Pondělí 28. května. Svátek má Vilém.

Než přijde Nový rok

Je prosincová noc a v hloubi mé duše se střídají obrazy, skoro jako v pohádce. Novoroční editorial PAVLA HANZLA.

Je prosincová noc a v hloubi mé duše se střídají obrazy, skoro jako v pohádce.

Dobře oblečený pán z reklamy má sice stejnou tvář a výraz jako obvykle, ale říká něco trochu jiného a ne z televize. Z obrovské promítací plochy zní jeho ustrašené: „Dobrý den, pane řediteli, je tu pan Šulc a stěžuje si na tu naši pojistku, co má už od narození. Od zítřka chce být lépe pojištěn a k tomu výhodně investovat, protože mu je už 48 let. A čím více by přes nás investoval, tím méně by nám platil.“ Multipersonifikovaný ředitel nadšeně burácí: „Výborně! A poraďte mu, jak něco neplatit vůbec! Líbí se mu naše nové investičko s dozorem? Doufám, že jste ho už seznámil s ukazateli TANK a PER? A jako bonus za věrnost mu ještě přihoďte úrazovku a zproštění od placení!“… Pojišťovna e-Bank Superior se vyzná! Následuje reklama na Coca Colu, která představuje veselé kosmické lodě ve tvaru známé lahve, všechny mířící ke známým planetám Sluneční soustavy. Co vás to napadá, Coca Cola je nesmrtelná značka!

Po mnoha měsících jsem osobně přišel na poštu a s útrpným úsměvem pročítám slogany ve stylu Chci se pojistit, právě teď a tady u jedné, také nesmrtelné pojišťovny. Protože mám něco k vyřízení na 2 měsíčcích Jupitera, pochopitelně bych rád cestovní pojištění a extra životní a úrazové připojištění, jen na pár dní, co kdyby se nepovedl nějaký start nebo přistání? Stačí trochu více přetížení a popraskají mi nějaké žilky na tváři, nebo něco horšího a ztíží se mé společenské uplatnění. Znáte to sami, tyhle banality se stávají. Ale nikdo za nás ty nové peníze nevydělá. Ne že bych si sám neuměl pojistit život a úrazy, ale to víte… Kovářova kobyla občas chodí bosa. Pán za přepážkou pár vteřin ťuká do komunikátoru a žádá o připojení na můj implantovaný mozkový čip. „Přece byste neztrácel čas nějakým pročítáním variant, že? Budete si přát též počítačové modelace pojistných událostí a výluk? Jsou velmi věrné, doufám, že jste ještě neobědval? Mohu vám nabídnout křeslo, kávu a nějaký uklidňující prostředek? A za půl hodinky bychom probrali to, co vám z našich služeb nejvíc vyhovuje! Přeji pěkné dopoledne!“

Telefonuji klientům, ale je to podle pořadníku a nestačím se divit: „Ale samozřejmě, to jsem rád že voláte! Jste opravdu pan Levap z ALFAFINU? Už jsem nedoufal, že zavoláte osobně! Vaše asistentka mi slíbila, že to bude do 3 měsíců od mé objednávky. Kdy byste mohl přiletět? Bydlíme v Evropě. To je planetě Earth. Aharp, Luční 35. Náš dům je skoro až na Šumavě, to jsou hory. Znáte, že?“

Sedím u klientky lékařky a ona souhlasně pokyvuje hlavou: „Ano, ano, samozřejmě. Ten domácí úkol jsem nastudovala, jak jste chtěl. Ty akcie a jejich kolísání. Ano, v souvislosti s panikou na meziplanetárním bankovním trhu s hypotéčními zástavními listy. Myslíte, že bychom si teď mohli promluvit o možnostech pravidelného investování do těžebních společností na Marsu? Zdědila jsem pár set tisíc Earthů a myslím, že emerging planets mi vyhovují. Víte, já už se tolik nebojím, a protože je mi teprve sedmdesát let, měla bych do toho jít dynamicky. Co říkáte? Třeba tak asi do 120 let a pak to začneme uzamykat, ano? No a od 140 let si začnu užívat, cestovat, a tak dál. To byste nevěřil, jak moc mi to chybí. Lékaři mají meziplanetární lety zakázány, všichni se bojí nových onemocnění.“

Přepínám na automatického pilota svého přenášedla a podrážděně konverzuji se svou virtuální asistentkou: „Každý by měl s naší pomocí správně investovat již od šesti let a nejméně 5 let být pod neustálým dohledem. Od dvou a půl je přece povinná školní docházka, kde mají finanční osvětu! Když mi devítiletý klient selže a prodává akcie v době poklesu, nic jsem jej nenaučil. Budu muset více studovat psychiku klienta, než jej pustím z neustálé, téměř karanténní péče a výuky, jak my poradci říkáme, z intenzivní finanční osvěty. Copak jste panu Slepičkovi nepřipomněla, že vodní zdroje na měsíci Minerva nemá prodávat, protože se tam má začít stavět výrobna kapalného kyslíku?“

Ach jo, na internetu se už zase zvyšují ceny za reklamu a veřejný důchod s konečnou platností rozhodnutí Rady Společenství nebude obnoven. Potřebuji lázně, nebo se na pár dní ponořit do počítačových her a dobře jíst a spát. Pracuji až 17 hodin denně a každý by chtěl investovat, nebo něco pojistit. Tohle povolání je sice krásné, ale docela unavující. Znáte to, že? Rozvaluji se v křesle své kanceláře, popíjím kávu s mlékem a vnímám vůni čerstvého vzduchu, prosyceného solí. V uších mi zní mořský příboj a na stěně se promítá příliv jantarově zbarveného Pacifiku. Slunce už je vidět jen půl, na stropě se komíhají listy kokosové palmy. Tento spořič komunikátoru mám obzvláště rád. Přemýšlím nad inzercí, kterou jsem dnes pročítal, jen tak o pauze mezi cestami ke klientům. Každý jen hledá jemného mechanika, manipulátora s roboty, paní na hlídání dětí a třídiče informací. V době informační exploze se kdekdo stal poradcem na všechno možné a těžké manuální práce byly lidem přísně zakázány, protože to je zdravotně závadná činnost, s vysokým rizikem infekce. Dotýkám se klávesnice a tím vypínám tu podmanivou přímořskou scenérii. Spouštím svou oblíbenou 3D hru a ještě než se do ní ponořím, mrkám na svou holografickou asistentku se slovy: „Dneska tu už pro nikoho nejsem!“

Mám totiž sen. Mnoho snů. Dávno pryč jsou děsivé přízraky, jimž nelze uniknout. Dávno pryč jsou chvíle zmaru a přichází ta pravá pohoda. Tohle tušení budoucnosti je důvod, proč se zítra obléknu do společenského oblečení a již ne dítě či fantasta, opět budu tím, čím jsem rád. Jsem muž, co má sny a vize. A mám odvahu jít za těmi sny a pracovat pro ně. Moji klienti mě potřebují… A věřím, že Ti vaši potřebují vás. Jaký je váš sen? Každý tu může snít. Některé sny se splní, jiné zase ne. Ty moje se plní. Mám rád finanční poradenství a mé klienty.

Probouzím se, je 28. prosinec a vše dostává jiné obrysy. Nejsem Levap ale Pavel a společnost ve které pracuji není ALFAFIN, ale kupodivu jiná významná společnost dneška, FINCENTRUM. Ve městě jménem Praha se dosud používají ta divná přenášedla, co primitivně kopírují povrch v místech, kterým se ještě podivněji říká vozovky, a na změnu jména toho města se zatím nepomýšlí. Do Společenství zatím patří jen planeta Země, která v mé mateřštině ještě dlouho tento název ponese, protože ještě dlouho nebude důvod sjednocovat planetární jazyk. Ano, milý čtenáři. Vím to bezpečně. Ten kus hmoty plující Vesmírem, ten pradávný domov inteligentní formy života zvané Lidstvo, modrá planeta jménem Earth, již za několik tisíciletí Kristova letopočtu poslouží jako námět mnoha neuvěřitelných příběhů z dob zrodu Společenství.

Za pár dní tady bude Nový rok a s ním veliká výzva: naprostá většina spoluobčanů stále ještě čeká na toho správného finančního poradce.

Mám ještě další sny. Ale o tom jindy. Musím se dobře najíst, obléknout a zase pracovat.

***
Vánoční editorial Pavla Hanzla z 22. 12. 2006
VÁNOČNÍ POHÁDKA. Bylo – nebylo. Byl tichý prosincový podvečer, přízemní vítr ustal, rychle se setmělo a na všechna obydlí jednoho z významných měst Společenství, na planetě blízko středu galaxie se začaly snášet velké vločky sněhu.

Snad Ti to maminka už říkala, někdy voda umí vypadat moc krásně. Sníh jsou vlastně krystalky zmrzlé vody. Ještě odpoledne vítr přivál těžké mraky plné vlhkého vzduchu. Mraky se změnily v nadýchané peřiny plné krásných sněhových peříček a stačilo málo, už svou náruč neudržely. Bylo to myslím někde poblíž Proxima Centauri, jistě jsi o té hvězdě slyšel už v mateřské školce, myslím že ta planeta se jmenovala Earth, nebo tak nějak. To víš, od 24. století našeho letopočtu se mi to začalo plést, protože lidé žijí už na spoustě planet vhodných ke kolonizaci. Nejsem si tak úplně jistý, že byla Earth nejkrásnější planeta, ale kdysi v dětství jsem zaslechl, že je nejstarší známá.

Bylo to krásné město, zvláště jeho nejstarší část. To město se jmenovalo AHARP. Také mu říkali matka měst a bylo postaveno na úsvitu věků, odkud se datuje vznik prvních univerzit Společenství. Určitě to bylo ještě v době, kdy lidé neznali jiné inteligentní světy a teprve poznávali přírodu a sebe samotné. V tento prosincový čas vše bylo ještě krásnější, než ještě před několika dny. Pokrývka sněhu už byla v každém zákoutí a oko návštěvníka laskavě spočinulo i tam, kde ještě před týdnem byl nepořádek. Téměř ustal předvánoční shon, přestala se i přehřívat blízká napájecí jednotka internetové páteřní sítě. To je zvláštní, mnoho vědců už dlouho navrhovalo nový název jednotného komunikačního prostředí, ale označení internet se udrželo i přesto, že řada jeho datových vláken již měla vlastní inteligenci. Slovo síť pro tato učící se datová vlákna znamenalo téměř urážku.

Bylo tak nějak zvláštně poetické, když do té padající bílé krásy občas vlétla poziční světla dalšího osobního vznášedla. Pohon nebyl vůbec slyšet, ale to víš lépe než já, že v době bez ropy nezbývá než využívat antigravitační fyzikální efekty. Zašumělo to „Frrr!“ a ten spěchající cestující byl již o pár set metrů dál. Tyhle dopravní stroje na přenášení lidí se již moc nepodobaly těm historickým, kterým se podle dochovaných zápisků, ale i obrazových dat z místní university kdysi říkalo vozidla a jež primitivně kopírovala povrch přistávacích drah, kterým se zase jaksi zvláštně říkalo vozovky.

Občas vítr silně zafoukal. Sníh na drahách vířil a tvořil mírné závěje na stranách k přilehlým obydlím, protože udusaný byl jen na místech přistávání. Jen tichounký bzukot chladicích agregátů napájecí jednotky páteřní sítě internetu v domě poblíž dával vědět, že všichni občané AHARPy ještě nevypnuli své osobní komunikátory. Na hlavním náměstí AHARPy, ve stínu sochy koně s jakýmsi divným jezdcem – občané už dávno nevěděli k čemu má na hlavě tak divnou čepici a proč směrem k nebi třímá ten špičatý klacek – vyslechl finanční poradce Levap zcela náhodou rozhovor malého chlapce a jeho matky.

Levap byl skutečně nezávislý. Jeho nezávislost na všech finančních domech planety Earth byla zaručena zákonem chráněnou licencí. Všichni zdraví a ne úplně staří občané pracovali, nikomu nebylo dovoleno být ostatním bezdůvodně na obtíž. Bylo naprosto normální, že občané celý život vytvářeli rezervy na dobu, kdy již nebudou moci pracovat. Dožívali pak ubytováni spolu s rodinami svých dětí. Ti úspěšnější občané žili ve vlastních rodinných domech. Průměrné dožití muže dosahovalo 126 let věku a u žen až 148 let, já vím, je to málo, Ty se dožiješ alespoň 170 let. Trh se již dávno neodvažoval zatajovat informace v obchodním styku. Takové jednání bylo téměř smrtelným zločinem. Diskusní internetové servery, které se kdysi v pravěku rozvoje Levapova oboru pokoušely o jakýsi stavební dozor, byly dávno zbytečné. Levap netušil, že právě jeden takový server kdysi řídil dávný předek matky toho dítěte. Nyní byla etika povolání samozřejmou podmínkou úspěchu, ale také byla také vynucena hrozbami soudních sankcí. Jistě si umíš představit, jak nade vším dohlížely všudypřítomné kamery a odposlechy, ale to nejúčinnější bylo důsledné uplatňování presumpce viny. V praxi to znamenalo, že jakýkoliv náznak nespokojenosti klientů finančního poradce vedl k úmornému dokazování před občanským soudem, že poradce pro něj zvolil to nejoptimálnější řešení. Etické finanční planetární komise neměly zase tak mnoho práce. Stačilo pár exemplárních vystěhování na méně rozvinuté planety a bylo po problémech.

Demokracie byla také již překonána a nahrazena uspokojováním veřejných zájmů pomocí humanoidních strojů. V době gravitačních zbraní a laserů 7. řádu bylo příliš nebezpečné nechat o osudech planety rozhodovat sbory laiků, jakými kdysi byly parlamenty. Nyní všemu vládly městské a oblastní supermozky, což byly komunikátory s implantovanou lidskou mozkovou tkání. Svou tkáň směly poskytnout jen významné vědecké osobnosti, nejdříve po věku 90 let, kdy takto směly ukončit život své tělesné schránky, pro blaho ostatních lidí… slova politika, politická strana a odbory byla téměř zapomenuta. Trápili se jimi pouze vědci, občas listujíce v dochovaných textech archívu místní university. A pak také žáci základní školy v učebnicích předmětu Historie obydlených planet. Oficiální duch té doby a rétorika Vedení Společenství na planetách hovořila pouze o veřejném zájmu. Jednotlivci se museli zcela podřizovat supermozkům, jimiž byly superkomunikátory s aktivními lidskými neurony. Schopnost samoučení těchto strojů byla tak veliká, že projevy běžného lidského mozku tyto stroje samy považovaly téměř za infekci v jejich myšlení. Vím, že je banální poučovat Tě o tom, že slovo počítač již dávno bylo opuštěno. Tento archaický výraz pocházel z dob, kdy komunikátory ještě neuměly více, než jen primitivně vyhodnocovat dvě různě velké úrovně napětí, odpovídající číslicím binární číselné soustavy.

Jen málo oborů lidské činnosti si udrželo relativně intelektuální svobodu. Levap v takovém oboru pracoval. Peníze zkrátka stále vítězily nad idejemi blahobytu pro všechny, kdo se podřizují veřejným zájmům. Vím že je nadbytečné to pro Tebe zdůraznit, ale ti pracovitější a úspěšnější občané si užívali ještě o mnoho vyššího blahobytu, než většina ostatních občanů. A Levap penězům a finančním produktům rozuměl. Byl opravdu dobrý a jeho firma již dlouho prosperovala. Levap si chtěl rozproudit krev ve studených nohou a podupávaje se přiblížil k těm dvěma. A tu zaslechl:

“ Já vím že je to drahý dárek, mami. Osobní vznášedlo nepotřebuji, dostal jsem ho před dvěma lety k narozeninám. Myslíš, že mi Ježíšek konečně koupí ten Orion 5?“ Matka toho chlapce rozhořčeně pohodila hlavou a spustila: „No Naji, to snad nemyslíš vážně? Orion 5 je téměř nejdražší komunikátor! Tatínek si jen tak ulítne hledat život na planetce Eva 15 a já tady mám šetřit sama na tak drahé dárky? Co mám z toho, že jsem si vzala tatínka, známého astronauta Jemara? Co kdybys konečně uznal, že musíme začít plánovat takové výdaje? Je Ti přece už 9 let! Začni třeba tím, že se ve škole nebudeš vymlouvat, jak nám zase nešly trojrozměrné internetové zobrazovače! Ve společenských vědách plaveš, akciím nerozumíš a před týdnem jsi nenapsal domácí úkol z lineární algebry. Doteďka neumíš základy Friedmanovy ekonomické teorie! Ještě že Ti jdou alespoň 2 základní galaktické jazyky a Základy meziplanetárního cestování. Co jsem komu udělala, že nám do dneška nezavolal nějaký kvalitní finanční poradce? Teta Hanka se včera pokusila zase objednat v hlavní databázi Služeb města, ale co myslíš že jí ten nasládlý hologram odpověděl? Vyčkejte, jste v pořadí, paní Nelerová! Všichni se jen vymlouvají, že mají moc práce v jiných rodinách!“

Levap se mírně zachmuřil, protože mu náhlý závan větru vmetl pěknou porci vloček za límec svrchníku. Otřásl se, vymetl prsty sníh, upravil si šálu, dopnul vrchní knoflík černého tříčtvrtečního kabátu a stiskl přivolávač vertikálního skupinového vznášedla. Už za chvíli bude sedět ve své prosklené kanceláři, sto čtyřicet metrů vysoko nad okolními stromy a bude telefonovat novým klientům. Někteří již několik měsíců marně žádají o termín schůzky. Levapovi neustále přibývají nové žádosti v mailovém klientovi komunikátoru. Nebýt automatické sekretářky, na pohled mateřsky přítulného hologramu na hlavní přihlašovací stránce městské databáze služeb, byl by Levap téměř zralý na lázně.

V poslední době chce každý nejméně Orion 4. Kdy na to má k sakru on, jeden z těch 9.000 kvalifikovaných pracovníků planety, naplánovat tvorbu financí? A každý by chtěl bydlet ve svém domě. Copak je to snadné, jen tak sehnat třírozměrnou stavební parcelu? Finanční poradce má tvrdý chlebíček. Ale kvalitní poradce jako Levap svou práci miloval. I přesto, že Planetární finanční dozor by Levapovi ihned sebral licenci, pokud by nedokázal superoptimalizovat klientovy finance. Levap se hrůzou otřásl při vzpomínce, jak si jej při posledním odborném přezkoušení na Planetární finanční komisi vychutnali z odbornosti Etika finanční rady. Nedokázal si tehdy vzpomenout na všech 48 variant životního pojištění. Horší ale bylo, že neúmyslně jako příklad vysvětloval produkt, který neměl nejnižší poplatky. Opravný termín přezkoušení k obhájení podmínečné dvouměsíční licence jej stál 518 Earthů. Levap si umínil, že bude studovat všechny novinky průběžně, alespoň 2 hodiny denně. Vznášedlo měkce dosedlo, zacvrlikalo, vstupní bezpečnostní clona se rozevřela a Levap usedl do vyhřívané polštářované sedačky. Je příjemné cestovat do práce, pomyslel si, když se usmál na robotickou obsluhu vznášedla, která jej mile přivítala.

Mezitím malý Naj s matkou nastoupili do jiného, v tomto případě podzemního dopravního prostředku s historicky oblíbeným názvem Metro. Ocelová kola na kolejnicích bys tam však nenašel. Vím, je to pro Tebe těžko představitelné, protože tento primitivní pohyb byl velmi energeticky náročný a my ho už dávno nepoužíváme. Kdysi jej nahradily elektromagnetické a antigravitační pulsy. Malý Naj si utřel slzy a zahleděl se do komiksu, který ve zkratce a nenápadně objasňoval složené úročení, na docela banálním příběhu s oživlým prasátkem na úspory, které nechtělo ztloustnout, dokud jej páníček nepustí papat na kapitálový trh. Jeho matka paní Jemarová začala zběsile ťukat jakési rušící příkazy do přenosného komunikátoru. Přenášecí souprava se docela velkou rychlostí, avšak jen s šuměním odpor kladoucího vzduchu, řítila k jejich bydlišti na periférii AHARPy.

Levap dorazil do své kanceláře, vlídně pozdravil svou asistentku, která však nebyla umělá a stála ho celých 28 Earthů měsíčně. Nechal si uvařit šálek kávy a nalil do něj i zakázanou smetanu. Miloval mléko jako Ty a tajně ho pil i doma, ale lékaři mu tyto věci neschvalovali, protože Levap měl málo tělesného pohybu a jeho bříško se v čase nezadržitelně zvětšovalo. Protože Levap byl známý a mnoha lidem užitečný finanční poradce, už jednou prohrál soud, že ohrožuje veřejný zájem tím že tloustne a mohl by předčasně zemřít. Levapovi bylo teprve 43 let a věřil, že z tohoto světa ještě nějakou dobu neodejde nedobrovolně, začal tedy po zaplacení pokuty 300 Earthů cvičit a smetanu si dopřával jen tajně. Kap – kap, slyšel stékající vodu ze svrchníku, který ve vyhřáté místnosti tak nějak zvláštně voněl. Levap si povolil kravatu, rozepl si horní knoflíček košile a svlékl sako. Ve svém komunikátoru Orion 7 (poslední verze před superkomunikátory) si prohlédl kontaktní údaje všech dlouhodobě rezervovaných žádostí o první schůzku. Levap si uvědomil že to bude unavující, ale co se dá dělat? Dnes musí ještě aspoň tři hodiny pracovat, aby si nemohl nikdo stěžovat na Planetární finanční komisi. Levap zaplašil vzpomínky na pokutu ve stovkách Earthů a na pravou stranu jeho téměř dohola ostříhané hlavy si připojil emotivní aktivní vysílací sondu a v komunikátoru nastavil příjemný, vstřícný profil. Tak do toho! Bude muset nejprve volat telefonní čísla těch nejstarších objednávek o domluvení první schůzky. Planetární finanční rada jakékoliv porušení tohoto pravidla tvrdě trestá. Levap na svůj komunikátor promluvil: „Alexi, vytoč mi nejstarší objednávku, prosím!“ „Jak si přejete pane, vytáčím číslo“ zazněla úslužná odpověď hlasem známého herce baviče z počátku 21. století lidské historie. Po cinknutí se ozvalo:

„Jemarová, prosím?“ Levap spustil naučeným způsobem:
„Přeji krásný předvánoční podvečer, paní Jemarová! U telefonu inženýr Levap ze společnosti ALFAFIN. Jsem potěšen, že Vám mohu vyhovět a dohodnout s Vámi první schůzku o rodinném finančním poradenství, o kterou jste žádala.“

Levap byl zvyklý mluvit srdečně a často se přitom usmíval, ba přímo se smál pokud to bylo potřeba k uvolnění klientů, takovým tím smíchem, kdy herci používají bránici. Emotivní vysílací sondu již skoro nepotřeboval. Na druhé straně bylo slyšet cosi jako šťastné zavýsknutí. O paní Jemarovou se vzápětí pokoušely mrákoty, právě tak jako když planetární loterie Z-KASA vybere jedinou rodinu, která vyhrává poznávací cestu k Tritonu 2, samozřejmě s relaxačním pobytem ve vyhlášených lázních na jeho měsících. Paní Jemarová však byla dospělá žena, která se již dávno naučila ovládat emoce. Takovou příležitost není radno zahodit!

„Opravdu jste to Vy, pane Levape? Jste ze společnosti ALFAFIN? Skoro jsem už nedoufala, je to již pátý měsíc od mé objednávky! Opravdu si uděláte trochu času? Potřebovala bych zkontrolovat všechny mé pojistky a investice. Manžel mi ulétl někam mimo Sluneční soustavu a už je 7 let pryč. Nutně potřebuji zajistit financování studií mého syna a za 4 roky bych chtěla na hypotéku pořídit nový dům. Blíží se Vánoce a já mám omezené příjmy. Můj syn si přeje Orion 5 a já bych byla šťastná, kdybych jej třeba už za rok mohla koupit na výhodný úvěr. A na internetu už zase říkali, že veřejný důchod se nebude obnovovat, že na to Společenství nemá peníze. Mohl byste mi pomoci také s tímhle?“

Levap byl zvyklý na záplavu přání klientů, na které přišla řada. Chtěl chvíli dělat drahoty, i když nesnášel ty prosebné řeči. Ale vzpomněl si na 518 Earthů pokuty a odpověděl vstřícným laskavým hlasem:

„Ale ovšem! Jsem Vám zcela k službám. Hodí se Vám to příští měsíc osmnáctého v devět ráno, nebo raději dvacátého v patnáct?“

Na druhé straně telefonu paní Jemarová zalapala po dechu a pak zanaříkala:

„Ach promiňte, nešlo by to dříve? Dnes je 18. prosince a mám čekat ještě celý měsíc? Potřebuji také pojistit své nové vznášedlo a syn potřebuje úrazové pojištění. K tomu všemu mi zemřela babička a potřebuji ihned někam umístit 450.000 Earthů, přece to nenechám jen tak ležet na účtu? Vždyť to chci utratit nejdříve za 8 let, to se má vrátit můj muž. “

Levap vzdychl:

„Tak tedy dobře. Jsem ochoten Vás navštívit hned po Vánocích. Mám chvilku času 27. prosince. Můžete být doma po 17. hodině? Tady na hologramu vidím Váš dům a mapku nejkratší cesty k Vám. Bydlíte stále na Hradovinech blízko historické budovy Rozkuku?“

Paní Jemarová si oddychla a rychle přitakala. Zaplavila Levapa asi sedmi děkovnými frázemi a rozhovor skončil. Poté zaťala radostně obě pěsti a vytočila číslo na Hanku.

„Tady Hanka, Ahoj! Co je nového?“
„Alena, ahoj! Představ si, kdo mi právě volal! Levap z ALFAFINu! Konečně se na mě dostalo – přijde k nám domů skutečný nezávislý finanční poradce! Já Ti ani nevím, jestli mám dříve pro něj napéct pečivo, nebo umýt okna! Ani jsem se nestihla zeptat, jestli jí maso. Takové štěstí!“

A její kamarádka odpověděla:

„To ti moc přeju! Je to jako vánoční dárek! Jo, abych nezapomněla, přeju Ti krásné Vánoce a šťastný Nový rok! Snad bude rok 2457 lepší, než ten letošní?“

Obě přítelkyně zavěsily a venku proud bílé záplavy ještě zhoustl. Bylo tak nějak zvláštně poetické, když do té padající bílé krásy občas vlétla poziční světla dalšího osobního vznášedla na antigravitační pohon. Zašumělo to… a Vánoce byly zase o kus blíž. A to je konec pohádky…

Vypravěč si povzdechl, třesoucí se rukou pohladil praprapravnoučka po lysé hlavě a zahleděl se do imitace vánočního stromku v hologramu komunikátoru Orion 12, odkud se na něj usmívaly pohyblivé obrázky na vánočních koulích. Za týden budou Vánoce roku 2612 a sníh určitě lítat nebude. Pod ochrannými kopulemi na planetě Ariane 3 by výroba umělého sněhu byla příliš drahým luxusem…

A Tirman se zeptal:

„Myslíš, že bych taky mohl být finanční poradce jako táta a máma?“

Vypravěči se ve starých očích mihla radost a nadšení:

„Určitě! Jde přece o jedno z nejzajímavějších a svobodných povolání, s nejvyšším společenským uznáním. Hlavně se uč ovládat emoce a buď slušný k lidem, to je to nejdůležitější. Pak Ti možná Společenství přidělí licenci pro nějakou planetu. Myslím že budeš dobrý jako třeba Tvoje sestřenice Olag.“

Šestiletý Tirman se zasnil. Peníze, podnikání a ekonomiku Společenství studoval již od tří let. Má v tom jasno. Bude z něj dobrý finanční poradce.

2 komentáře: “Než přijde Nový rok”

  1. David napsal:

    Má to ovšem jeden malý, ale podstatný nedostatek. V těch budoucích letech nebude nikdo vědět, co to je, či bylo, „řemeslo“ – finanční poradce. Natož, aby někdo na něj čekal půl roku.

    Ale jinak dobré, máte slušně zaděláno na budoucí profesi 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.