Neděle 25. února. Svátek má Liliana.

O potlačovaných emocích disciplinovaného profesionála

Investice Jan Majer 24.01.2008 | 16:53 7 komentářů

Poradce by měl měl být víc psycholog než ekonom, soudí HANA BLOVSKÁ.

Conseq je specialistou na investice v české koruně. Korunu dříve nebo později vystřídá euro. Nepřišel čas firmu prodat?
Je pravda, že po přijetí eura mohou někteří institucionální klienti, kteří mají mateřskou společnost v zahraničí, své prostředky přesunout jinam. Ale není to nějaká zásadní hrozba. Conseq není na prodej.

Ptám se proto, že vaší situaci se běžně v češtině říká "za vodou". Ale vy pořád tvrdě pracujete.
Mě to hrozně baví. Baví mě něco budovat, baví mě soutěžit s konkurencí. Moje práce je hodně o lidech, každý den mě čeká nějaké zajímavé setkání.

Nečekal bych, že finanční matematičku uspokojí "práce se zajímavými lidmi".
Ale já si docela často nějaké to makro v excelu udělám. Když se do toho pustím, vydržím u počítače sedět třeba do šesti do rána. To se pak snažím zmizet z kanceláře dřív, než přijdou kolegové do práce.

Stojí to za to, věnovat tolik času práci?
Sama o tom hodně přemýšlím. Když vás práce baví, věnujete jí většinu života. Občas jsem si kladla otázku, jestli bych se uměla se stejným nadšením vrhnout na něco nového. Už před pár lety jsem si ale uvědomila, že by mi chyběly výhody, které už mám ve finanční branži.

Jaké výhody máte na mysli?
Tou hlavní výhodou, co mám, jsou zkušenosti. Bez zkušeností může začínat mladý člověk, já už bych na to neměla sílu. Zůstanu u financí.

Pozorujete na sobě nějaké změny? Profesionální deformaci?
Investor nesmí podléhat emocím. Mohlo by se snadno stát, že prodá nebo nakoupí v nevhodnou chvíli. Jako profesionál pak člověk tlumí emoce i v situacích, kdy to není potřeba.

Jak se to projevuje?

Při práci proto mohu působit hodně konzervativně. Když mě pak někdo potká třeba při sportu, může být i překvapený. Ráda zkouším nové věci, například paragliding nebo akrobatické létání. Miluji lyžování, občas i na vodě, ale hlavně to zimní, na sněhu. Tam se vždycky vyřádím za všechny ty dny v práci.

Emoce musí ven…
Někdy mě to až zaskočí. Nedávno jsem jela z práce domů a kousek za Prahou jsem si najednou uvědomila, jak nádherně zapadá slunce. Musela jsem zastavit a dívat se na tu krásu několik minut. Taková každodenní "drobnost" a úplně mě to dostalo…

To opravdu pořád pracujete od tmy do tmy, že vás takhle dostane zapadající sluníčko?
Ale ne. Od tmy určitě ne… Právě že tím místem projíždím každý den a západ slunce jsem viděla mockrát. Nikdy mě to takhle nedojalo. Dokonce jsem se o tom bavila s kamarádem psychologem, a ten mě ujistil, že se podobné věci hodně zaměstnaným lidem stávají. Dlouhodobě potlačujeme něco, co v nás od přírody je.

Narazíte někdy na něco tak lidského i při práci?
Jednou jsem se zúčastnila setkání poradců Broker Consulting. Tématem bylo, jak kdo překonává překážky. Jedním z hostů byl známý hendykepovaný sportovec. Vyprávěl o svém dětství a bylo to hodně silné. Jak musel dřít, aby se vyrovnal ostatním. Petr Hrubý z Broker Consulting nakonec jen dodal, že největším hendykepem je asi to, když člověk žádný hendykep nemá a nemusí nic překonávat.

Co si myslíte o finančních poradcích?
Vím, kam směřujete. Dřív jsem k nim byla hodně kritická. Při školení jsme kladli důraz na odbornost, říkali jsme, že poradce musí sledovat trhy a být stále v obraze.

Změnila jste názor?
Už si to nemyslím. Poradci by měli především umět správně určit, do jaké míry dokáže klient ustát riziko. To není jednoduché. Pak je potřeba znát dobré produkty a vybrat pro klienta ten správný "balíček". Není nutné znát všechno do detailů. Poradce by měl být spíš psycholog než ekonom. Některé skupiny poradců se za posledních pár let posunuly o obrovský kus cesty dopředu. Jsou to odborníci na svém místě. V každém případě mě práce s nimi hodně naučila.

Co o vás ještě nevíme?
Dvě velmi důležité věci – mám jedenadvacetiletou dceru, na které hodně lpím. A německou dogu, kterou rovněž bezmezně miluji.

A manžel?
Náruživý sportovec. Hodně jezdíme na kole, lyžujeme. Občas kvůli němu vyrazím i na běžky.

Přes týden si najdete čas na sport?
Třikrát týdně chodím běhat a třikrát týdně jsem v posilovně.

7 komentářů: “O potlačovaných emocích disciplinovaného profesionála”

  1. DM napsal:

    Dobrý den.
    Hezký a odvážný článek. V dnešní době se ten, kdo mluví o něčem duchovním vyděluje ze společnosti – jakéhosi výrobního stroje s řízenými emocemi.
    A díky tomu jsme svázáni vlastní -rozumovou-představou svobody, která se skutečnou svobodou nemá co do činění. A když dostaneme dar, že nám tu naši rozumovou představu něco na chvíli naruší, je to důvod k zastavení a zamyšleni.
    S pozdravem D. Marko

  2. r09 napsal:

    hm, docela jo;]

  3. Jiří Bachmann napsal:

    Je neoddiskutovatelnou skutečností, že psychologie v obchodu (nejem s investicemi) hraje velmi podstatnou část. Je také jasné, že nic není černobílé a tak tedy někdo je spíše psycholog, někdo spíše ekonom (bráno samozřejmě s nadsázkou). Já osobně znám profesionály, kterí jsou dobrými, možná špičkovými znalci psychologie obchodování, ale na jejich rady co se týká investic bych nedal (a nedávám) ani náhodou. Možná, nebo právě proto, že jsem spíš technický typ, a chci vědět „jak a proč to funguje“. Ne ža bych to musel klientovi vyprávět a učit ho to, ale proto, „abych věděl“. Není otřesnější pohled než na poradce, který na opakované faktické věcné dotazy odpovídá naučenými psychologickými kličkami a utíká od tématu. Proto vás mám rád (Conseq 🙂 ) a raději se poradím s Richardem, nebo dříve s Luckou, než s Plzákem, Uzlem.. (pozor, ty mám taky rád!). Aby těch přirovnání nebylo málo, dám ještě markantnější na závěr.
    Primář Sova zůstal chudým venkovským obvoďákem, Cvach skončil na ministerstvu. Já osobně Cvachy nemám rád a koleno bych si jel udělat k Sovovi. (vy mladí si nechte vysvětlit od rodičů „oco jde“).
    PS. Jako každé přirovnání jistě i toto pokulhává, berte jej prosím trochu s nadsázkou.

    • Hana Blovská napsal:

      Já děkuji za příspěvek. V podstatě jsem s touto reakcí i trochu počítala, neboť kdybych si svůj názor přečetla před třemi lety, tak bych reagovala úplně stejně jako Vy:-). Kdyby to šlo zařídit tak, aby všichni poradci byli jak technicky zdatní, tak znalci ekonomie a finančních trhů a navíc produkt uměli i prodat, věřte, že bych byla tou nejspokojenější osobou. Ale realita je dle mého názoru trošku jiná… Má-li se produkt ke klientům vůbec dostat, potřebujeme poradců hodně, a to takových, kteří klienta umějí získat. Bohužel množina těch, kteří splňují vše vyjmenované je nepříliš velká. Je tedy na nás, abychom se snažili vytvářet takové produkty, aby se pokud možno u klientů toho mnoho nezkazilo. A pro ty poradce, které kromě práce s klienty baví i finanční trhy, tak máme, nebo alespoň snažíme se mít, na výběr velké množství kvalitních fondů – tedy věřím, že je z čeho vybírat. Jsem ráda, že máte s našimi Conseqáckými lidmi dobré zkušenosti – to vždy ráda slyším – dokonce bych řekla, že to vnímám jako největší pochvalu:-). Jo, a s nohou bych asi také jela k Sovovi:-).

      • Jiří Bachmann napsal:

        Je milé vědět, že jsou společnosti, které při své kvalitě a odbornosti jsou ještě navíc stále i „kamarádské“. Jsou bohužel „velcí“, kde se tato vlastnost vytratila. Ne že by to někdo plánoval a nařizoval, je to normálním důsledkem růstu. Potom to dopadne tak, že když zavoláte do určité společnosti, začnou vás přepojovat a „poradci“ si vás posílají mezi sebou a nakonec zjistíte, že máte možná víc znalostí než oni. Brrr. U vás je z čeho a s kým vybírat. Já osobně vás mám rád. (Conseq :-))

      • JIří Štěpánek Hradec Králové napsal:

        Milá kolegyně. Zajímavý článek. Dobře napsaný. Ovšem jako dobrá matamatička musíte si být vědoma, že peníze žádné emoce nesnesou. Zde je jasné „Ano“ nebo „Ne“, jednička(1) nebo nula (0), zkrátka Ztráta nebo Zisk. Podle mne nic mezitím. Osobně si v oblastech financí nechám poradit spíše od toho, kdo s touto formou „hromadění peněžních prostředků má nějaké zkušenosti, a to praktické a osobní. Zkrátka od toho, kdo již „prošlápl“ pro sebe pěšinku financování a zrekonstruoval ji vlastnímin silami a zkušenostmi v šestiproudovou „highway“ (ale ne, tu do pekla…viz AC/DC).
        Jo a jako ortopéda doporučuji Dr. Jana Michálka u nás v HK ( to je na rozdíl od imaginárního Cvacha a Sovy reálná postava). Ten jenom řekne po dokončení základní medikamentové léčby, že „…..když už tohle nezabere, tak to budeme muset otevřít a podívat se na to…“ a léčená končetina se „vyděsí“, vidí, že to má dopředu prohrané a raději toho „zlobení“ sama nechá. Zkrátka a dobře doktor Michálek řekne, že bude operovat, příroda nabere pozitívní dech a končetina je „samouzdravena“. A tento příběh je pravdivý, protože ho osobně zažil Jiří Štěpánek jr.

        Zdar a sílu!

        J.Š.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.