Pavel Racocha: Důchodová reforma? Včera bylo pozdě.

Jak se v čase vyvíjí částky, kterou lidé spoří v penzijních společnostech? A je dostačující?

Na vaši otázku by se dalo odpovědět velmi jednoduše – pravidelné měsíční příspěvky rostou, jsou ale stále nízké. Tu první část podporují data. Za posledních 10 let vzrostla průměrná výše příspěvku o 75 % na současných 770 korun. K tomu je nutné samozřejmě připočíst i státní podporu, která je aktuálně v průměru 144 korun. A přidejte ještě u zhruba čtvrtiny účastníků i příspěvek placený zaměstnavatelem.

Když to sečtete, zní to dobře, „skoro tisícovka“. Je to ale ve skutečnosti velmi málo. Stále je v chování Čechů vidět víra v to, že státní penze budou a budou dostatečné. To je bohužel omyl. Již dnešní statistiky tomu neodpovídají a na průměrný důchod nedosáhne milion lidí a desetitisíce jich berou dokonce méně než 10 000 korun. S očekávaným stárnutím populace je to jednoduchá matematika – více pobíratelů a méně přispěvatelů rovná se méně peněz.

Kolik by si tedy měl dnešní třicátník spořit, aby měl v důchodu solidní standard?

To je velmi individuální, záleží na životním standardu v ekonomicky aktivním věku, zda budete mít v důchodu nějaké jiné příjmy než státní penzi, jak na tom budete fyzicky a také kdy si začnete spořit. Ve 30 letech je už pozdě. Opět použiji čísla: pokud začnete spořit dětem tisícovku již od narození, mohou mít v 65 letech i šest milionů. Pokud stejnou částku začnete ukládat ve 20 letech, budou to již jen téměř dva miliony, od 30 let pak dokonce pouze jeden milion a tak dále. Obecně bych ale potvrdil pravidlo, že bychom si měli během ekonomicky aktivního života spořit ideálně 20 % příjmů, minimálně 10 %.

^REKLAMA

Výnosy transformovaných fondů posledních několik let zdaleka nedosahují úrovně inflace. Peníze v těchto fondech tak postupně ztrácejí hodnotu. Proč zde klienti penzijních společností své peníze nechávají a nepřejdou raději do účastnických fondů?

To by měla být spíše otázka na ty, kteří tam setrvávají. Řekl bych, že se jedná o zvyk a obecnou neochotu přijmout jakékoli riziko. Penzijní připojištění garantuje tzv. nezáporné zhodnocení, tedy nemůžete nikdy dostat zpět méně, něž kolik vložíte. Tomu pak odpovídá téměř nulové zhodnocení, protože nikdo ze správců fondu nebude nakupovat třeba akcie, které jsou dost volatilní, tedy mají výkyvy v ziscích a ztrátách, a proto správci fondů investují spíše do konzervativních dluhopisů.

Takže přesně jak říkáte, peníze v transformovaných fondech v nynějším období zvýšené inflace ztrácejí reálně hodnotu. Naproti tomu je doplňkové penzijní spoření (DPS) navzdory svému názvu investičním produktem, který i přes občasné výkyvy směrem dolů má mnohem větší potenciál vložené prostředky zhodnotit. Mnozí klienti se ale možnosti poklesu, byť dočasného, bojí. Cílem penzijních společností je ale samozřejmě být pro klienty v zisku, což se zde projevuje dlouhodobým zhodnocováním prostředků. A pro ty velmi konzervativní investory mají penzijní společnosti v nabídce strategie, které svými parametry a možnostmi zisku odpovídají i původní verzi spoření. Z mého pohledu není při přechodu do nových fondů nad čím přemýšlet.

Jsme svědky dynamického růstu cen akciových fondů, akcií ale i nemovitostí. Nejsou pro lidi tato aktiva atraktivnější při hledání zajištění na stáří než důchodové spoření?

Doplňkové penzijní spoření je dimenzované k udržení životní úrovně v penzi. Tomu odpovídá celé jeho nastavení – daňové odpočty, státní příspěvek, možnost výplaty formou pravidelné renty apod. Z těchto důvodů se jedná o mnohem vhodnější produkt pro zajištění finanční rezervy na stáří než přímé investice do jednotlivých akcií nebo akciových fondů.

^REKLAMA

Účastnické fondy spravované penzijními společnostmi dokážou rozložit riziko lépe než klient, který investuje sám. Nabídku investic do podílových fondů navíc poráží výrazně nižšími poplatky za správu. A právě tyto rozdíly v poplatcích vedou k tomu, že účastnické fondy v dlouhodobé perspektivě zhodnocují prostředky klientů výrazně lépe.

Řada lidí uvažuje, že základem pro důchod je mít vlastní nemovitost. Raději si tedy vezmou hypotéku, než by navýšili své příspěvky do důchodového spoření. Je tato úvaha a postup správný?

Samozřejmě bydlení ve vlastní nemovitosti je v penzi velkou výhodou. Mít byt či dům je však poslední dobou jakýsi národní sport, kterému nahrává jednak nedostatek nemovitostí na trhu a obava, že bude ještě hůř, i stále ještě poměrně nízké úrokové sazby. To ale nemá s budováním rezervy na penzí mnoho společného. Hypotéka pomůže zajistit současné potřeby, DPS je určeno k saturaci potřeb budoucích. Navíc jedno ze základních pravidel nakládání s financemi hovoří o diverzifikaci portfolia, tedy mít prostředky uloženy ve vícero typech investic. Vnímám je tedy spíše jako vzájemné doplňky než konkurenci.

Kolik času zbývá politikům, aby uskutečnili smysluplnou důchodovou reformu?

Dalo by se říci, že včera bylo pozdě. Systém totiž s demografickým vývojem postupně přichází o zdroje, zato se mu rozšiřují řady těch, kteří je čerpají. Jinými slovy je stále méně těch, co platí sociální pojištění, ze kterého se penze vyplácí, zato je více penzistů.

Reforma, a z pohledu klientů úspěšná, zde byla. Přinesla ke státním penzím a soukromým společnostem ještě další možnost spoření na penzi s průměrným výnosem 1,55 %. Druhý pilíř má řada států v Evropě a je to velmi funkční systém. Toto je ale spíše politická otázka. Vidíme, že nastávající vláda zařadila přípravu důchodové reformy do koaliční smlouvy, tak věřme, že se věci dají konečně do pohybu.

Co říkáte návrhu dosluhující ministryně Jany Maláčové na zřízení státního důchodového fondu, který by garantoval výnos nad inflací?

Vnímám velmi pozitivně snahu situaci s penzemi řešit. O něco méně optimisticky se dívám na tuto konkrétní cestu. Jakmile totiž začnete nařizovat, že má někdo, kdokoli, cokoli garantovat, musíte mu k tomu dát také nástroj, jak toho dosáhnout. Stát nemůže vstupovat do hospodářské soutěže soukromého sektoru za jiných podmínek, než mají ostatní. A ve volné soutěži nemá stát jak dosáhnout garantovaného nadinflačního výnosu.

Současná vláda zvyšovala v poslední době důchody nejrychleji v hisorii. Nevzniká tak u některých skupin obyvatel mylný dojem, že není potřeba vlastních úspor na penzi?

Věřím, že ne. Ostatně soukromě si v penzijních společnostech spoří 85 % přispěvatelů do průběžného penzijního systému. Povědomí o potřebě se sám zajistit zde tedy je. A naopak vidím příležitost pro mladé, aby si uvědomili, jak se v důchodu budou mít, nebo spíše nemít.

Nastal podle vás čas, aby se ještě více zvýšila motivace mladých lidí ke spoření na důchod?

Současná motivace je opravdu velká – daňové odpočty, státní podpora, penzijní společnosti jsou limitovány na poplatcích… Kde vidím prostor, je edukace. A jak jsem již zmínil, příprava důchodové reformy je skvělou příležitostí o tom začít hovořit. Sami jsme spustili od září kampaň na podporu spoření pro děti. Nečekáme od ní výrazné obchodní úspěchy, jde nám spíše o připomenutí této poměrně nové možnosti (pozn. sjednat doplňkové penzijní spoření dětem je možné od roku 2016) a zdůraznění toho, že ač je náš systém nastaven velmi solidárně, i tento přístup má své hranice.