Pondělí 19. února. Svátek má Patrik.

Oddlužovací firmy vám oddlužení nezabezpečí

Zadlužení domácností roste nepříjemně zvyšující se rychlostí a prakticky stejnou rychlostí začnínají přibývat ti, kteří své dluhy nejsou schopni platit. Situaci, kdy nejsou dlužníci schopni dostát svým závazkům, řeší insolvenční zákon. A ten zneužívají „oddlužovací společnosti“, které těží kromě zoufalé situace také hlouposti předlužených. Bez ní by to určitě nešlo.

Od začátku problémů, do nichž se dostali nezodpovědní zbabělci z jihu Evropy, se celým kontinentem plazí jako přízrak strach a obavy z krize, kterou by mohly vyvolat zvyšující se dluhy jednotlivých zemí. Populističtí politici si zvykli i v dobách, kdy to vůbec nebylo potřeba, utrácet mnohem více peněz, než bylo zdrávo. A teď musí šetřit. Odneseme, resp. pocítíme to možná všichni (doufám) a již dnes se ozývají hlasy, které vlády kritizují za to, že nezodpovědným chováním zadělali na problém normálním lidem.

Jenže ono to až tak žhavé není a jablko ani v tomto případě nepadá daleko od stromu. Tvrdá opatření potřebují normální lidé jako sůl, protože oni sami nejsou prakticky o nic lepší. Namísto šetření a utahování opasků, které je v době krize běžné, nebo spíše nutné, se lidé zadlužují ve velkém, jakoby se nic nedělo. Jen za poslední rok vzrostly dluhy domácností u bank a finančních institucí o více než 81 miliard korun, přičemž v samotném květnu to bylo o více než šest miliard korun.

Se zadlužováním ve spojení s ne příliš optimistickými vyhlídkami ekonomiky však roste také počet těch, kteří nejsou schopni své závazky plnit a dostávají se do problémů. Někteří řeší situaci utažením opasku a šetřením, což je asi nejlepší případ. Bohužel, takových případů je dnes asi málo.

Jiní to řeší tím, že si na splátku dluhu půjčí v jiné společnosti, většinou jde ale o některou z nebankovních institucí, které sice půjčí prakticky každému, ale úroky jsou mnohem vyšší než u prvního dluhu. Extrémem jsou pak ti, kteří si půjčí jak u bank, tak u nebankovních institucí a až příliš pozdě zjistí, že své dluhy nejsou schopni splácet ani dalším zadlužováním.

Oddlužení musí řešit dlužník sám

Zde pak přichází na řadu zoufalé řešení, které nabízí stále více oddlužovacích společností. Ty lákají zadlužené lidi na tvrzení o tom, že jim pomohou při oddlužení, přičemž neopomenou zmínit insolvenční zákon. Za nemalý počáteční poplatek a zároveň provizi z každé splátky pak klientovi slíbí, že mu s věřitelem dojednají nový splátkový kalendář a tím mu pomohou se dostat z jeho nepříznivé situace.

Ve skutečnosti ale tyto „oddlužovací“ společnosti klientům otevřeně lžou v tom, že jim zabezpečí lepší komunikaci s bankou nebo jinou finanční institucí. Přemluví klienta, že mu vyjednají lepší podmínky splácení, ve skutečnosti ale banky otevřeně deklarují, že s těmito společnostmi odmítají jednat. Takže banka prakticky neví, že se chce klient dohodnout, a klient neví, že banka o žádném novém splátkovém kalendáři nebyla informována. V konečném důsledku si vlastně klient jakoby bere další dluh, tentokrát vůči „oddlužovací“ společnosti, z něhož není jednoduché se vyvázat. Podmínky těchto společností jsou skutečně velmi tvrdé a ony sami na sebe neberou prakticky žádné riziko.

Bohužel, lidé, kteří si neuvědomí, že placení dluhů dalšími dluhy není východiskem, si nejspíše neuvědomí ani to, že platit další peníze za to, abychom se zbavili dluhů, je také nesmysl. Někdy to skutečně vypadá tak, že tito lidé jakoby skutečně museli něco splácet, protože bez toho nemohou žít, je to něco jako závislost na dluzích nebo úrocích.

Skutečnost je nakonec taková, že klient se může dostat do prodlení se splácením splátek původnímu věřiteli, protože nemalá suma z jeho splátek jde na účet oddlužovací společnosti. V nejhorším případě při neplnění závazků vůči oddlužovací společnosti mu ještě hrozí sankce vůči ní.

Pokud by se klient chtěl dohodnout s bankou, mohl by si vyjednat skutečně lepší podmínky splácení. Je ale nutné, aby vyvinul iniciativu sám a aby dohodnuté podmínky dodržel. Banky jsou ochotny s klientem jednat, pokud vidí iniciativu z jeho strany a pokud je jasné, že se nejedná o prakticky ztracený případ. Je ale potřeba takovou situaci řešit co nejdříve a nečekat, až začne banka, nebo jiná finanční instituce jednat a své dluhy vymáhat.

Jednou z možností pak je právě využití institutu oddlužení v rámci insolvenčního zákona, které se ale určitě nerealizuje prostřednictvím zmiňovaných pochybných společností, které na tomto termínu jen parazitují. Oddlužení může některým klientům pomoci, ale ve skutečnosti nejde o nijak jednoduchou záležitost a ani v tomto případě není šťastné řešení pro klienta zárukou.

Považujete oddlužení za vhodný způsob předlužení?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Jeden komentář: “Oddlužovací firmy vám oddlužení nezabezpečí”

  1. Emi napsal:

    Clovek co zada o oddluzeni by automaticky Mel ztratit volebni pravo, protoze idiot voli Jen idioty

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.