMA
Investoři by však neměli zapomínat, že podnikání v méně rozvinutých zemí má svá nezanedbatelná rizika. Jde především o nestabilní právní prostředí, velkou korupci (opravdu se s takovými zeměmi nemůže ČR, pokud jde o korupci měřit) a nestabilní politické prostředí. Nicméně důležité je posuzovat každou zemi zvlášť, neboť mezi nimi existují značné rozdíly.
Atraktivní pro investory je především Asie, kde ještě země nedospěly do úrovně bohatství srovnatelné s Evropou, ale mají již základy moderní ekonomické infrastruktury.
