Pondělí 28. května. Svátek má Vilém.

Pavel Kohout: Ze života poradce

Většina politiků preferuje totéž, co jakýkoli jiný člověk: stabilní příjem, klid, co nejméně rizika. O penězích v politice píše poradce dvou ministrů PAVEL KOHOUT.

Osobně jsem měl to potěšení být členem poradních sborů dvou ministrů financí. Kromě toho jsem čas od času v kontaktu s pracovníky jiných institucí, ale také například s analytiky z Londýna, Nového Yorku či Washingtonu. Nechci si hrát na šedou eminenci. Spíše bych chtěl rozptýlit některé mylné představy.

Za prvé: "ti nahoře" jsou ve své podstatě docela normální lidé. Čtenář novin nebo divák televizních debat může podlehnout představě, že pan T. nebo pan P., případně pan S. nebo kterýkoli jiný pán z vysoké politiky je zosobněním zla a vyslancem pekelných mocností na území nešťastné České republiky.

Pokud mohu soudit, není tomu tak. Všichni tito pánové (a dámy rovněž) jsou lidské bytosti, které mají normální lidské pocity, lidský rozum, a kteří vykonávají všechny normální fyziologické úkony.

Co z toho vyplývá: od lidských bytostí nelze očekávat dokonalost. Nelze čekat, že jakýkoli politik vyřeší všechny problémy. Většina politiků preferuje totéž, co jakýkoli jiný člověk: stabilní příjem, klid, co nejméně rizika.

Odtud je jen krok k politickému populismu: naslibujme lidem, co chtějí slyšet, dostaneme hlasy, a máme zas na čtyři roky vystaráno. Zanedbávání problémů a odkládání reforem není způsobeno tím, že by politici byli líní a hloupí. Jsou jen pohodlní.

Většinu problémů různého druhu lze vysvětlit spíše prostou lidskou nedokonalostí než zlým úmyslem. Od politiků nelze čekat dokonalé dobro, ale naštěstí ani dokonalé zlo; to představuje jistý prvek útěchy, zejména při současném stavu českých veřejných financí.

Za druhé: jsem stále více a více přesvědčen, že profese poslance, ministra nebo náměstka není dostatečně placená.

Ano, čtete dobře. Platy těchto činitelů zajisté připadají atraktivní většině tzv. normálních lidí a ve srovnání s výkonem většiny poslanců jsou často opravdu nepřiměřené.

Opravdu se mi příčí představa, že například pan K. pobírá z prostředků daňových poplatníků poslanecký plat – vzhledem k tomu, jaké scestné a škodlivé ekonomické názory hlásá a prosazuje.

Jenže marná sláva: dokud nejsou poslanecké platy na takové úrovni, aby představovaly seriózní alternativu pro kariéru inteligentního člověka, který by v soukromém sektoru mohl vydělávat více, do té doby bude politická kariéra přitahovat převážně průměrné osobnosti.

Za třetí: ztráta soukromí, nevyhnutelně spjatá s politickou kariérou, je daleko větší zátěž a újma, než si běžný člověk umí představit.

Řadových poslanců, kteří pasivně vysedávají v parlamentu (pokud se vůbec dostaví) a čas od času zmáčknou tlačítko, se to tolik netýká.

Pokud však politik vybočí z řady – například tím, že se skutečně o něco snaží – stává se navždy "profláknutým". A to na hodně dlouho, někdy napořád. Hana Marvanová je například mimo politiku již několik let, ale stále ji lidé považují za političku.



Veřejná známost může být někdy i prospěšná, ale v mnoha případech je ztráta anonymity velkou nepříjemností. Být slavný není vždy příjemné; být neslavně proslulý musí být nesnesitelné, ať už je to z jakéhokoli důvodu.

Chápu, že do nepopulárních či rizikových opatření se politikům moc nechce. Každou chvíli prát obleky znečištěné od shnilých rajčat není příjemné, a to ani v přeneseném obrazném smyslu.

Za čtvrté: být poradcem není žádná velká výhra. "Důvěrných" informací je méně, než by člověk čekal; poradce pro otázky veřejných financí většinou pracuje zdarma, jelikož za službu vlasti se podle názoru ministerstva financí neplatí. (Pracovní morálka většiny poradenských skupin tak podle toho také vypadá.) Kromě toho člověk může být bez vlastního zavinění propírán tiskem. Naštěstí poradci nepředstavují pro média ani pro veřejnost příliš atraktivní cíl.

Stojí to vůbec za to? Ano: je to zkušenost navíc. Kromě toho si člověk vždy může říci "dobrá, nepodařilo se, ale aspoň jsme se o něco pokusili." (Kdo zná film Řek Zorba, zejména jeho závěrečnou scénu, ví, o čem je řeč.)

Za páté: analytici a ekonomové z Londýna se obvykle na věc dívají jinak než běžný občan České republiky. Zahraniční pozorovatelé především nemají žádný citový vztah k panu P. nebo k panu T.

Nezajímá je, kdo koho urazil, kdo komu co nasliboval, jaké mají tito pánové manželky anebo cokoli jiného, co česká veřejnost vášnivě prožívá. Zahraniční analytici se především a v první řadě zajímají o tři věci:

• koruna: půjde nahoru nebo dolů?
• úrokové míry: půjdou nahoru nebo dolů?
• akcie: půjdou nahoru nebo dolů?

Pořadí důležitosti se můžu lišit podle toho, jaký trh dotyčný analytik analyzuje. V případě, že nepracuje na finančních trzích, ale pro potenciálního přímého zahraničního investora, přibývají další otázky:

• mzdy: půjdou nahoru rychleji či pomaleji?
• spotřebitelské ceny: půjdou nahoru rychleji či pomaleji?

Zahraniční analytici a investoři mají s českými politiky společnou jednu věc: převážně krátký časový horizont. Co bude za pět nebo dokonce za deset let není důležité. Podstatné je, jak se budou hýbat finanční trhy do konce roku anebo zda investiční pobídky vydrží ještě napřesrok.

Tato krátkodobá orientaci mimochodem vysvětluje, proč finanční trhy tak flegmaticky ignorují různé varovné zprávy o českých veřejných financích. Vždyť ona to česká ekonomika vydrží. Nejméně rok. Možná i dva.

Na rozdíl od českých ministrů financí mají však zahraniční investoři dobrý zvyk, že za finanční poradenství obvykle platí.

11 komentářů: “Pavel Kohout: Ze života poradce”

  1. Jindřich Bečvář napsal:

    Tak schvalne si zkusim tipnout ta naznacena jmena:

    Pan T a P jsou jasni, pan S by mohl byt Sobotka, ale pan K je asi nejtezsi … co treba Krecek?

    Ma nekdo jine tipy? 🙂

  2. Angel Bratovanov napsal:

    Pane Kohoute naprostý souhlas.

    a) Už pár let hlásám názor, že by měl každý člen vlády mít měsíční plat třeba 1mil, poslanec pak 500 000. jejich počet bych pak zredukoval tak na půlku a senát bych rozpustil. (máme senátorů více než USA). tím by snad naši zákonodárci už makali, neboť by za malou domu (milińek do kapsy) nemuseli plundrovat zemi, ale věděli by, že když zem pokvete tak mají ten miliónek pravidelně z platů… I když kdo ví, jestli by měli dost 🙂 ale jsme optimista – za chyby pak mnohem tvrdší tresty.

    b) ad alibismus – njn, co naplat nemáme většinový systém, takže musí tvořit koalice a pak můžou vše svádět na své koaliční partnery – tzv – nebyla politicka vůle …

    • Jan Lener napsal:

      Ohodnotit dobře zákonodárce je správné. Bohužel o takové platy by se ihned strhla nemilosrdná bitva nejen uvnitř stran, ale také napříč politickým spektrem a to by vedlo k obrovskému populismu. Sociální stát a dluh sr by narostl a vedlo by to k likvidaci státu. Když chce nějaký poslanec vydělávat 500.000 tak mu stačí 3 roky u OVB, ne? 🙂

      • Angel Bratovanov napsal:

        samozrejme vime oba ze je to nerealne aby meli takovy plat, ale myslel jsem ty cifry obrazne
        treba by dluh nenarostl

        znáte špatně karier plán, asi si to pletete s tim co hlásíte svým lidem v vaší firmě.. nějak jsem nepostřehl , že by toto někdo u nás hlásal a realita ? no pár lidí co to mají znám 🙂

        pane Lenere, připadáte mi ty některé týpky, kteří na diskusi na nejmenovaných servrech dokářou u tématu potápění nadávat na ODS, vy jste totéž …. můžete mi říct jakou logiku měl tento výpad proti OVB ?

  3. Miro napsal:

    Stabilni prijem, klid a co nejmene rizika? To si prinejmensim protireci, protoze tim je receno chci maximalni odmenu za nulovou nebo minimalni produkci a to je kamen urazu!!
    Pokud chci zit a prezit, musim prispivat – to znamena TVORIT!! A rozhodne je velkym omylem, kdyz se lide soustredi predne na odmenu. Daleko dulezitejsi je jakym jsem clovekem, jak pristupuji ke svym hodnotam, k zadanym ukolum, jak jdu za svymi cestnymi cily, k etice, moralce a jak mam rad lidi. Muzeme tvorit a nebo nicit. Nic nedelani je take niceni, protoze je to v tomto vesmiru tak zarizene. Kdyz se nestaram o auto, znici se. Kdyz se nestaram o partnersky vztah, partnerstvi vyprcha. Kdyz se nestaram o narod, zpustne. Proste tam kam davam pozornost, tak tim smerem take i tvorim.
    Pak zalezi jakym jsem clovekem a jakou mam odpovednost (priznat si jakou jsem pricinou ve smeru tvoreni ve svem prostoru), jestli sotva svymi schopnostmi zvladnu se postarat sam o sebe, nebo i o rodinu, o lidi ve firme, o lidi ve meste, o cely narod.
    Takze:
    ZA CO BY MELI MIT STABILNI PRIJEM, KDYZ CHTEJI KLID?
    JAK SE CHTEJI VZDELAVAT A UCIT, KDYZ NECHTEJI PODSTOUPIT RIZIKO?

    Nejlepsi je vyrazit kazdy den do ulic za svymi cily, vyhravat i prohravat. Z proher se ucit a posouvat sve hranice dal a dal bez prestani.

    • Miro napsal:

      Jen jsem chtel napsat, at si kazdy najde svoje hriste a na nem hraje tu nejlepsi hru jako pravy profesional.

      Hodne stesti – vsem.

      Never give up.

    • Ing. Petr Kratochvíl napsal:

      Líbí se mi názor Miro Kabourka. Proosazuji ve svém okolí myšlenku: „když chceš něco změnit k lepšímu, musíš začít u sebe“. Jednoho Míru Kabourka jsem znal. Co děláte Míro?

  4. jiri napsal:

    k tomu krátkému časovému horizontu snad jen jedna poznámka: Jednou z mála výhod feudalismu oproti současnému systému (nevím, jestli to je kapitalismus nebo něco jiného) byl (většinou) pohled panovníků a nižší šlechty dopředu. Oni neměly funční období (pokud je rozzuření poddaní nevyhnali). Museli majetek udržet a pokud možno kumulovat pro příší generace a k tomu majetku měli „osobní“ vztah – nepečovali totiž o veřejné finance, ale spíše o svoje finance. 🙂 Takže asi neměli moc velký strach z nepopulárních opatření, jen to nesměli přepísknout, protože pak už jim zbyo jen pobrat zlato a vzít kramle za kopečky 🙂

  5. jiri napsal:

    k tomu krátkému časovému horizontu snad jen jedna poznámka: Jednou z mála výhod feudalismu oproti současnému systému (nevím, jestli to je kapitalismus nebo něco jiného) byl (většinou) pohled panovníků a nižší šlechty dopředu. Oni neměly funční období (pokud je rozzuření poddaní nevyhnali). Museli majetek udržet a pokud možno kumulovat pro příší generace a k tomu majetku měli „osobní“ vztah – nepečovali totiž o veřejné finance, ale spíše o svoje finance. 🙂 Takže asi neměli moc velký strach z nepopulárních opatření, jen to nesměli přepísknout, protože pak už jim zbyo jen pobrat zlato a vzít kramle za kopečky 🙂

  6. Jan Jakubec napsal:

    Článek je určitě pravdivý a můj názor na platy poslanců je totožný, nicméně za to bych od těch nejvrcholnějších politiků očekával mnohem více odvahy při prosazování nepopulárních věcí, čehož se zejména od jedné naší strany a pana P. nedočkáme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.