Neděle 21. dubna. Svátek má Alexandra.

Krize na obzoru

Principiálně platí, že ekonomická krize je na obzoru vždy. Takže pokud každou chvíli v novinách čtete analýzu o blížícím se kolapsu, je to naprostá pravda. Má to jedinou, drobnou chybičku: nikdo neví, jak daleko ten obzor je.

Krize je nedílnou součástí ekonomického cyklu, je přirozená. Mnoho ekonomických teorií se zabývá tím, jak výkyvy v konjunktuře zmenšit, jak ořezat negativní dopady krizí, ale je to v podstatě zbytečné a vždy velmi drahé. Na straně druhé je pravda, že špatná rozhodnutí se střádají a mohou vcelku snadno vést ke krizi zvláště velkých rozměrů nebo mimořádně dlouhé. Ale to všechno jsou jenom kosmetické nebo mírné chirurgické úpravy stavu. Nejsme schopni krizím předcházet, nejsme schopni jim zabránit a nejsme ani schopni nějakým zásadním způsobem vylepšit jejich průběh. A pokud, pak jenom za cenu, že příští krize nám to spočítá o to více.

Vezměme si příklad. New Deal podle mnoha lidí zachránil Ameriku a vyvedl jí z Velké deprese. Nazvěme tuto variantu „oficiální historií“. Podstatná většina ekonomů ale poukazuje na to, že v době Rooseweltova nástupu do funkce už krize naopak ustupovala a byly zřetelné známky oživení. New Deal tento vývoj zadusil a prodloužil potíže o několik dalších let, vlastně až do začátku horečnatých příprav na světovou válku. Ale co naděláte – Roosewelt je považován za vítěze nad depresí. I když to není pravda a zřejmě by nejlépe udělal, kdyby se do ekonomiky vůbec nepletl.

Což je i důvod, proč politici tak rádi „pumpují“ ekonomiku. I když výsledky jsou obvykle tristní a o průkaznosti není možné mluvit, vypadá „boj za prosperitu“ velmi zodpovědně a zkušeně.

Zpět k věci. V poslední době se začaly objevovat texty – u nás i v cizině, nejsme v tom nijak ojedinělí – podle kterých se řítíme do další velké krize. Ano, naprosto odpovědně je třeba říci, že to je prakticky se stoprocentní jistotou pravda. Další krize bude, dříve nebo později bude i další opravdu velká krize. A čím více záchranných misí s cílem zabránění této krizi bude podniknuto, tím přijde dříve a tím bude hlubší.

Opravdu neumím říci, zda se tato nová krize dostaví na konci tohoto roku, příští rok nebo v roce 2019, neumí to nikdo. Jen si to vezměte: Je zde naprosto nevypočitatelná Čína, která má svoje problémy, a pokud dostane záchvat kašle, přenese se to na celý svět. Je zde Rusko a další země závislé na cenách ropy, jejichž ekonomiky se hroutí jedna za druhou a ty, které zatím přežívají, musí sahat děsivě hluboko do svých rezerv. Brazílie, považovaná někdy za budoucího tahouna jižní polokoule, jako již tradičně zklamala veškeré naděje a padá do dalších hlubin zmatků. Indický zázrak nesporně jednoho dne nastane. Ale to se říkalo už v době, kdy telefony měly šňůry a počítač rozměr dubové almary. To je jenom několik náznaků toho, co ovlivňuje globální ekonomiku, přičemž ani celá Brazílie nemá takovou váhu, jako trh amerických hypoték.

Je to jistě nepříjemný pocit, připustit si, že konjunktura nutně skončí a bude zle. Tedy zle – co my máme právo mluvit o „zle“? Naše životní úroveň bude i tou příští krizí ovlivněna v podstatě velmi málo a pozice mezi nejbohatšími státy světa opravdu nebude nijak vážně ohrožena.

Reálně vzato budou dopady ekonomického cyklu na Českou republiku i na Evropu jistě citelné, ale zapomeňme na to, že by šlo o „zhroucení“ nebo „katastrofu“. Pokud tohle někde čtete, jsou to nesmysly a autor má buď nějaký užitek z toho, že své čtenáře vyděsí, nebo si jenom chce udělat jméno nějakým co nejvíce apokalyptickým věštěním budoucnosti. Pokud ale něco opravdu může ohrozit budoucnost našeho hospodářství a prosperitu, tak je to demografická krize, stárnutí obyvatelstva a děsivě nízká porodnost.

Je zvláštní, že migrantů či další etapy finanční krize je plný veřejný prostor – internet i politika hospodská stejně jako parlamentní. Ale o demografické krizi jednou za čas vyjde nějaký alarmující text, který vzbudí nulovou pozornost. A to je tak asi vše. Přitom zde se celkem jasně dá říct, kdy ten obzor nastane. (Pokud nás nezachrání nějaký asi technický zázrak/skok.) Bude to kolem roku 2050, což je z demografického pohledu za chvíli. A ta krize bude hodně, opravdu hodně dlouhá.

Dva miliony uprchlíků v Evropě nás zaměstnávají už třetím rokem. Ale více než padesát milionů Evropanů, kteří „nebudou“, protože se nenarodili a nenarodí, nevytvoří HDP, nepodpoří spotřebu, nezaplní místa u strojů a v obchodech a na úřadech a kdekoliv jinde, ty nám nestojí ani za pár minut pozornosti?

Možná největší krize, jaká hrozí, je už dávno tady. Protože neschopnost rozpoznat podstatné od nepodstatného patří k základním předpokladům úspěchu.

Za jak dlouho očekáváte další velkou krizi?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

3 komentáře: “Krize na obzoru”

  1. Jan Dvořák napsal:

    Předkládám vám historickou práci z budoucnosti, práce z roku 2025, která se vrací k událostem za posledních deset let.
    Vývoj byl rozdělen do dvou fází. Jak se později ukázalo, tyto roky byly pro celý vývoj klíčové. Vlády po celém světě využívaly jakýchkoliv šoku k utahování šroubů. Ať už šlo o vlnu imigrantů proudící do Evropy v letech 2015 – 2016 nebo o řadu teroristických útoků. Takže chronologicky:

    http://proinves­tory.cz/cesta-do-pekel-je-dlazdena-dobrymi-umysly-historicka-prace-z-roku-2025

  2. mk napsal:

    njn, typicky clanek opsany ze zahranicniho tisku – ne doslova, ale obsahove asi jo. Podobna argumentace se dost casto vyskytuje v Der Spiegel atd.

    Jestli jsem to spravne pochopil, dle clanku je nejvetsi krizi starnuti populace. – asi jo, ale tak cerne bych to nevidel.

    Osobne si nemyslim, ze si pomuzeme tim, kdyz sem nacpem kohokoliv. On je totiz strasne veliky rozdil mezi rekneme imigrantem z Ugandy a imigrantem z Barmy. Taky nemuzeme bezhlave nabrat kazdeho. Predstavte si ze naberete Kurdy a Turky a nacpete je na jedno sidliste? Takovehle uvazovani nemuze dopadnout dobre. Pouze preneseme jejich problemy do nasi zeme. Dal musite taky myslet na to, ze nektere skupiny doslova snizuji cenu nemovitosti. Vam by se libilo, kdyby jste mel treba 5 milionu hypo na byt ve kterem by jste bydlel a nekdo by tam nastehoval Cikany? Kdyby jste to chtel potom prodat, musite pod cenu.

    Evropa starne ale recept neni univerzalni. Vyhraje ten, kdo si bude vybirat.

    Pro migraci jsem, ale dal bych tomu nejaky rad:

    Tak napriklad:

    1 – delit lidi podle puvodu (jses z USA? Ciny? – neni problem, praci dostanes, jses tu vitan). Jses Palestinec – njn, problemova sorta – zkus to jinde.

    2 – Zintegrovat lidi se nam podari pokud je sem dostaneme zavcas. Proutek se musi zohybat dokud je mlady. Jde o to sem dostat ty lidi v dobe kdy vylizaji ze zakladni skoly.
    Urcite patnactilety Iranec, ktery se sem prijde vyucit / studovat gymnazium a nasledne VS prijme nase zvyky daleko jednoduseji nez 35ti lety Marocan kery cely zivot sklada lehatka na plazi a nevi ani kde CR lezi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.