Napomůže koronavirová krize k podpoře základního příjmu?

Koronavirus přinesl nečekané důsledky pro světovou ekonomiku. Téměř celý svět se v letošním roce bude muset vypořádat s vysokými schodky a ztrátou HDP. Pod tlakem se mohou ocitnout i sociální systémy, jak můžeme vidět například ve Španělsku.

Španělská socialistická vláda (složená ze socialistů s podporou protestních Podemos a Ciudadanos) mění zavedené pořádky. K některým změnám kabinet Pedra Sanchéze patrně dotlačila právě koronovirová pandemie a její důsledky, které na španělskou ekonomiku dopadly velmi tvrdě. Španělsko patří vedle Itálie k těm vůbec nejpostiženějším, což se podepsalo i na výhledu propadu HDP. Nutno ovšem dodat, že kabinet měl velké reformní plány ještě před vypuknutím koronavirové krize.

Jedním z poměrně rychlých opatření je i návrh podobající se koncepci základního a univerzálního příjmu, o kterém se v poslední době hovoří častěji a kterým se zabývalo či zabývá hned několik empirických výzkumů. Záměrně jsem zrovna tento španělský plán nazval takto složitě a neurčitě. Od ostatních experimentů (i základní definice základního příjmu), které se již v Evropě odehrály, se totiž velmi liší.

Síť pro nejohroženější

Není ve své podstatě univerzální, neboť tyto finanční prostředky jsou určeny pouze pro 100 tisíc nejchudších domácností ve Španělsku. Je určen právě pro ty nejzranitelnější oběti důsledků pandemie, nikoliv pro všechny. Není tedy univerzální. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jakousi inovaci sociálního systému. Podle ministra sociálního zabezpečení Jose Luise Escrivá systém bude „záchrannou sítí pro nejzranitelnější“. Každý dospělý člověk, který do této charakteristiky spadá, dostane měsíčně nejméně 462 eur. Částka se může zvyšovat s dalšími pohyblivými příspěvky. Vláda očekává, že za nové opatření utratí tři miliardy eur ročně.

^REKLAMA

Španělé navíc iniciují diskusi o společném evropském přístupu k otázce nepodmíněného příjmu. „Teď je ten okamžik pro debaty o sociálním zabezpečení. Každý, kdo se ocitne v ohrožení, by měl mít přístup k ochranným mechanismům, které mu umožní naplnit ledničku a starat se o svou rodinu.“řekl britskému deníku The Guardian šéf radikálních Podemos a místopředseda vlády Pablo Iglesias.

Základní příjem a finský experiment

Jedním z nejznámějších pokusů byl ten finský. Severská země vybrala 2000 nezaměstnaných, kterým po dobu dvou let vyplácela měsíčně 560 euro.  „Nemusel jsem vyplňovat žádné formuláře ani navštěvovat žádné třídy, kde vás učí, jak vytvořit životopis a tyto věci. Mohl jsem se soustředit na svou práci psaní knih a příběhů,“ řekl serveru DW.com. Tuomas Muraja, který o své účasti v experimentu napsal knihu. Absence byrokracie při žádání o různé dávky a příspěvky by tedy mohl být jedním z argumentů pro.

Horší už je to s dopady na zaměstnanost, které alespoň ve Finsku výrazný zlom v chápání základního příjmu nepřinesly. Citovaný německý server uvádí i další pozitivní příklady lidí, kterým garantovaný příjem pomohl třeba založit kavárnu nebo získávat zkušenosti na stážích. Ekonomové ale nemohou říci, že by experiment ukázal nějaké velké změny zaměstnanosti zúčastněných lidí. Pozitivně se garance příjmů odrazila v jejich blahobytu – těžko měřitelné veličiny jako kvalita života se přitom do ekonomických studií dostávají stále častěji. Dat je ale evidentně pořád málo, aby bylo možné myšlenku podpořit nebo naopak zcela zavrhnout.