Neděle 18. února. Svátek má Gizela.

Tomáš Hes: Mexičtí lichváři na mě neudělali velký dojem

Představa Mexičana, houpajícího se ve stínu haciendy, laxně odhánějícího mouchy sombrérem a pokuřujícího doutník je součástí středoevropské mytologie. Tuto zkušenost a další postřehy ze současného Mexika zmiňuje v 2. části rozhovoru Tomáš Hes, spolutvůrce portálu myELEN.com a spolupracovník mexické společnosti FIPS, financující drobné podnikatele.

Odpovědi Tomáše Hese na možnosti financování mexických živnostníků prostřednictvím internetu a o samotném fungování nově spuštěného portálu myELEN.com naleznete v 1. části rozhovoru.

První nápad zprostředkování mikrofinancování prostřednictví internetu byl váš. Jak jste se ve zkratce k mikrofinancím a tomuto nápadu dopracoval?
Před pěti lety, kdy jsem se mikrofinancím věnoval jako doplňku ekonomického rozvoje komunit v rámci diplomové práce, mě metoda mikroúvěrování okouzlila čísly vyjádřitelnou elegancí a efektivností, sociálním dopadem a trvalou udržitelností.

V následujících letech, během sbírání zkušeností v bankovnictví, mě začaly zajímat i technicko-finanční prvky procesu. Nápad přišel jako elektrický impuls v době, kdy jsem na rumunském sídlišti šestým měsícem čekal na pracovní povolení a hlavou mi vrtala úroková sazba, kterou mexické mikrofinanční instituce platí za kapitálové zdroje.

Disparita mezi nabídkou a poptávkou v Mexiku se zdála být propastná: stejně tak rozdíl mezi sazbami v Evropě a v Latinské Americe. Každý zásadní rozdíl vyvolá automatickou otázku: proč vlastně existuje? Od téhle otázky pak už scházel krůček k nápadu jak diferenci přemostit.

Mexiko jste si vybral záměrně jako ideální možnost pro zrealizování svého nápadu, nebo se jednalo o souhru náhod?
Bez důvěry a přátelství Rubena Castilla, ředitele mexické mikrofinanční instituce FIPS, který rozvoj projektu podpořil v Novém světě, by si budování mezikontinentalní finanční konstrukce vyžádalo nesčetněkrát více času a prostředků. Scházel by druhý pilíř mostu: chyběly by důvěryhodné informace přímo z terénu, ze střev instituce, na nichž by se dal postavit základní koncept, který nám napomohl zodpovědět otázku zda-li myšlenku raději opustit nebo se skutečně vrhnout do neznáma, tabuly rasy financí.

Spoléhat se na neprověřeného člověka v takto novátorském projektu založeném na transferu cizích prostředků v tropické zemi, by se nám asi na začátku jevilo příliš riskantní. FIPS je dobrým partnerem a navíc relativně mladou instituci, s vysokým růstovým potenciálem. Podotýkám, že úvěrujeme více než 700 skupin harmonicky rozestřených na území větším než je Česká republika.

Jaké jsou ambice FIPS?
Ambicí FIPS je expanze v oblastech, kde jsme již vybudovali distribuční kostru a kde nestíháme uspokojovat poptávku. Finanční potřeby mikrofinančních klientů rostou v čase s tím, jak stoupají kreditní linky. Rozvaha FIPSu by pokračovala v růstu, i kdybychom opustili akvizice nové klientely.

Velkým úkolem na vnitřní administrativu, bude rozšíření portfolia služeb na škále od mikrokreditu k mikrofinancím, tedy od úvěru k paletě různorodých finančních produktů, které na vesnicích žalostně schází: mikropojištění, mikroleasing a hlavně mikrospoření.

Kromě toho FIPS hodlá rozvinout divizi Business Development Services, která má daleko náročnější úkol než půjčovat peníze, a sice najít trhy pro výrobky klientů, které financujeme a uzavřít tak kruh financování, výroby a odbytu. Uzavření kruhu znamená nezpochybnitelný přínos rozvoji lokálních ekonomik.

Pracoval jste už v několika mezinárodních firmách. Jaká je spolupráce s Mexičany?
Mexičané jsou hrdí, tvrdě pracující lidé. Spolupráce je osobní a respekt je třeba získat. Metál nebo titul tu neznamená nic a tak by to mělo být všude. Představa Mexičana, houpajícího se ve stínu haciendy v hamace (houpací síti – pozn. red.), laxně odhánějícího mouchy sombrérem a pokuřujícího doutník během odpolední siesty je součástí středoevropské mytologie.

Obecně mají Mexičané nižší respekt ke společenským autoritám a řídí se zásadami cti, kterou osobnost inspiruje svými činy a postoji a ne svým postavením v umělé struktuře.

V tomto ohledu se trochu podobají nám, švejkovským Čechům, ale mají větší odvahu. Zásady nepsané společenské dohody jsou zde vryty hlouběji v psychologii mas než u nás. Zdejší mravy, opak pruské gauleiterské discipliny, jsou mi velmi blízké. Teorie, že i v zemích s větší mírou „vůle“ mezi společenskými mechanismy lze budovat projekty založené na dlouhém řetězci mezilidských vztahů, se zatím potvrzují.

Vaše aktivity mohou nabourávat obchody lokálních lichvářů. Nemáte s nimi v problémy?
Lichvářů není zas tolik, operují ilegálně a nejsou sdruženi ve spolcích, lichvářskému cechu či asociacích a na rozdíl od mikrofinančních institucí nemají politickou podporu municipalit. Většinou jsou to jedinci, kteří pracují na vlastní pěst , nedisponují dostatečným vlivem, která vyplývá z jejich špatné pověsti: nestojí za nimi místní cacique (pohlavár, vládce kraje, blahobytný člověk, předkolumbovský náčelník kmene – pozn. red.), nanejvýš outsourcují vymahače.

Mikrofinance jim příliš do řemesla nefušují. Vesnická obchodnice se za lichvářem vypraví když jí onemocní dítě nebo blesk rozbije střechu nad hlavou, a ne když shání dlouhodobé financování svého mikrobusinessu. Mexičtí lichváři na mě neudělali velký dojem. Svůj trh nechali dlouhá staletí ležet ladem, stejně jako ve zbytku latinskoamerických zemí.

Úvěráři FIPS jsou místní pracovníci, pocházející z komunity anebo je to člověk „zvenčí“? Daří se získat důvěryhodné spolupracovníky?
Úvěráři jsou místní, kteří mají patřičné schopnosti, hovoří španělsky i patřičným indiánským jazykem. Mají vysoké morální kvality a pozitivní reference od venkovských autorit. Důvěra a možnost se na někoho spolehnout je největší a nezastupitelné aktivum, kterého je jako šafránu u nás v Čechách i v nejchudších oblastech světa.

Při své práci se musí vaši úvěráři chovat jako obchodníci. Přesto se pravidelně schází se členy úvěrované komunity. Jak se vám, případně vašim zaměstnancům, daří udržet si zdravý odstup od osobních záležitostí vašich klientů?
Vzhledem k tomu, ze 99 %klientů jsou ženy, dáváme přednost úvěrářkám-ženám. Tak jako je horizontální analýza nástrojem, pomocí kterého evropský bankéř hodnotí bonitu korporace, zrovna tak je empatie úvěrový nástroj mikrofinanční úvěrářky. Úvěráři musí být schopni pochopit komplexní skupinovou dynamiku, motivovat, přesvědčit, prohlédnout i vzdělávat, stát se mentorem, rádcem, trenérem i soudcem.

Odstup od familiarity se držet daří, vždyť ženy ve Village Banks se navzájem ostřížím zrakem sledují. Každého úvěráře ke všemu stínuje manažer regionu, který má ještě svého nadřízeného v hlavním městě.

Ženy za úvěrářky nevybíráme proto, že bychom se obávali zneužívání úvěrářů-mužů a vybízení klientek, často samoživitelek, k sexuálním hrátkám, i když mohu potvrdit, že pokušení vzniká, zvláště v komunitách na pobřeží Pacifiku, kde extroverze a bujarost temnějších černošských populací dosahuje extrémních hodnot. Mikrofinanční úvěrářky jsou totéž, co sestry v nemocnici: v péči o detail a o pacienta jsou lepší než muži.

Dostáváte se ještě pořád do terénu?
V poslední době se do terénu dostávám méně než dříve, protože hledám kapitál v sejfech nadnárodních bank a účtech zahraničních humanitárních fondů, které jsou zastoupeny pouze v Mexico City. Pohorky vystřídaly lakýrky a křiklavý, bavlněný trikot s logem FIPS na hrudi nahradila důvěru budící modrá košile a decentní kravata.

Kam až to vaši klienti, případně klienti konkurenčních institucí, jsou schopni dotáhnout? Jak je to se závistí u Mexičanů? Úspěch je bezpochyby výbornou motivací, ale nenabourává úspěch některých vašich klientů vztahy v místní komunitě?
Nejúspěšnější mikropodnikatelky dokáží za tři roky vybudovat robustní firmu s dvouciferným počtem zaměstnanců a rozsáhlou prodejní sítí. Neefektivita trhu a nedostatek konkurence je příležitostí. Obchodnice si postupně dovolí menší automobil, velkou lednici, barevnou televizi. Zajímavé je, že i hvězdy venkovského podnikání nikdy nezavírají mikrofinanční kreditní linky, i když jejich byznys dozraje do té míry, že mohou poptávat bankovní úvěry.

Proč?
Komplexní dokumentace, průtahy a složitost bankovních financí, která je na stejné úrovni v Evropě i v Mexiku, negativně kompenzuje nižší cenu bankovního kapitálu. Často se jednoduše vyplatí zaplatit vyšší úrok mikrofinanční instituci, které poskytují peníze rychle, podle předem daných kriterií, bez průtahů a transparentně, než se týdny strachovat, zda-li ředitel pobočky ve sto kilometrů vzdáleném městě úvěr přiklepne či zamítne.

V zemích Latinské Ameriky funguje spousta šikovných obchodníků, kterým zdaleka ještě nebylo 15, případně 18 let. Mají tito nezletilí podnikatelé také přístup k vašim službám?
I takoví podnikatelé občas využívají služeb mikrofinančních institucí, jen musí mít ve Village Bank svou patronku, avalku, která se zaručí za nezletilou obchodnici a její závazky – a kolegyně ve Village bank její vstup demokraticky odhlasují.

Děkuji za rozhovor.

2 komentáře: “Tomáš Hes: Mexičtí lichváři na mě neudělali velký dojem”

  1. Josef Rajdl napsal:

    každopádne to aspoň na prvý pohľad vyzerá ako dosť riziková investícia. Tomu výnos 5% p.a. rozhodne nezodpovedá ( výnos niekde medzi 0-10%). POkiaľ to nie je skôr chápané ako charita. Ale vzhľadom na to, že tie firmy organizujúce úvery by mali byť ziskové, tak neviem či sa dá hovoriť o dobročinnosti.

    • Investor napsal:

      No on z toho má dvacet a ty lichváři co jim to půjčí dalších dvacet. Kšefty se musej hejbat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.