Úterý 21. srpna. Svátek má Johana.

Krize… zdravého rozumu

Současné potíže světové ekonomiky mají kořeny v zadlužování – států, investorů, domácností. A lék na současnou situaci? Další zadlužování! Barack Hussein Obama předkládá americký federální rozpočet s deficitem 12,5 % HDP. A pro příští rok počítá s dalším trilionem amerických dolarů.

Záchranný balíček následuje další záchranný balíček. Je potřeba zachránit banky. Pak automobilky. Podpořit spotřebu. Pornoprůmysl. Stát musí vstoupit do soukromých bank. Jinak padnou. Ovšem i pak je musí sanovat. Jinak hrozí kolaps.

Ano. Finanční trhy po pádu Lehman Brothers zamrzly. Bylo potřeba vnést mezi banky důvěru. Ale všechno má své meze. S obrovským zadlužováním vlád ztrácí i tyto instituce svůj kredit. Na poslední oznámené intervence a schválené americké vládní záchranné balíčky již reagovaly trhy poklesem. Investoři přestávají v jejich účinnost věřit. Ostatně, proč by měli?

Za jednu z hlavních příčin současné neutěšené situace je pokládáno vysoké a bezhlavé zadlužování. Zadlužovaly se domácnosti, firmy i státy. Zadlužovaly se v dobách dobrých, kdy ekonomika rostla a kdy měly podle Johna Maynarda Keynese, na něhož se zejména levicové vlády s oblibou odvolávají, šetřit a vytvářet rezervy.

Administrativa amerického prezidenta Baracka Husseina Obamy představila rozpočet pro fiskální rok 2009. Výše jeho deficitu připomíná hospodaření států těsně před vyhlášením státního bankrotu – 12,5 % HDP země si lze jen obtížně představit, stejně jako 1,75 bilionů USD. A pro následující fiskální rok 2010 se situace příliš nezlepší – Obama předpokládá deficit „jen“ 1,17 bilionů USD.

Hloubka deficitu je děsivá. A musí být. Vždyť si stačí jen přečíst titulky zpráv z poslední doby, co všechno chce americký prezident sanovat:

Spousta počinů se do titulků nevešlo. O své miliardy se přihlásily automobilky s neživotaschopným firemním penzijním plánem a zastaralou výrobou, připravuje se znárodňování bank – v čele s Citibank.

Zadlužováním řeší krizi ale nejen Amerika. Přidávají se i evropské státy včetně České republiky. „My zatím nic moc jiného neumíme,“ uvedl Tomáš Sedláček, člen českého NERVu, v rozhovoru pro Investujeme.cz.

Otázka ale zní: Když je příčinou krize bezhlavé zadlužování, lze ji léčit dalším zadlužováním? Mám pocit, že dříve či později při takovém postupu musí dojít k další krizi – krizi zdravého rozumu.

Současnou situaci hodnotíte jako...

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

14 komentářů: “Krize… zdravého rozumu”

  1. Radovan Novotný napsal:

    Velmi pěkný a výstižný komentář. Nerozumím ale Vaší větě \“Rychlé zastarávání techniky, minimální marginální náklady na výrobek a dostatek externích dodavatelů dělají z firem při expanzi kapitálové zdroje.\“ Chápal bych, že se kapitál ve Vámi popsaném smyslu koncentruje, ale jako důvod bych z mého pohledu uváděl věci jako úspory z rozsahu, vliv monopolních pozic, aj. PS: Nadsázku \“krize zdravého rozumu\“ bych nezatracoval 🙂

  2. Petr Síla napsal:

    Výše schodku je v bilionech nikoliv trilionech dolarů. V angličtině „bilion“ je česky „miliarda“. Čili „1 750 bilion dollars“ je 1 750 miliard dolarů neboli 1,75 bilionu.
    Tolik jen pro úplnost.

    • Petr Zajíc napsal:

      Děkuji za upozornění. Vycházel jsem z britského počítání, které je obdobné jako v češtině, což je samozřejmě při čerpání z amerických materiálů špatně. V textu již opravuji.

      • in-ocean napsal:

        Britske je stejne jako americke, tzn. rozdilne ceskemu. 🙂

        • Petr Zajíc napsal:

          1,000,000,000 (one billion, short scale) is the natural number following 999,999,999 and preceding 1,000,000,001.

          In scientific notation, it is written as 109.

          In modern (short scale) English language usage, it is usually called a billion (although in many other languages and long scale usage, a billion means a million millions, or 1,000,000,000,000, instead of a thousand millions).

          viz http://en.wikipedia.org/wiki/1000000000

          • in-ocean napsal:

            Timto odkazem akorat potvrzujete ma slova. Kde je tady napsano, anglicke je stejne jako ceske?

  3. OTTO napsal:

    Krizi nezpůsobilo zadlužování.
    Naopak zadlužování způsobilo hospodářský růst.

    Krizi způsobilo polevující tempo zadlužování, protože podnikatelské požadavky na kapitál neustále klesají a omezují vytváření nových peněz stejným tempem jakým rostla ekonomika.

    Podniky si už od roku 1975 většinou půjčují peníze mezi sebou a může za to shodou okolnosí Citibank.

    General Elektric je průkopníkem krátkodobých půjček mezi společnostmi ( obchodní směnky – dnes dluhopisy ) díky které se doslova přez noc narodil obchod s cennými papíry.
    Řada podniků, které si dále půjčují od bank, to dělá proto, že jsou buď příliš malé, nebo nejsou dostatečně důvěryhodné, aby mohly vydávat vlastní obchodní směnky.
    Díky novým technologiím, pracovním postupům i řízení trh přestože rostl, potřeboval na růst mnohem méně půjčených peněz, než před implementováním nových postupů.

    V posledních letech zažíváme raketový nárust proměn firem z čistých uživatelů kapitálu ( firmy, které potřebují půjčený kapitál na rozvoj svého podnikání ) na čisté zdroje kapitálu ( firmy které vytvářejí víc a víc peněz, které nepotřebují, čím je větší rozmach firmy.
    Rychlé zastarávání techniky, minimální marginální náklady na výrobek a dostatek externích dodavatelů dělají z firem při expanzi kapitálové zdroje.

    Jde o přerozdělování již vytvořených peněz v nepoměru a následné umístění těchto velkých objemů peněz na trh vytváří šoky.

    Názory na správné řešení této situace se mezi ekonomy velmi liší.

    Hlavní 3 ekonomické teorie, které byli vyzkoušeny v praxi jaksi zastaraly v nových podmínkách světového trhu.

    Vámi zmiňovaný John Keynes je autorem jedné z těchto tří teorií a jeho teorie slavila úspěch ve volební kampani Kennedyho na úřad presidenta USA, jehož kampaň na této teorii byla založena. I po smrti Kennedyho se jím osobně vybraná skupina keynesiánů držela u moci, podporovaná hospodářskými úspěchy šedesátých let a vůbec nepochybovala o tom, že konečně zná všechny odpovědi.

    Jejich euforie dosáhla vrcholu, když časopis Time své závěrečné číslo roku ze dne 31.12.1965 věnoval tomu, jak Keynesovy teorie za 20 let po jeho smrti konečně tvůrcům vládní politiky poskytly nástroje, s jejíž pomocí provždy skončili s hospodářskými depresemi, vytvořili fenomenální ekonomický růst a docílili pozoruhodnou stabilitu cen.

    Ale tato euforie měla krátký život.
    V roce 1967 začalo největší období inflace v dějinách USA a přetrvalo krize v letech 1974, 1981 a 1991, z nichž každá byla největším hospodářským poklesem v USA od dob velké krize v roce 1929.

    V posledních třech desetiletích USA zakusily současně období vysoké nezaměstnanosti, úpadku a inflace – něco, co by podle keynesiánské teorie nemělo být možné.

    W.Carl Biven ve své knize Who kill John. M. Keynes? napsal – Na samém vrcholu úspěchu se Keynesova éra stala minulou historií. Ti kdo sledují dnešní agresivní rozepře mezi ekonomy o základní model funkčního hospodářství, se nyní asi nostalgicky ohlížejí za shodou a opojnou důvěrou, které převládaly v prvné polovině 60.let …..

    Nostalgie, je asi důvod proč se dnešní ekonomové pokouší napasovat keynesiánkou teorii na dnešní trh a donutit ho chovat se stejně úspěšně jako v 60-tých letech.

    To se však nestane a některým lidem se to náramně hodí do krámu.

    Každá krize a slepá ulička totiž skýtá obrovské příležitosti pro sofistikované investory, zájmové skupiny i politiky.

    Dnes vládne veřejné mínění a k jeho nasměrování určitým směrem se krize používají a navíc se na krizích dají vydělat obrovské peníze.
    Několik much jednou ranou.

    Jsou jen dvě možnosti.

    Ta špatná je vrátit se k centrálnímu plánování a zabít volnou ruku trhu.

    Ta správná je uvědomit si, že trh se vyvíjí a vytváří nové prostředí, kde je moudré použít nové ekonomické přístupy s vědomím, že přijde čas, kdy zastarají a budou muset být nahrazeny novými.

    Otázka je jestli je k tomu vůle.

    Ale ať je, nebo není vůle, každý má zodpovědnost sám za sebe.
    Sám si platí složenky i investuje, proto je jistější najít způsob jak se co nejefektivněji přizpůsobit jako jednotlivec, než čekat, že se o vás někdo postará a vyřeší to za vás.

    Stát chce od občana daně.
    Starost státu je daně moudře použít a vytvářet optimální prostředí, aby občan měl svobodu vydělávat tolik, aby nepotřeboval od státu žádné peníze a jen platil daně.

    Je jen logické, že mnoho lidí to nedělá, když by za svou snahu byly potrestáni vyšími daněmi.

    Vyjímky samozřejmě existují, ale je škoda, že jsou nuceni zakládat firmy na Kypru, v Nizozemí, Irsku atd. a v ČR platí minimální, nebo žádné daně.

    Je pravda, že mnoho z nich dává i víc něž by zaplatili na daních v ČR na různé věřejně prospěšné projekty.

    Bylo by zajímavé, kdyby si každý občan mohl vybrat kam konkrétně chce určité procento svých daní věnovat z předem definovaných možností.

    Věřím, že by se pak na daních vybralo více peněz.

    Ale to jsem odbočil.

    Krize zdravého rozumu…..

    V každé krizi je i počátek skvělé prosperity.

    Zodpovědností každého je aby, se postaral o svou vlastní prosperitu.

    • Bankovnípoplatky.com napsal:

      Krizi způsobilo zadlužování.
      Zadlužování může mít za následek hospodářský růst, ale celkově zvyšuje nestabilitu systému.
      Roste-li stále zadlužování, riziko krize podstatně roste. Nelze totiž garantovat, že všechny projekty financované dluhem budou úspěšné. Zákonitě sem tam nějaký musí selhat. V systému financování dluhem pak následně musí následovat krize, pokud selhání bylo nad určitou mez vzhledem k určitým veličinám popisující systém.
      Dále si je nutné uvědomit, že dluhem se financují státy a municipality. Málokdy jsou prostředky z dluhu vynaloženy tak, aby v budoucnu zefektivnily systém a snížily zadlužení.

    • Radovan Novotný napsal:

      Velmi pěkný a výstižný komentář. Nerozumím ale Vaší větě \“Rychlé zastarávání techniky, minimální marginální náklady na výrobek a dostatek externích dodavatelů dělají z firem při expanzi kapitálové zdroje.\“ Chápal bych, že se kapitál ve Vámi popsaném smyslu koncentruje, ale jako důvod bych z mého pohledu uváděl věci jako úspory z rozsahu, vliv monopolních pozic, aj. PS: Nadsázku \“krize zdravého rozumu\“ bych nezatracoval 🙂

      • OTTO napsal:

        Nevím jestli odpovím na to čemu nerozumíte.
        Kdyby ne tak napište čemu přesně nerozumíte ať můžu odpovědět konkrétně.

        Píšete, že by jste chápal, že se kapitál v mnou popsaném smyslu koncentruje, ale jako důvod by jste uváděl úspory z rozsahu, vliv monopolních pozic aj.

        V mnou popsaném smyslu nedochází ke koncentraci kapitálu.

        Koncentrace kapitálu a čistý zdroj kapitálu při expanzi jsou dvě zcela odlišné situace.

        Koncentrovat kapitál může totiž jak čistý uživatel kapitálu tak i čistý zdroj kapitálu.

        U čistého uživatele kapitálu, tedy firmy které při expanzi vznikají dluhy a čím je expanze větší tím se zvětšují i dluhy platí jiné principy, které firmu drží v pozici čistého uživatele kapitálu. Přesto i tato firma může koncentrovat kapitál.

        • Radovan Novotný napsal:

          Přiznávám, že otázku jsem položil nekonkrétně. Když nad její formulací a Vašimi komentáři přemýšlím, tak si možná odpovídám i sám:

          a) Jak chápu uživatele kapitálu
          Kapitálovým zdrojem rozumím to, co mi umožňuje vytvářet peněžní tok. Příklad: zdědil jsem nájemní dům se čtyřmi byty, které pronajímám a díky tomu generuji zisky. Zjišťuji, že lze koupit další dům pro můj byznyz a vyplatí-li se to, půjčuji si od banky (používám cizí kapitál, potřebuji zdroj kapitálu) a nyní pronajímám mnohem více bytů.

          b) Jak chápu kapitálový zdroj
          Zdědil jsem nájemní dům, prodám ho, peníze investuji, koupím třeba akcie = jsem kapitálovým zdrojem.

          c) Zformulování otázky:
          Jak se mohu stát kapitálovým zdrojem, když má firma expanduje? (třeba tím, že návratnosti investic jsou získávány nové multiplikované peněžní toky vytvářející kapitál).

          Jak dělá z firem v expanzi kapitálový zdroj zastarávání techniky? (třeba pokud vyvinula nové technologie, know-how, patenty, atp. je to tím kapitálovým zdrojem).

          Jak dělají z firem v expanzi kapitálový zdroj dostateční externí dodavatelé? (třeba tím, že to umožní odprodat své kapacity a stát se zdrojem kapitálu).

    • Adam napsal:

      OTTO máte opravdu hodně dlouhý komentář, skoro se mi zdá že šlapete cestu pana Hanzla. Zmiňujete mnoho myšlenek, reagovat bych chtěl hlavně na tu, že bude potřeba otevřít se pro nová řešení, která žádá trh jako evoluční ústupek. S tím naprosto souhlasím, a kdyby si tohle byla ochotna připustit i vládnoucí garnitura posunuli bychom se alespoň v tom, že netrvají mermomocí na svém láskopravdovství (berte ten termín s rezervou). Behaviorální ekonomické přístupy vysvětlují současnost lépe než modely (neo)keynesiánské a další (neo)ostatní. S rozvojem globalizace (nemám ten pojem rád ale co mi zbývá) a ICT je schopno do ekonomiky zasahovat velké množství osob, které nemají vzdělání, rozhled a já nevím co. Na to se nám daří zapomínat nebo to rádi přehlížíme. Osobně si myslím že hodně mravenců zabije vola stejně jako mnoho drobných chyb nepoučených lidí dokáže otřást trhem. Pokud budeme trvat neochvějně na teorii racionálního rozhodování, něčem co se nazývá „homo oeconomicus“ není tu reálná šance na trvalou sanaci.

      • OTTO napsal:

        Co se týká garnitur tak žijeme v demokracii.
        Každý si k tomu může říci své.
        Projde potom jen kompromis pro který je největší podpora, ikdyž se tento kompromis liší od původního záměru.
        Není to o tom co je správné a co by pomohlo, ale o tom pro co je podpora a co má šanci projít co nejméně znetvořeno kompromisy.

        Co se týká behaviorální ekonomie tak ta není ani jednou z těch 3 ekonomických teorií o kterých jsem psal.

        Behaviorální ekonomie vysvětluje chování lidí v tržním prostředí ( výběr výrobku, výběr podle ceny, výběr podle IN-OUT kritérií atd. ) a jejich pohnutky a důvody k jejich chování, které je často nelogické.
        Poznatků behaviorální ekonomie používají především reklamní agentury, marketingové agentury a PR agentury.
        Ekonomové je moc nepoužívají.

        Ekonomové dnes měří úspěch výší HDP tedy tím co se vyrobí.

        Vyrobit skoro cokoliv je dnes snadné.
        Těžší je najít kupce.
        Když mezi vyrobeným zbožím a kupci vznikne větší nerovnováha mluvíme o krizi.
        Vyrobené zboží leží na skladě, nebo v obchodě a firmy začínají vyrábět méně a propouštět lidi z práce do té doby, než nastane rovnováha, mezi vyrobeným a kupovaným zbožím.

    • Jan Šimek napsal:

      OTTO, přeji pěkný večer!
      Moc pěkný příspěvek. Začínám být žárlivý, že mi chcete konkurovat jak délkou, tak i literární úrovní. Ta odborná je jasná – v dané oblasti mě převyšujete. Doufám, že se uvidíme podle plánu 9.3. od 16:00. Pozor, v Káhiře je nutno přestupovat, pokud letíte linkou. Dohodnutý hotel v dané lokaci. Pokud nemůžete, prosím o upřesnění do mailu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.