Pátek 17. srpna. Svátek má Petra.

Nízká porodnost, nízké důchody?

Penze Roman Dvořák 24.01.2008 | 13:20 8 komentářů

Než se objevil problém stárnutí populace, byla vysoká porodnost nežádoucí. Různé vlády dlouho brojily za její snižování, až to přehnaly, říká ROMAN DVOŘÁK

Po druhé světové válce se ekonomové obávali, že produkce potravin neuživí rychle rostoucí populaci. Podcenili ale, pravděpodobně v duchu pesimismu té doby, tempo růstu produktivity a technologický pokrok, na kterém je míra porodnosti závislá.

S růstem technologického pokroku a reálných mezd, začal větší počet dětí rodinám snižovat jejich životní standard.

Za druhé, ekonomy zmátl poválečný růst porodnosti, který měl jen dočasnou příčinu a nebyl dlouhodobým trendem.

Nové domácí elektrospotřebiče: pračky, lednice, myčky ušetřily ženám čas strávený domácími prácemi a snížily tak náklady na výchovu dětí.

Díky tomu porodnost nějakou dobu rostla. Co ale ekonomové podcenili především, byl růst produkce potravin. Navzdory zdvojnásobení počtu světové populace v letech 1961 až 2000 se celosvětově zvýšil příjem kalorií asi o 24%.

V Číně například až o 73 %. Místo hladu a podvýživy, ze kterého měli ekonomové strach, se objevil opačný problém – obezita. A místo hladových dětí, jednou možná hladoví důchodci.

Od druhé poloviny minulého století klesla porodnost v průměru z 5 dětí, připadajících na jednu ženu, na 2,7. Snižování porodnosti nebylo dáno pouze technologickým pokrokem, ale i agresivní populační politikou.

Příkladem takové restrikce porodnosti je Thajsko, kde díky národní populační politice poklesla míra porodnosti z více než 6 dětí na současných 1,6, což je úroveň dosahovaná například v Kanadě.

V rámci intenzivní veřejné kampaně tehdejší provládní ekonom Mechai Viravaidia propagoval mezi thajskými farmáři používání antikoncepce a sterilizaci. Viravaidia, který Thajsko zahltil automaty s kondomy na všech veřejných místech, se stal mezi občany tak populární, že se pánské ochraně začalo říkat podle jeho křestního jména "mechais".

Vládě se podařilo úspěšně přesvědčit miliony párů, že plánování rodiny je jedinou cestou ke zlepšení životní úrovně. Zahraniční tisk, který v 90. letech vychvaloval Thajsko za jeho úspěšnou populační politiku, jej nyní lituje, že nechalo dojít regulaci porodnosti tak daleko.

Moderní vlády prohloubily regulaci porodnosti zahájenou již na začátku 19. století bankami, které lidem začali předkládat ekonomické důkazy, jak se kontrola rodičovství vyplatí. Menší počet dětí byl považován za kulturní inovaci rodiny.

Kromě technologického pokroku, urbanizace, šíření feminismu, rozmachu antikoncepčních metod, a nedobrovolné populační politiky přispěla ke snížení porodnosti i legalizace potratů na přelomu 60. a 70. let minulého století.

Mezi státy s největší mírou potratů patří Rusko, Ukrajina nebo Bělorusko, kde potrat podstoupí přibližně polovina těhotných žen. Zároveň, Rusko a Ukrajina patří mezi státy s nejnižší mírou porodnosti na světě.

S výjimkou několika krátkých období klesá porodnost již dvě stě let. Je tedy otázkou, jak rychle a o kolik se ji současným pronatálním vládám podaří zvýšit, aby se negativní dopad stárnutí na budoucí generace zmírnil.

Svět má zatím velmi málo dobrých zkušeností s podporou růstu porodnosti. Po matkách se chtělo, aby rodily více dětí, hlavně v době, kdy státy získávaly ekonomický prospěch válkou o nová území.

V minulém století například nacistické Německo, kterému byly nejvíce prospěšné fyzicky zdatné mladší ročníky, což také vysvětluje šlechtění Hitlerjugend.

Silně pronatální nacistická vláda zaváděla více či méně běžná opatření, aby porodnost matek zvýšila: manželské půjčky, zákaz potratů a antikoncepce, nižší daně pro rodiny s dětmi, přídavky na děti, bezplatné vzdělání.

Na rozdíl od Thajska si Singapur již koncem 90.let uvědomil, co způsobila penalizace rodin s více než dvěma dětmi, sterilizace a legalizace potratů.

Nová populační politika uplatňovaná od roku 1987 nabádala ke třem a více dětem, pokud si je rodiny mohly dovolit.

Reklamní kampaň vybízela k větší porodnosti hesly jako "Život je radost, když máš maminku a tatínka", nebo "Nejcennější dar, který můžete dát svému dítěti, je bratříček nebo sestřička".

Cílem bylo rovněž podpořit vznik manželství a založení rodiny u svobodných párů. Ženy byly odrazovány od potratů a sterilizace. Přes veškerou snahu ale porodnost nadále klesala.

V roce 2000 přišel singapurský premiér s návrhem, jak neuspokojivou účinnost populační politiky zvýšit.

Vláda začala matkám vyplácet dodatečné odměny za každé druhé a třetí narozené dítě. Během jednoho roku bylo utraceno na speciálních příplatcích 20 milionů singapurských dolarů (v přepočtu asi 280 milionů korun).

Ani to nepomohlo alespoň zastavit pokračující trend v poklesu porodnosti. Po devatenácti letech trvání intenzivní pronatální politiky patří Singapur mezi státy s nejnižší porodností na světě.

8 komentářů: “Nízká porodnost, nízké důchody?”

  1. Vladimír Kutálek napsal:

    „Je tedy otázkou, jak rychle a o kolik se ji současným pronatálním vládám podaří zvýšit, aby se negativní dopad stárnutí na budoucí generace zmírnil.“ Tahle věta předpokládá, že když se zvýší porodnost tak se negativní dopad stárnutí zmírní… Ale je to skutečně tak? Nepřesune se tento problém do budoucna na další generace? A nebude pak problém uživit stále rostoucí populaci lidí? A tím uživit nemyslím jen jídlo, ale i ostatní zdroje, které moderní člověk „potřebuje“. I pokud bude porodnost zhruba „reprodukční“ (2,1) a bude se zvyšovat věk lidí – tak se bude zvyšovat počet lidí na Zemi – více generací jedné rodiny žije současně. Čím více lidí, tím větší spotřeba. Za současných podmínek i více znečištění a více oteplení, ale také z ekonomického hlediska více lidí nepracujících (větší věk, ale i ekologické škody způsobují větší procento „nemohoucích“) připadající na jednoho pracujícího. Proč si většinový názor myslí, že větší porodnost to změní? Vždyť to jen oddálí a způsobí větší problémy v budoucnu díky omezeným přírodním zdrojům… Budu rád, když mě někdo dokáže přesvědčit, že se mýlím
    Teď budu hodně „krutý“. Dle mého názoru cesta k „zaslouženému odpočinku“ neexistuje, resp. znamená, investice do způsobu jak umožnit pracovat, i když v omezené míře lidem, které je zvykem nyní označovat jako důchodce, popř. zviditelnit jejich neviditelnou práci (hlídání dětí apod.) A vrátit důstojnost lidem, kteří mají invalidní důchod adekvátní prací. Nemluvě vůbec o „dlouhodobých nezaměstnaných“.

    • Norei napsal:

      Podíváme-li se na deformovaný „strom života“, tedy jakési grafické vyjádření poměru jednotlivých věkových skupin populace a přiřadíme-li k tomu v rámci stávajícího průběžného penzijního systému peníze budoucím penzistům, pak má jistě pravdu autor původního článku=bude zle ! Argumenty pana Kutálka jsou ovšem také pravdivé (alespoň do určité míry) takže by se mohlo zdát, že jsme v pasti. Ekonomové však již dlouho upozorňují na to, že stávající průběžný systém je neudržitelný, bohužel politici se tohoto fantu doposud báli jak čert kříže ! Nová penzijní reforma je rozhodně nutná, sama o sobě však nebude řešit vývoj budoucí populace. Je asi jasné, ať už bude penzijní sytém jakýkoli, ideální stav by byl takový, aby počet pracujích (tedy osob vytvářejících HDP) byl nejhůře stejný jako počet důchodců. Abych byl přesný – ideální pro státní rozpočet. Pro lidi samé je už dnes stejně jenom jediné řešení – každý si na svůj důchodový věk musí ušetřit sám !

    • Jan Traxler napsal:

      Velmi podnětný příspěvek, Vladimíre,
      na toto téma by šlo vést hodně zajímavou diskuzi… tak proč se tu nediskutuje? 🙁

      Přidám alespoň můj názor. Souhlasím s Vámi. Pokud se podíváme jen na problém financování důchodů, pak by současný průběžný systém mohl dlouhodobě fungovat jedině v případě, že bude vyšší porodnost než úmrtnost – a to do nekonečna. To by ale jak píšete způsobilo zase jiné problémy a souhlasím s Vámi, že některé ještě o mnoho závažnější.

      Nyní budu ještě daleko krutější než Vy. Nebudu hledat řešení na otázku, jak zajistit blaho pro celou světovou populaci. Dle mého názoru to totiž není reálné a myslím, že o tom pojednávají i některé ekonomické teorie. Slyšel jsem na toto téma jeden krásný příklad.

      Uprostřed oceánu ztroskotala loď. Celkem přežilo 10 lidí na malém voru. Dohromady mají 10 litrů pitné vody. Nejbližší pevnina je vzdálená 10 dní plavby. Aby člověk přežil, potřebuje každý den vypít alespoň 1 litr pitné vody. Jak celou situaci vyřešíte?

      … je to kruté, ale výstižné. Nikdy nebudou mít všichni dostatek. Nezapomínejme, že průměrný Čech patří mezi 10% nejbohatších lidí na světě.

      • Vladimír Kutálek napsal:

        Škoda, že někdo nesouhlasí…
        Ten příklad s vorem je hodně přesný. Na Zemi, nejen dle mého názoru, už nyní je více lidí, než kolik dokáže Země uživit. Stejně jako na voru. Ale jako na voru existují řešení, ale buď s nejistým výsledkem – čekat na déšť s napnutou plachtou, nebo drahá – odpařovat a kondenzovat slanou vodu, nebo pracná – pádlovat. Bohužel očividné řešení – boj až zbude jen jeden, pravděpodobně zničí i vor… Podobně i se Zemí. Lze najít technologické způsoby jak uživit všechny lidi, ale pravděpodobněji za podmínky, že dojde k dohodě mezi státy celé Země a v tom jsem zatím pesimista 🙁 Prototyp mezinárodní spolupráce – ISS – visí na vlásku, ale je to zatím nejpřínosnější projekt s praxí pro mezinárodní spolupráci.
        Věřím tomu, že několik omezujících pravidel dokáže výrazně vylepšit budoucnost – od povinností využívat očividně „levnější řešení“ (třeba i úsporné žárovky) přes vyčíslení externalit (skleníkové plyny, zábor půdy, znečištění obecně), drastickým zdražením ropy, (které podpoří využívání lokálních zdrojů, dálkové práce a současně uspíší vývoj obnovitelných alternativ), až po regulaci porodnosti (pro začátek nucená sterilizace po třech dětech). Jsem informatik a vidím spoustu možností ve všech odvětvích jak snížit množství dopravy, snížit spotřebu elektřiny… Bohužel se současným způsobem vlády „vyvolených“ se obávám návratu k centrální politice, resp. rozšíření byrokracie typu EU…
        Hmm, příliš jsem se nechal unést do „hospodského“ tlachání. Prostě jsem chtěl ukázat, že se nechci vzdát, a neměli bychom se vzdát, pokud řekneme, že to nejde, tak se to opravdu nestane. Problémy jsou od toho, aby se řešili. Bohužel ty globální znamenají dohodu 8Glidí… A to pravděpodobně nepůjde bez změny způsobu vládnutí, např. nedemokratickým počtem hlasů dle vzdělání, IQ? Nebo referendem o odborných otázkách jen mezi lidmi z oborů, kterých se to dotýká… 🙂 čtu to a zní to šíleně prosadit…

        • Nox napsal:

          No zrovna u te informatiky by se nasla spousta moznosti, jak usetrit zdroje. Viz treba koncept 100-dolaroveho notebooku, vysokorychlostni internet misto medii, nebo treba zruseni moznosti pouzivat elektricke spotrebice ve stand by rezimu.

          Navic ja osobne definuji pokrok jako snizovani spotreby pro vyrobeni/pouziti stejne veci. Bohuzel moderni je co nejvetsi plytvani.

          Bylo by treba aby se o dulezitych vecech rozdodovalo v ramci planety. Takze by se jednoduse vzala mapa sveta a vymezily by se mista nevhodna k bydleni (zemetreseni, pouste, hurikany). Zbyle uzemi by se rozdelilo na vhodne pro zemedelstvi a vhodne pro tovarny. Taky by se musel urcit pocet obyvatel, ktery je schopna takto planeta uzivit a podle toho urcit populacni politiku.

          Diky lidskemu mysleni a vynalezum by se potom mohla dale cela spolecnost zdokonalovat, protoze na ty stejne veci by bylo postupem casu potreba stale mene a mene surovin/energie/prace.

          • Jan Valachovič napsal:

            Toto jsem už kdysi slyšel a jen si nemůžu vzpomenout kdy to bylo…. Jen si tak matně vybavuji jakýsi zemědělský nástroj a snad kladivo.
            Nemá smysl zkoušet něco co už mnohokrát zklamalo byť je myšlenka v základu okouzlující…….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.