Pravidelné investice do fondů se těší rostoucí popularitě mezi klienty i poradci. Mezi lidmi již panuje poměrně vysoké povědomí o tom, že se musí finančně zabezpečit na penzi, protože státní důchod jim stačit nebude. A tak hledají vhodné produkty pro „dlouhodobé spoření“. Banky a finanční zprostředkovatelé zase využívají aktuální situace téměř nulových úroků na spořicích účtech a masírují lidi, že pokud chtějí vyšší výnos, mají investovat do fondů.
Pravidelné investice do fondů mají mnoho výhod
Prostřednictvím investičních fondů je možné investovat i velmi malé částky do akcií, dluhopisů, nemovitostí nebo třeba do zlata. Hodně lidí si stále myslí, že si nejdříve musí naspořit větší sumu peněz a tu pak teprve budou investovat. Speciálně pokud moc nevěří finančním investicím a přemýšlí třeba o investici do nemovitosti, na kterou ale nikdy nebudou mít dost peněz. To je zcela zbytečné. Prostřednictvím nemovitostního fondu můžu klidně investovat jen tisícovku měsíčně a hned se stávám spolupodílníkem několika nemovitostí a mohu vydělávat na jejich pronájmu.
To samé platí i pro akciové a jiné fondy. Je zbytečné a neefektivní snažit se nejprve bokem naspořit velkou sumu peněz a tu pak investovat do akcií.
Hlavní výhodou pravidelného investování menších částek prostřednictvím fondů je průměrování nákupní ceny. To je důležité hlavně u fondů, jejichž hodnota podílových listů výrazně kolísá, tedy zejména u akciových fondů. Investora pak nemusí trápit krátkodobé poklesy cen akcií, naopak by se z nich měl radovat, protože o to levněji zrovna nakupuje.
Nevýhoda: vstupní poplatek
Ovšem i přes všechny výhody pravidelného investování lidi nakonec často odradí vysoké počáteční náklady. Každý fond standardně strhává z vložené investice vstupní poplatek. U konzervativních fondů to bývají 1 – 2 %, u akciových fondů to zpravidla bývá 3 – 5 %. Na tom by nebylo nic špatného. V průměru trvá zhruba půl roku, než fond investorovi na tento vstupní poplatek vydělá, a pak už mu dlouhodobě přináší výrazně vyšší výnosy než peníze v bance.
REKLAMA
Problém spočívá v tom, že mnozí zprostředkovatelé sjednávají klientům pravidelné investice na předem danou dobu s určitou cílovou částkou a vstupní poplatek nechávají klienty platit předem z celé cílové částky. Při tom se samozřejmě snaží, aby se klient upsal na co nejdelší dobu, aby cílová částka byla co nejvyšší. Ze vstupního poplatku dle této cílové částky totiž dostávají provizi.
Běžná praxe vypadá následovně: Mladý pár, oba 30 let, si chtějí spořit na důchod, každý tisíc korun měsíčně. Jejich finanční poradce jim doporučí založit pravidelné investování do fondů na 30 let. Během těch třiceti let by tedy každý měl vložit do fondu 360 tisíc korun. Jelikož se jedná o dlouhodobý horizont, doporučí jim poradce dynamické investice, tedy zejména akciové fondy. Jen tak pro zajímavost, budeme-li kalkulovat s průměrným zhodnocením 5 % ročně, měl by každý mít po třiceti letech přes 800 tisíc korun. Z toho by pak každý mohl dalších 30 let čerpat rentu zhruba čtyři tisíce korun měsíčně.
To je všechno v pořádku. Správně zvolené řešení. Akorát jejich finanční poradce jim sjedná ve smlouvě předplacené vstupní poplatky. Oba dva vloží během 30 let do fondů 360 tisíc korun, dohromady 720 tisíc korun. Z této sumy musí na začátek zaplatit poplatek řekněme 4 % (jedná se o akciové fondy), čili 28 800 korun. To je více, než do fondu vloží za první rok.
Přitom u všech fondů je možné dojednat i pravidelné investice bez předplaceného poplatku, kdy je vstupní poplatek strháván až z každé skutečně investované částky. To je pro klienty daleko lepší varianta. Nikdo nevíme, co bude za rok, natož za pět let. Předplácet si poplatek na 30 let dopředu, to je podle mě nesmysl a spoustu lidí to akorát odradí. Navíc peníze, které bych na začátku zaplatil na poplatku, je lepší raději investovat, ať vydělávají.
REKLAMA
Předplacený poplatek? Maximálně na 5 let!
Kvalita finančního poradenství v České republice se pomalu posouvá k lepšímu. Zprostředkovatelé už neprodávají všem životní pojistky a stavební spoření, ale stále více řeší i investice. Nicméně pravidelné investování s předplaceným poplatkem je také velký nešvar.
Své klienty nikdy nenechávám platit poplatky dopředu. A když někde školím poradce, snažím se jim předplácení poplatků také vytloukat z hlavy. Nicméně chápu, že každý zprostředkovatel musí z něčeho žít, a pokud by měl od každého klienta mít provizi dvacet korun měsíčně, tak se nemá šanci uživit. To by musel mít tisíce klientů.
Kompromisem může být nechat klienty předplatit vstupní poplatek vždy třeba na pět let dopředu. A po pěti letech prodloužit smlouvu o dalších pět let. Poradce se uživí a klienta tolik nesvazuje. Navíc je to zajímavé i obchodně, protože po těch pěti letech, bude-li klient spokojený, už ve většině případů nebude pravidelně odkládat jen tisícovku, ale třeba dvě. Nebude-li spokojený, může skončit. To je férové pro obě strany. Finanční zprostředkovatelé by měli s klienty hrát férově, neobohacovat se na úkor jejich neznalosti.
Autor je privátní investiční poradce FINEZ Investment Management
