Středa 23. května. Svátek má Vladimír.

Nenechte se „lakovat“

Boiler-room, neboli lakýrna. Pro někoho neznámý pojem, pro druhého zase synonymum toho, že brokerské společnosti jsou jen bandou lhářů, kteří naslibují velké zisky, ale připraví nás o peníze.

V poslední době se u nás opět rozšířily nabídky společností, které prostřednictvím telefonu nabízejí různé druhy akcií, které prý mohou v blízké budoucnosti dosahovat nadprůměrných zisků. Ve skutečnosti ale nejde o typické brokery, obchodníky s cennými papíry, kteří by nabízeli svým klientům dlouhodobé služby spojené s nákupem a spravováním cenných papírů.

V minulosti podobné praktiky využívali i některé domácí brokerské společnosti, které sice nemusely nabízet zrovna neexistující akcie, v konečném důsledku byl ale výsledek stejný. Množství obchodů, o nichž se klient dověděl příliš pozdě, mělo za následek rychlé vynulování účtu a požadavek od brokera o doplnění prostředků, pokud chce investor vydělat.

Na našich stránkách jsme už na dané téma psali. Některé společnosti, jako například APL nebo BAI, nabízejí lákavé zhodnocení, jejichž garantované zhodnocení je přinejmenším diskutabilní. Dost často se však najde skupina lidí, kteří společnost vehementně hájí a nedají na ni dopustit.

Silně však pochybuji, že svůj fanklub si najdou i lakýrny typu Sovereign Global Trading a First Equis Ltd., na které už mimochodem upozorňovala ČNB, případně další, jako jsou Dunleavy Investment Ltd., Bridgestone Trading a další. Jde o společnosti, které kontaktují své oběti po telefonu a nabízejí jim jedinečné možnosti ke zbohatnutí. I když se to na první pohled může zdát stejné, jako jsou nabídky v nevyžádaných mailech, pointa je poněkud jiná. Lakýrny totiž stavějí svůj „byznys“ na určité formě osobního přístupu, který mají, ke smůle lidí neobeznámených se situací, velmi dobře zvládnutý.

Tyto společnosti zaměstnávají, pokud se to tak dá říct, skutečné profesionály v oboru mluvení s klienty prostřednictvím nevyžádaných telefonických hovorů, tzv. cold calling. Tento způsob vyhledávání potenciálních klientů sám o sobě není ničím nedovoleným a využívají ho i seriózní společnosti a poradci. Problém je ve formě, jakou využívají společnosti typu boiler-room.

Jde o skutečně agresivní formu přemlouvání, kdy volající využívají různé taktiky, které mají oběť přesvědčit. Používají předem připravené přesvědčivé texty, obsahující jasné odpovědi na jakékoli námitky a prakticky žádná připomínka nezůstane nezodpovězena.

Další oblíbenou fintou je zmiňování jedinečné šance, která se vyskytuje jednou za život, vylepšenou o „neveřejné a tajné“ informace, které jsou zárukou budoucích tučných zisků. Velmi oblíbenou návnadou jsou průkopnické technologie, které po uvedení na trh udělají díru do světa a investoři, kteří do nich investovali včas, budou boháči.

Rovněž situace, kdy broker nechce poskytnout jakékoli informace o společnosti, jejíž akcie prodává, nevypovídá o jeho poctivosti. Řeči o tom, že informace nejsou dostupné nebo že společnost je nová, nejsou nijak omluvitelné. V určitých případech pak klient může obdržet například falešnou tiskovou zprávu, v níž se mluví o úspěších společnost nebo domluvené spolupráci s některou z významných a známých společností v oboru. Za pozornost rovněž stojí fakt, že tyto společnosti většinou působí v zemích bez dostatečných kontrolních mechanizmů a nemají povolení k vykonávání činnosti.

Nejnovější fintou těchto společností pak je zanechání odkazu u klienta, který má evokovat situaci, kdy broker oznamuje svému dobrému známému, že má horký tip na dobrý výdělek (a přitom netuší, že se dovolal na špatné číslo).

Kupujete bezcenné akcie

A co že to vlastně tyto společnosti nabízejí? V podstatě jde o existující společnosti, které ale nikomu nijaké peníze nevydělali. Většinou totiž nevyvíjejí žádnou činnost, jedinou zajímavou věcí je na nich jejich název a cena jejich akcií je zanedbatelná. Zpravidla jde o tzv. microcaps, společnosti s velmi malou kapitalizací, které nejsou obchodovány na burzách cenných papírů.

Jde o společnosti obchodované na mimoburzovních trzích jako je OTC Bulletin Board (OTCBB) a Pink Sheets. Na prvním trhu se obchodují akcie, které nebyly připuštěny na trh Nasdaq. A i když NASD (asociace obchodníků s cennými papíry, která založila trh Nasdaq) dohlíží na OTCBB, ten není součástí Nasdaqu (mnozí podvodníci se pak snaží namluvit svým obětem, že akcie je obchodována na trhu Nasdaq).

Microcaps, které jsou předmětem prodeje podvodníků jsou tedy obchodovány na OTC trzích, kde nemusí publikovat informace o svém podnikání a výsledcích, nemusí splňovat minimální standardy pro listing svých akcií na burze (minimální aktiva, počet akcionářů apod.) a podléhají minimálnímu dohledu. A jelikož jsou objemy zobchodované s těmito akciemi minimální, je mnohem lehčí manipulovat s jejich cenou, což „lakýrny“ vesele využívají.

Většinou tak nakoupí akcie vybrané společnosti za velmi nízkou cenu (v některých případech za několik pencí na akcii) a na základě klamavých informací a pochybné reklamy (právě prostřednictvím telemarketingu) vyšponují cenu na maximum, kde jí prodají. Cena akcie při zvýšené nabídce samozřejmě klesne na minimum a klienti drží prakticky bezcenné cenné papíry (pokud ovšem nějaké někdy měli). Po „úspěšném“ zobchodování většinou brokerská společnost zanikne a vznikne nová (lidé zůstanou, změní se pouze název), která pokračuje v „podnikání“.

Důrazné NE je jediným řešením

Základem úspěchu v jednání s takovými „obchodníky“ je samozřejmě okamžité přerušení spojení a nereagování na jakékoli nabídky, případně důrazné odmítnutí. Za složení telefonu ještě nikdo nikdy žádný trest nedostal, mazání e-mailů s nabídkami by rovněž mělo být samozřejmostí. Pokud by nabídka někoho přeci jen zaujala, je potřeba si jak o brokerovi, tak i o společnosti, jejíž akcie nabízí, zjistit co nejvíce informací.

Nejlepším zdrojem je stále internet, kde se vždy nějaké údaje najít dají. Většinou se tak dostanete na stránky společnosti, kde se dozvíte množství nic neříkajících informací, v tom lepším případě je možné narazit na diskusní fórum, kde se určitě najdou zkušenosti podvedených investorů. Ty většinou důvěřivé potenciální investory odradí od posílání peněz na účty v zahraničních bankách.

Máte osobní zkušenosti se společnostmi typu boiler-room?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

13 komentářů: “Nenechte se „lakovat“”

  1. petr jelen napsal:

    clovek jehoz zamestnavatelem je Investovat pise o agresivnim marketingu..asi sam neni schopen udelat vysledek…

  2. vasic napsal:

    Dobrý den,každý si za své finance odpovídá sám.Za sebe mohu prohlásit,že dubajské APL k mé spokojenosti,zisky vytváří i vyplácí…a to v průměru 24% za cca kvartál.

    • Ferda napsal:

      Ono není problém ani tak jesti do APL nebo ne. To je každého věc a každého riziko. Osobně nemám problém cca do 15% svých aktiv investovat do rizikových investic, . Proble je v tom, že existuji lidé, kteří veškeré svoje úspory investuji do rizikových produktů typy APL a pak se diví když o peníze příjdou.

    • Gekko napsal:

      ale jistinu už neuvidíš truhlíku, no a počítejte se mnou, 24 % z nuly je? no přece zase nula!

  3. Mario napsal:

    Něco podobného praktikovala společnost Afin Brokers než jim vzali licenci. Nalákali klioše pod vidinou skvělý příležitosti, která už v době telefonu postrádala smysl, a pak mu místo toho kupovali rizikové akcie v Americe. Takto otočili peníze desetkrát či víckrát do měsíce a klient zaplatil 50% svých peněz na poplatcích. Klient samozřejmě při podpisu smlouvy podepsal bianko pokyny.

    No a dnes, světe div se, podnikají ti samí lidé, s těmi samými praktikami pod hlavičkou Capital Partners. Firmy, která ještě nedávno byla před krachem a právě nutná akvizice s Afinem jim zachránila kůži. A Afin mohl podnikat dále. Tedy abych se vyjádřil přesněji, zprostředkovatelé z několika společností pracují v prostorách společnosti CP, protože to nejsou makléři, ale lidi co ničemu nerozumí, pouze si zaplatili tisícovku za registzraci zprostředkovatele…

  4. Michal Kára napsal:

    Technicka: Na BB urcita regulace je, firmy musi vykazovat vysledky v urcitych terminech (i kdyz pomerne volnych).

    • Jan Mynář napsal:

      Ano, v podstatě máte pravdu, OTCBB je určitým způsobem regulován americkou komisí pro cenné papíry (SEC), Pink Sheets není.

  5. Elaine napsal:

    Podívejte se na film Riziko – tam je tato praktika úžasně vidět…z toho jde až mráz po zádech!

    • mhmo napsal:

      Přesně tak, v Riziku je nádherná ukázka toho, co tyto firmy šikovně praktikují… (anglický název filmu Boiler room… přesně jak je uvedno v úvodu článku) Na druhou stranu z některých pasáží filmu by se poradci mohli učit telefonovat…:) To by se potom i pan Hanzl nestihl divit… A vůbec, kde je mu na investujeme konec??? Že by přesedlal na Finmag?? 🙂

    • Jaromír napsal:

      Jojo, na film boiler room jsem si taky vzpoměl při čtení článku. Je to opravdu dobrý film, kde se člověk zblízka a zajímavým způsobem seznámí s těmito praktikami.

      Boiler room:

      http://www.csfd.cz/film/10207-riziko-boiler-room/

      http://www.imdb.com/title/tt0181984/

      Holt k nám přicházejí pár desítek let staré praktiky z USA a na tomto „neoraném lánu“ se snaží zachytit a podvést (či minimálně odrat) lidi.

      • mhmo napsal:

        V tom filmu na to měli takové pěkné pojmenování klientů – Vorvani – prostě ti co se nechali vorvat úplně o všechno 🙂

      • Libor napsal:

        V současnosti je u cp, tak že už se neděje nic bez přímého souhlasu klienta vše je nahráváno, takže žádný boiler room, jak tu tvrdíte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.