Provozovala letecká společnost letadlo?
Možná vás napadne, co je to za otázku. Samozřejmě, že letecká společnost provozovala letadlo. A ne jedno, bez letadel by nemohla provozovat svou činnost. Jenže…
Před nedávnem zkrachovala slovenská letecká společnost Sky Europe. Od té doby mi vrtá hlavou myšlenka, zda ve svém posledním tažení neprovozovala letadlo – ve smyslu pyramidové hry. Proč?
Společnost Sky Europe nabízela velmi levné letenky. Jejich největší částí byly letištní poplatky. Nejlevnější letenky byly k mání s dostatečným časovým předstihem – kdo si zakoupil letenku půl roku dopředu, měl ji téměř zdarma. Pravda, až po pádu společnosti se objevila řada kritiků, kteří samozřejmě předem věděli, že cena letenky v řádu jednotek eur nemůže být pro společnost rentabilní.
Po pádu společnosti zůstala letadla na letišti – nevzlétla. Nezaplatila letištní poplatky. Jak je to možné? Klienti je přeci uhradili v plné výši… Jediné vysvětlení, které mne napadá, je, že společnost financovala leteckou dopravu z peněz klientů, kteří měli odletět později – za půl roku, za tři měsíce. Pak se ale tyto zdroje vyčerpaly (rozumějte: utratily za běžný provoz) a peníze došly. Letadlo spadlo – tedy, to letadlo ve smyslu pyramidové hry.
Poslední klienti Sky Europe zůstali bez letenek i bez peněz. Je podobnost s Madoffovými fondy jen čistě náhodná?
Nahrávání ...
Rozdíl mezi Madoffem a Sky Europe je jasný – zatímco Madoff nabízel investování peněz (a tam musí vždy investor, tedy jeho klient počítat s možností ztráty), Sky Europe nabízela službu. Klient jí nic nepůjčoval, nic neinvestoval, nemusel důvěřovat víc než že za cenu jeho letenky ho dopraví letadlo z místa A do místa B, což je technický a nikoliv finanční problém. A nebyl by, pokud by si koupil letenku těsně před odletem. Koupí – poletí, nekoupí – nepoletí, i když je to tím že Sky Europe právě krachlo. A vlastně by i mohl letět, pokud by Sky Europe předem zaplatilo náklady na let.
A teď se dostáváme právě k oné zajímavé otázce – spousta společností (třeba cestovky) nabízejí ve velkých časových předstihách (půl roku, atd.) své služby s podstatnou slevou. Klient předpokládá že cestovka má možnost přenakoupit další služby pro něj (ubytování v hotelu, letenky) předčasně se slevou. Ergo zákazník objedná a zaplatí půl roku předem, cestovka objedná a přepošle jeho peníze hotelu či nakoupí letenky, a i kdyby cestovka krachla, zákazník by mohl letět.Jenže, jak je vidět na nedávných případech krachů cestovek není tomu tak – zákazník objedná a platí půl roku předem, a cestovka shání a platí letadlo na poslední chvíli, hotelům platí často až po..
Čili se vnucuje otázka – jaký smysl mají /a z čeho jsou placeny) slevy při předčasném nákupu (ono first minute, zahájení sezóny, apod) – dosahuje se tím opravdu nějaká sleva při poskytování přeprodávaných služeb a nebo to slouží jako laciný zdroj peněz pro cestovku nebo každého jiného podnikatele, který by si jinam musel půjčovat v bance?
Je to asi tak:
1. Solidní cestovka platí dopředu (a někdy má slevu), ta, která má dluhy, je před sebou tlačí a financuje si provoz peněz klientů = takový úvěr zdarma, který nikdy nesplatí.
2. Pořád lepší slevnit 1000 na first minute, než slevnit 3000 na last minute. Jde o to, že CK musí vzít určité objemy. Pokud nemá dostatek klientů, prodá část bez zisku (first minute) a na zbytku vydělá. Last minute je ztráta vždy, proto se jí snaží vyhnout. CK má to potíž, že letadlo odletá v den D a musí mít prodáno, když domácí potřeby neprodají hrnec, prodají ho zítra.
Jen tak na okraj. Myslím si, že klienti si za to, že dělají ořechy bankrotářům můžou sami. Pokud v obchodě prodávají pravou svíčkovou za 120/kg, asi mi to bude divné, ale když zájezd na týden all inclusive stojí 3900 je to normální? Asi ne, ale kdo chce být okraden, nechť je. Pan Fischer 3x zkrachoval, ale pokud založí novou cestovku, vždycky najde vola, kterýho zase okrade.
Abychom lépe pochopili v čem je problém není od věci zaujmout pohled, který situaci zjednodušuje a uvědomit co jsou to v tomto smyslu ty peníze, které si podnikatel/ka půjčí od někoho za účelem podnikání.
Myslím, že nikdo nebude oponovat, když se na půjčené peníze podíváme jako na závazek, že podnikatel/ka peníze vrátí.
Pokud má podnikatel/ka peníze vrátit, tak je nemůže jen tak spotřebovat, ale musí je tzv. „investovat“ s výhledem, že investice přinese zpět více peněz než se do ní vložilo. Z toho plyne, že zde musí existovat nápad jak to podnikate/ka udělá, jinak je to jasný podvod.
Nápady mohou být různé. První příkladem, který nás napadne je například ten, že existuje nějaká poptávka po službě, nebo výrobku o který je zájem, ale nikdo ho nenabízí a naše podnikatelka si toho všimla, půjčí si peníze a výrobek nebo službu začne nabízet. Pak už jen záleží na tom nakolik odhadla situaci správně a nakolik bude schopná prodejem výrobku nebo služby peníze získat zpět. To je v pořádku podnikání, proti kterému asi nebude v zásadě nikdo protestovat.
Co když ale výrobkem a službou bude něco co, nikdo (zatím) moc nepotřebuje a v rámci nápadu se bude počítat s tím, že peníze, které si podnikatelka půjčila se musí investovat i do vytvoření poptávky. V pohodě, i tento případ známe, a zdaleka proti němu nebudou protestovat všichni.
Co když ale výrobkem nebo službou bude něco co už všichni znají a mnozí užívají, ale tentokrát to bude za třetinovou cenu? Můžeme pak předpokládat, že podnikatelka peníze vrátí, nebo jí jde o něco jiného? Kdo bude proti takovému podnikatelskému záměru protestovat? V první řadě by proti takovému podnikatelskému záměru měl protestovat majitel peněz, který je na takový záměr půjčuje. Možná bych mohl i já, ale proč bych měl, když to nejsou moje peníze a můžu si tak pořídit dlouho odpíraný výrobek nebo službu? Leda ovšem, že by se mělo ukázat, že v tomto případ případné ztráty z tohoto podnikání budu muset uhradit třeba formou zvýšených daní. Kdo to ovšem ví?
Z jednoho pohledu se na věc můžeme dívat tak, že majitelé peněz čelí neustálému ataku těch, kteří peníze nemají, aby jim je dali nebo půjčili, aby tak přišli k penězům i ti co je nemají. Z druhého pohledu se na stejnou situaci můžeme podívat jako že majitelé peněz hledají příležitosti jak své peníze rozmnožit a rádi své peníze půjčí za slib, že se jim vrátí víc.
Takže zde se setkávají dva zájmy a výsledkem je jakési chování, které má za následek, že ti co peníze nemají vymýšlí stále rafinovanější způsoby jak se k nim dostat, a ti co peníze mají dobře zvažují komu je půjčit a na co a. Jak jednoduché milý Watsone.
Pak taky můžeme říct, že i půjčka je věřitelova investice. A co k tomu říct víc?. Každá investice je riziko, a to z jednoduchého důvodu, že směřuje do budoucnosti a v budoucnosti očekává naplnění očekávání nebo slibů. Jenže budoucnost nikdo nezná (ačkoli se nespočet lidí pokouší se o ní něco dovědět), a tak je zde stále riziko, a když ti, kteří peníze nemají jsou rafinovanější než ti, kteří je mají, tak pak je zde případ Madoff nebo Eky Europe.
Stejně si kladu otázku zda-li Madoff dělal ten svůj „byznys“ od počátku jako podvod, nebo mu to došlo až později, i když ne až tehdy, až se mu vlivem krize a sníženého oběhu peněz zavřel kohoutek přítoku peněz, protože, a to zde hraje hlavní roli, Madoffovy peníze, mám na mysli, ty, které měl platit, zde nebyly nic víc než Madoffův slib, že se vrátí původním majitelům, a zavřený kohoutek přítoku peněz byl porušený slib, že se peníze vrátí Madoffovi.
Trochu mi ten případ připomíná vtip o tom kolik stojí kapka benzínu (když nic, tak mi prosím nakapejte dvacet litrů). A pokud vám denně projdou rukama statisíce dolarů a je to tak „pořád“, tak se ani nepozná, když z toho čas od času něco ukápne. Dokud se průtok nesníží. Slibem přece nikoho nezarmoutíte. Pokud mu slib stačí.