Úterý 17. září. Svátek má Naděžda.

Pavel Jirák: Penzijní fondy mají své místo

Reforma penzijního připojištění je nezbytná. Vědí to všichni. A pojišťovny se hlásí o své místo na slunci. Měly by penzijní spoření obsluhovat penzijní společnosti, nebo pojišťovny? O reformě penzijního připojištění v rozhovoru s Pavlem Jirákem, předsedou představenstva a výkonným ředitelem PF KB.

Když jsem hovořil se zástupci zejména pojišťoven, tvrdili, že roli penzijního spoření, na které by se mělo penzijní připojištění transformovat, by měly mít životní pojišťovny. Co si o tom myslíte vy, z pohledu penzijního fondu?

Já jsem si to pobaveně přečetl. Pravděpodobně narážíte na nedávné informace, které proběhly od Penzijního fondu Allianz.

Byl to Penzijní fond Allianz a ještě před ním jsem se o tomto tématu bavil s Jeroen van Leeuvenem, generálním ředitelem ČSOB Pojišťovny.

Mě to zas až tolik nepřekvapilo, protože každý z těch subjektů se snaží v tomto „otevírajícím se“ trhu najít svoje místo a urvat z toho koláče co největší podíl. Rád bych ale zdůraznil, že se primárně jedná o návrh transformace stávajících penzijních fondů, nikoliv o nově se vytvářející trh penzijního spoření.

Já se snažím brát inspiraci z toho, jak funguje penzijní systém v Evropě. A tam vedle sebe naprosto bez problémů fungují penzijní fondy, pojišťovny a investiční společnosti a je nutno říci, že zejména ve druhém pilíři, v zaměstnaneckém penzijním spoření, ale i ve třetím, dobrovolném, hrají penzijní fondy hlavní roli.

Penzijní fondy jsou jedni z největších investorů. Rozvoj penzijních fondů je téměř v přímé závislosti na tom, jak štědrý je státní pilíř. V zemích, kde je státní pilíř hodně štědrý, zajišťuje velmi důstojné prožití důchodu, jako jsou Německo nebo Francie, sektor penzijních fondů tolik rozvinutý není. To je možná i důvod názoru Allianz, jejíž mateřská společnost působí v Německu. Na druhou stranu v zemích, kde státní pilíř tak štědrý není, jako Holandsko nebo Velká Británie, jsou penzijní fondy mnohem rozvinutější.

Jsem přesvědčen, že penzijní fondy na tomto trhu místo rozhodně mají, a že jsou připraveny (a myslím, že jsme to za 15 let působení na trhu dokázali) prostředky spravovat obezřetně s dostatečnou péčí. Věřím, že plánované změny zvýší atraktivnost penzijního připojištění i pro mladší generace a měly by jim přinést i zajímavé výnosy.

Zmiňoval jste, že kde je státní pilíř štědrý, není tolik rozvinuté penzijní připojištění a podobné formy spoření. Možná to může být i proto, že lidem nezbývá kvůli vysokým platbám sociálního pojištění již dostatek prostředků na vlastní investice

To by mohla být možná situace v České republice, kde příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, pokud sečteme platby zaměstnance a zaměstnavatele, jsou jedny z nejvyšších v Evropě. Nejsem si ale úplně jistý, jestli je to případ i jiných zemí. Minimálně v Německu lidem i po odvedení sociálního pojištění zbývá ještě dost prostředků na investice.

Jakým způsobem byste si představoval přechod současného penzijního připojištění na nový systém?

Tak, jak je v současné době připravován na Ministerstvu financí, odkud by měl návrh zákona jít v lednu příštího roku do Vlády. Byly vytvořeny teze nového systému, z nichž při našem rozhovoru vycházím, které předpokládají vytvoření nových subjektů – penzijních společností, které by se velmi přiblížily současnému systému podílových fondů.

Penzijní společnosti by spravovaly minimálně tři, možná, že i více fondů, z nichž jeden by měl být určitě konzervativní s podobnou strukturou, jako jsou současné penzijní fondy, aby do určité míry garantoval prostředky účastníků, byť asi ne na roční bázi. Ale dovedu si představit, že by tam mohla být zabudována určitá garance prostředků při výplatě. Pokud se budeme bavit např. o pětiletém horizontu, tak jak je to nastaveno v zákoně teď, je to dostatečně dlouhý horizont, aby byla zajištěna návratnost kapitálu a minimální výnosnost.

Určitě by tam měl být smíšený fond, kde bude složka rizikovějších a méně rizikových aktiv vyvážena.

A měl by tam být fond, který umožní více rizikové investice zejména pro mladší generaci, jako jsme my, který bude investovat na dvacet, třicet či čtyřicet let, kde může být akciová složka mnohem výraznější. V dlouhodobějším horizontu může být pak výnos vyšší. Je potřeba zmínit, že v tomto případě by fondy měly mít do určité míry charakter fondů životního cyklu. Představa je taková, že by od určitého věku před dosažením hranice třeba 60 let měl investor přestoupit z rizikového do smíšeného, případně pak do konzervativního fondu.

Stávající systém by zůstal zachován. Systémy by po určitou dobu paralelně běžely vedle sebe. Pro nové účastníky by byla ale možnost vstoupit jen do nového systému, současní klienti by se mohli rozhodnout, zda budou pokračovat ve stávajícím, nebo přestoupí do nového systému.

Když hovoříte o povinném přechodu z rizikovější do konzervativnější části. Tam by měl být pravděpodobně stanoven nějaký horizont, kdy přechod bude povinný. Je to tak?

Je to tak. Ideální by podle mě bylo mít tam nějaké pásmo, během kterého by k tomuto povinnému přechodu muselo dojít. V opačném případě by se totiž mohlo stát i to, že někdo začal spořit v roce 2000 a v roce 2008 by měl povinně přestoupit z rizikovějšího do konzervativního fondu, a přestupoval by tam v momentě, kdy by ztrácel třeba 30 %.

Přesně tak. Problém ale je, že ať se stanoví jakékoli pásmo nebo rozpětí, tak klient, který čeká až na konec pásma z jakéhokoli důvodu, potom má stejně ultimátní hranici „tak, teď musíš přestoupit“ a to bez ohledu na to, v jakém stavu jsou aktuálně trhy.

Já s vámi souhlasím. To je věc, která se bude muset ještě diskutovat, protože každé řešení má svá pro a proti. Na druhou stranu je potřeba si říci, že existuje také riziko, že pokud by účastník zůstával v rizikovém fondu až do věku 60 let, a zrovna v tom roce přišel „rok 2008“, tak by možná přišel o větší část prostředků než při tom přestoupení.

Systémy v Evropě jsou různé. Někde je nastavena povinná hranice, někde je to ponecháno na vůli účastníka.

Pokud vezmeme paralelu s fondy životního cyklu, tak účastník v 60 letech předpokládá, že bude prostředky vybírat opět nějakých deset, patnáct nebo dvacet let. V tomto případě lokální pokles, byť znatelný, nemusí být na tak dlouhém horizontu fatální. Z tohoto pohledu by k povinnému převodu docházet nemuselo.

Je to opravdu na další diskusi.

Co by mělo být ošetřeno nějakými opatřeními, je vyplácení doživotních penzí, namísto stávajícího systému, kde lidé nejčastěji využívají jednorázové vyrovnání. Pokud se bavíme o tom, že stát by chtěl mít doplňkový zdroj důchodů, tak stávající systém tuto roli neplní a je potřeba nějakým způsobem zvýhodnit čerpání doživotních penzí nebo znevýhodnit čerpání jednorázových vyrovnání.

Argument pojišťoven, proč by měly ony zastřešovat penzijní spoření, je, že ony jsou připraveny na výplatu doživotních penzí. Mají připravený aparát, pojistné matematiky a zkušenosti. Kdežto nové penzijní společnosti takové zkušenosti nemají. Jakým způsobem by docházelo k výplatě doživotní penze? Musel by si účastník doživotní rentu koupit u životní pojišťovny, nebo by součástí činností penzijních společností byla i výplata doživotní penze?

Neřekl bych, že s výplatou doživotní penze nemají penzijní fondy zkušenosti, protože je v současné době vyplácí. Není jich moc, to je pravda, ale zkušenosti jsou. Sledujeme riziko délky dožití, biometrická rizika.

Na druhou stranu je představa, že pro pojišťovny je to velmi zajímavá oblast, které se věnují, a předpoklad je takový, že by doživotní penze mohly spravovat. Penzijní fond by se zavázal zajistit pro účastníka výplatu doživotní penze v nějaké pojišťovně.

Nebylo by to tak, že bychom řekli: „Kliente, děkujeme vám, a teď už se starejte sám o sebe.“ Byla by povinnost minimálně předat seznam pojišťoven a případně nabídnout srovnání, kde bude mít možnost si vybrat z pojišťoven, které zde působí.

Silný argument pojišťoven, proč by měly obsluhovat penzijní spoření, je, že naspořit určitou částku je jen jedna část, kterou by mělo zajišťovat penzijní spoření, ale tato část nemyslí na další rizika, která jsou s životem spojena. Pojišťovny argumentují možností dalších připojištění, ať už se jedná o invalidní pojištění nebo zproštění od placení a další. Penzijní fondy, alespoň v aktuální podobě, tato pojištění nenabízí.

Prostředky z penzijního fondu lze vybrat předčasně, v případě invalidity funguje invalidní penze, není to tedy úplně tak, že by na toto penzijní fondy nepamatovaly a bylo to úplně mimo.

Ovšem pokud klient nestihne naspořit dostatek prostředků, tak podle toho vypadá i výše invalidní penze, protože se počítá pouze z již naspořených peněz. Kdežto pojišťovny nabízí výplatu podle toho, jak je sjednána pojistka.

Když vidím trhy v evropských zemích, fungují tam pojišťovny i penzijní fondy vedle sebe naprosto bez problémů. Nevidím proto důvod, proč by pojišťovny nemohly dál nabízet to, co nabízejí teď, a proč by oba produkty nemohly fungovat velmi dobře vedle sebe.

Pak zde vyvstává otázka, proč by měly na trhu fungovat penzijní fondy, když jsou již zavedené investiční společnosti, které mnohdy nabízejí podílové fondy, které jsou také zaměřeny na spoření na penzi.

Máte pravdu, že současný systém podílových fondů je poměrně rozvinutý. Některé z nich mají i produkt spoření na penzi. Na druhou stranu je potřeba se podívat na to, kdo jsou v současnosti klienti podílových fondů, jak velký je jejich počet. Beru to tak, že penzijní připojištění je masový produkt, který využívá v tuto chvíli 4,2 milionu účastníků, a jsem přesvědčen, že se jako masový produkt bude dál vyvíjet.

Nedovedu si představit, že by byla investice do podílových fondů masovým produktem. Je to obvyklé málokde ve světě, že by všichni investovali do podílových fondů.

To je jeden moment. Druhý moment je, že penzijní fondy dokázaly, že jsou schopny velmi efektivně provádět administrativní správu penzí, příspěvků a jednotlivých nároků. To je věc, kterou bychom úplně neměli opomenout.

Dívám se, jak to funguje v Evropě, a opravdu si neuvědomuji, že by byla země, která by měla jenom podílové fondy nebo jenom pojišťovny.

V této souvislosti vyvstává otázka, zda ta masová oblíbenost penzijních fondů, řekněme na úkor, i když to není přesné, podílových fondů není dána díky masivní státní podpoře penzijních fondů, kdy zaměstnavatelé mohou zaměstnancům dát příspěvky, které nemusí zdanit, a stát připlácí střadatelům, kdežto pokud jde do podílového fondu, jedinou podporou je osvobození výnosů od daně z příjmů po šesti měsících.

Děkuji za tuto otázku. Stále častěji se bavíme o tom, že stát by potřeboval nějaký doplňkový zdroj ke státnímu pilíři penzí. Pokud chce stát od nějakého produktu, aby splnil určitý cíl, měl by tento produkt nějakým způsobem podpořit. Ať je to státními prostředky nebo daňovými úlevami nebo úlevami na sociální a zdravotní pojištění.

Pokud tam podpora nebude, nebude skutečně zájem o spoření tak velký, ale pak stát nemusí mít dostatek prostředků na to, aby zajistil lidem dostatečnou penzi. A to se mu může vrátit později. Je třeba podpořit lidi, aby si na důchodový věk spořili.

Důvody pro existenci státní podpory jsou zřejmé. Otázka je, proč by ji měly obdržet penzijní fondy a ne třeba investiční společnosti se svými podílovými fondy.

Zeptám se protiotázkou. Znamená to, že by při statisícových a milionových investicích do podílových fondů byla nějaká státní podpora? To si nedovedu dost dobře představit.

Váš server sleduji pravidelně. Někdy diskuse ke článkům čtu, někdy na to nemám čas, ale celá řada vašich čtenářů ukazuje, že se v dlouhodobém horizontu penzijní připojištění jako produkt nevyplácí. Když si vezmu deset, patnáct, dvacet let, tak tam jsou zajímavé výnosy. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že přestože penzijní připojištění nepřináší vysoké výnosy, tak v dlouhodobém pohledu pokrývá minimálně inflaci, a navíc nabízí výnosy ze státních příspěvků či příspěvek zaměstnavatele.

Uvedu příklad: celkový výnos při konzervativním ročním zhodnocení 2 % a průměrném měsíčním příspěvku účastníka 500 Kč a zaměstnavatele 500 Kč, což jsou zhruba částky, které jsou plus mínus aktuální, se i v horizontu 30 let dostáváme, bez započtení inflace, na úroveň 6% zhodnocení.

Opravdu velkou roli hraje příspěvek zaměstnavatele a určitou roli hraje státní příspěvek.

Jsem přesvědčen, že penzijní připojištění svou roli má jak z pohledu výnosu, tak z pohledu bezpečnosti, protože se jedná o velmi konzervativní produkt. Ale proč toto všechno říkám. Někteří finanční poradci, já doufám, že je to většina, radí nedávat všechna vajíčka do jednoho košíku, diverzifikovat své investice. Jsem přesvědčen, že v tom košíku by měly být vedle sebe (pokud investor tu možnost má a nebavíme se o situaci, kdy má možnost investovat 5 000 Kč za rok) jak investice do podílových fondů, tak další investice – třeba pojištění, byť pojištění by mělo být primárně jiný produkt, ale pochopitelně stavební spoření a další produkty včetně penzijního připojištění, které by mělo být jedním ze základních stavebních kamínků investičního portfolia.

Ten produkt není výnosově nastaven na to, aby někdo dával na penzijní připojištění desetitisíce měsíčně. Je bohužel nastaven tak, aby účastníci přispívali pouze v optimálních částkách 500 až 1 500 Kč. Musím říci, že 500 korunový příspěvek je poměrně malý, ale naprosto chápu chování účastníků, kteří se chovají racionálně a snaží se maximálně využít státní podporu. Na to, aby zajistil adekvátní doplňkový zdroj příjmů v důchodu, to ale nestačí.

Jedním z témat, které jsme otevřeli na serveru Investujeme.cz minulý podzim, byly náklady příštích období a zprostředkovatelské provize. O nich jste se zmiňoval i vy v rozhovoru s mým kolegou Lubošem Svačinou. Došlo od té doby k nějakému posunu?

Jsem rád, že se mne na to ptáte. Zmiňoval jsem jak v rozhovoru s vaším kolegou, tak na konferenci, kterou pořádalo Investujeme.cz, že se budeme snažit vystupovat velmi aktivně ve směru omezování výdajů na akvizice zejména ve vztahu k zaměstnavatelským subjektům. K tomu jsme přistoupili už v loňském roce a v letošním se to již pozitivně projevilo. Snížili jsme naše výdaje na získávání nových účastníků asi o 30 %.

Z účasti v některých výběrových řízeních na trhu máme informace, že výše provizí se minimálně nesnížila – spíš mám pocit, že za uplynulý rok šla ještě maličko nahoru. Zajímavě o tom pojednává jeden z vašich článků na serveru Investujeme.cz. My se sice těchto výběrových řízení účastníme, ale nabízíme jednoznačně ekonomicky návratné podmínky.

Chceme takto dál pokračovat i za cenu toho, že jsme trochu ztratili dynamiku růstu. V posledních letech jsme rostli nejrychleji na trhu nebo jsme byli druzí nejrychlejší, v letošním roce rosteme jako trh, možná o něco míň, ale stále rosteme. Ale chceme výrazně posílit finanční stabilitu Penzijního fondu Komerční banky.

Do soutěží „Kdo nabídne nejvyšší provizi“ se už nepouštíme a věřím, že tak, jak udělal podobné opatření fond ING před pár lety, tak k tomu postupně přistoupí i další konkurenční fondy.

Děkuji za rozhovor.

Penzijní spoření by měly provozovat...

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.