Neděle 17. ledna. Svátek má Drahoslav.

Snižování daní? Fajn. Ale dotace jsou horší

Snižování daní vs. dotace

Jak se nám kolem uší přelévají různé vlny radosti či děsu z vládního daňového balíčku 2021, pouštíme z mysli podstatně větší problémy, které naše země má. Třeba nepřehledný a skutečně hrůzný prales datací. 

Popravdě totiž obecná výše daňového zatížení není to nejpodstatnější, co by tuto zemi mělo strašit, co by ji brzdilo. Neříkám, že máme nějak super-hyper nízké daně. Dokonce ve skutečnosti jsme v posledních letech svědky dynamického růstu daňové zátěže.

Daňová zátěž v Česku roste

Vždyť ještě nedávno byla složená daňová kvóta v České republice mírně pod průměrem OECD. Ale faktem je, že vývoj tohoto ukazatele byl za posledních deset let alarmující – vzrostl z úrovně těsně nad 32 procenty na téměř 37 procent. Zatímco jsme se Holandsku, Lucembursku nebo Německu ještě nedávno dívali v této disciplíně z pořádné vzdálenosti na záda, nyní již některým z těchto zemí skoro dýcháme na krk a naše daňové zatížení se s nimi srovnává.

Ale jak říkám, špatně je ten růst v poslední době, dlouhodobě máme daňové zatížení spíše nižší než vyspělé státy. Což konec konců odpovídá naší ekonomické výkonnosti, úrovni mezd a příjmů a dalším okolnostem.

Jak kvalitní je česká státní správa

Co ale neodpovídá a v čem se oněm skutečně vyspělým zemím díváme na záda z velké vzdálenosti bez nějaké větší tendence je dohánět, to je kvalita státní správy, její efektivita a profesionalita, a také efektivita výdajů – tedy kvalita poskytovaných veřejných služeb, které jsou z těchto daní placené.

Když z některých politických stran zaznívá, že bychom mohli ve výdajích škrtnout desítky miliard korun a moc by se to nepoznalo, nebude to tak úplně daleko od pravdy. Jakkoliv je nutné podobná prohlášení vždy brát s jistým odstupem. Obvykle znamenají zmrazení platů, propouštění, omezení příjmů měst a obcí a podobně. A obvykle mají nedobré důsledky pro onu kvalitu poskytovaných veřejných služeb, které jsou, jak bylo řečeno, snad s výjimkou zdravotnictví spíše horší než lepší.

Ta druhá strana dotací

Je zde ale jedna oblast, která je skutečně zlá a kde je možné nesporně hodně ušetřit – za prvé bez toho, že by to občané pocítili v poskytovaných službách, za druhé dokonce s tím, že by to bylo výborné pro kvalitu hospodářské soutěže. Tou oblastí je nepřehledný a naprosto zmatený les dotačních titulů, obrovského množství různých roztříštěných potůčků, potoků a říček, kterými poněkud zmateně tečou miliardy a miliardy korun s nejasným účelem a mnohdy na veskrze nejasná místa.

Pokud je to alespoň směrem do obcí a měst, pak je to sice špatné, ale dá se s tím žít. Jakkoliv by samozřejmě bylo daleko lepší nechat ty peníze municipalitám rovnou, vynechat celou jednu složku byrokracie a odbourat prales odborných poradců, bez kterých už dnes dotaci nikdo není schopen „administrovat“, protože je to tak strašně složité, že to zvládne jen specialista. To je zvrácené a v neposlední řadě neuvěřitelně drahé.

… konkurenci to neprospívá

Co je ale horší a co zemi dokonce spíše škodí než co jiného, to je pokřivování hospodářské soutěže a podněcování korupce. Pokud se schopnost podnikatele začne měřit nikoliv jeho schopností dodávat na trh požadované zboží a služby, ale jeho schopností získat co nejvíce dotací, nemůže to přinášet užitek, ale jenom a pouze škodu. Nehledě na „zobchodovatelnost“ možnosti k dotaci dopomoci.

Takhle se v minulosti podařilo zničit tradiční podniky vyrábějící kartóny a obaly a místo nich mnohdy na zelené louce „stvořit“ nové. Ohromné asymetrie vznikly v mnoha a mnoha odvětvích, ale také v ubytovacích službách a jinde. Rány trhu jsou jedna věc, hluboké nespravedlnosti, které demotivují podnikatele a snižují celkovou podnikatelskou náladu ve společnosti, jsou pak věc druhá.

Jak dotace zatěžují veřejné finance

Stovky dotačních mechanismů, programů různých ministerstev – to je skutečný děs českého rozpočtu a něco, co je podstatně horší než nevyhovující daňový systém. U toho navíc největší problém není výše složené daňové kvóty, ale spíše velmi nevhodná struktura daní, kde zdaňujeme něco skutečně hodně a vedle ponecháváme oblasti, ze kterých nemá rozpočet doslova ani korunu. Veřejnost trpí trochu chybným dojmem, že když se řekne dotace, tak se to rovná Evropské unii. No to skutečně takhle není a stát je dotačními nitkami prolezlý v podstatě všude.

Ano, je fakt, že potřebujeme poměrně zásadní reformu daňového systému, změnu jeho struktury. Ale daleko, daleko, daleko více je nutné podívat se na celou oblast dotací, drasticky ji redukovat až na dřeň a ušetřené peníze ponechat částečně poplatníkům, částečně je nasměrovat obcím a městům.

Bez takové reformy se neobejdeme. A už vůbec ne v případě, kdy chceme výhledově dosáhnout většího hospodářského růstu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.