Pátek 23. června. Svátek má Zdeňka.

Konzervativní investice je pouhá iluze

Česká povaha a zkušenosti z posledních let vedou lidi k tomu, že chtějí investovat konzervativně. Konzervativní investice je však pouhá iluze. 

Svět vystavený na dluzích financovaných penzijním ponzi systémem se otřásá v základech a to, co bylo dříve konzervativní, se stává časovanou bombou. Tradiční krátkodobé konzervativní investice jsou dlouhodobě velmi rizikové a tradiční dlouhodobé konzervativní investice jsou zase krátkodobě velmi rizikové. Tak tomu bylo vždy, ovšem míra rizika nyní značně stoupla.

Dlouhodobá a krátkodobá jistota si odporují

Upřednostníte dlouhodobou jistotu a skousnete při tom vysokou volatilitu a několik let bez výnosů nebo dokonce ve ztrátě? Nebo dáte přednost jistému, i když velmi malému, zhodnocení s nízkou volatilitou, ale s rizikem ztráty kupní síly peněz, až nálož vybuchne?

To je klíčová otázka, kterou by si každý investor měl dnes uvědomit a podle toho zvolit strategii. Je nereálné krátkodobou a dlouhodobou jistotu spojit. Ani zlato není univerzálním lékem. A je velmi naivní se domnívat, že těsně před výbuchem vám někdo zavolá se zaručenou informací, že teď to vybuchne, abyste stihli z krátkodobé konzervativní strategie přejít na dlouhodobou.

Výbuch může nastat za měsíc, nebo třeba za pět let. Podle toho si buď budete plácat po zádech, že jste včas zvolili dlouhodobou jistotu, nebo budete těch pět let naříkat nad klesající hodnotou vašich investic a nadávat si, že jste nepočkali.

Každý se musí rozhodnout sám, kterou cestu upřednostní. Já nejsem věštec a nedovedu odhadnout, zda letos přijde „konec světa“, nebo se Májové o pár let spletli. Mým úkolem je vysvětlit lidem, před čím stojíme a mezi čím se musí rozhodnout, a podle toho jim pomoct najít nejvhodnější investice.

Co s nadměrným zadlužením?

Dvacet let jsme žili na dluh, a to nejen v České republice, ale prakticky všude ve světě. Užívali jsme si nebývale rychle rostoucí životní úrovně. Jenže velká část toho růstu byla financována na dluh, jinými slovy na úkor budoucnosti. Dnes se láme chleba, už jsme tak zadlužení, že dluh začíná být brzdou a ne plynem. Další zadlužování by bylo kontraproduktivní. Přichází čas splácení dluhů. A najednou jaké to překvapení, ono je není z čeho splácet, vlastně je problém vůbec hradit úroky.

Některé země jako Řecko nebo Portugalsko se už dostaly za hranici udržitelnosti a je v podstatě jisté, že své závazky nikdy nesplatí, čili technicky zkrachují. (Řecko už dávno zkrachovalo, jen se to euroúředníci bojí vyslovit nahlas.) Jiné země jako Španělsko, Itálie a Japonsko se této hranici nezadržitelně blíží. Další země včetně České republiky, ale také Německo nebo USA mají ještě prostor s neblahým vývojem něco udělat, ale nemají v rukávu žádné bezbolestné prostředky.

Jak opakuji stále dokola, problém předluženosti není lokální, aby bylo možné ho vyřešit oslabením měny nebo obchodním přebytkem. Toto je problém globální, kdy

  • lidé s hypotékami dluží lidem s úsporami prostřednictvím bank, které díky expanzivní politice nízkých povinných rezerv úspory mnohonásobně rozpůjčovaly, takže i desetina nesplacených hypoték může způsobit krach většiny bank a připravit všechny lidi o úspory,
  • a státy dluží lidem s úsporami prostřednictvím penzijních fondů a pojišťoven, které aspoň neměly moc možností jak použít páku, takže tady je poměr dluhu a úspor více méně 1:1.

Díky růstu na dluh jsme si zvykli na vyšší standard, než který si ve skutečnosti můžeme dovolit. Chceme-li zvrátit vývoj a nedopadnout jako Řecko, musíme dobrovolně nebo donucením zařadit zpátečku a přijmout nižší životní standard (na úrovni domácností i veřejných služeb) a smířit se s ním na delší dobu. Nejedná se o krátkodobé utažení opasků, ale o desetiletou dietu. Přijmou ji lidé dobrovolně?

V Řecku to evidentně dobrovolně nefunguje a pochybuji, že by to fungovalo kdekoliv jinde, disciplinovaných národů jako jsou Němci nebo Japonci nevyjímaje. Takže ačkoliv se o tom asi minimálně deset let veřejně nebude mluvit, čeká nás cesta nucené diety a cílené snahy rozmělnit dluhy vysokou inflací. Efekt bude podobný jako při nesplácení dluhu, lidé přijdou o velkou část úspor, ale postupně a méně viditelně. Snad. Oddlužení může proběhnout i citelnější formou ze dne na den globální dohodou o odpisu dluhů (škrtnutí jedné nuly na konci).

Papírové versus hmotné investice

Z toho důvodu jsou dluhopisové investice a bankovní vklady z dlouhodobého pohledu velmi rizikové. Stejně tak všechny podobné „konzervativní“ investice s pevnou jmenovitou hodnotou a úrokem včetně různých garantovaných fondů.

Ovšem hmotné investice – akcie, nemovitosti a komodity – jsou zase velmi rizikové krátkodobě. S inflací jejich ceny porostou, tudíž skýtají vhodnou dlouhodobou ochranu. Ale inflace nás momentálně ještě netrápí.

Zatím nás trápí nižší spotřeba domácností, která je zcela v souladu s potřebnou dietou. Výhled, že dieta není přechodná, ale bude mít dlouhého trvání, vede logicky k nižším očekávaným ziskům firem a nižší očekávané spotřebě komodit. Ceny akcií a komodit tedy nemají důvod růst (tedy kromě očekávání budoucí inflace), naopak v případě globální ekonomické recese by měly spíše klesat.

Český trh nemovitostí se potýká s přebytkem nabídky nad poptávkou. Boom Husákových dětí prahnoucích po vlastním bydlení je pryč. I zde tedy není fundamentální důvod pro růst cen, ty spíše budou příštích deset let reálně (po inflaci) klesat. Podobně je na tom celá Evropa i USA.

Spásnou investici hledá mnoho lidí ve zlatu. Díky tomu jeho cena stoupla za uplynulých pět let na trojnásobek. Tento boom ještě zdaleka nemusí být u konce, ale je třeba mít na paměti, že zlato svým vývojem v podstatě předběhlo inflaci, takže z dlouhodobého pohledu neskýtá dnes takovou ochranu před inflací jako jiné hmotné investice. Zlato je dnes velmi riziková spekulace.

Konzervativní investor se tedy ocitá v pasti. Buď musí akceptovat vyšší volatilitu a riziko prohloubení poklesu cen akcií, komodit a nemovitostí, nebo může volit zdánlivou jistotu termínovaných vkladů a dluhopisových investic, ale pak se nesmí divit, až se jednoho rána probudí a zjistí, že jeho papírové investice nemají prakticky žádnou hodnotu.

Autor je ředitel FINEZ Investment Management

Rozpadne se eurozóna?

Nahrávání ... Nahrávání ...

13 komentářů: “Konzervativní investice je pouhá iluze”

  1. laik,ne blbej. napsal:

    situace ač vážná přesto však beznadějná.

  2. Ondřej Záruba napsal:

    Jistě to má cenu. Ale autor článku nazval akcie hmotnou investicí. Nazývejme věci pravým jménem. Váš příspěvek je o něčem jiném. Hodnota značky už je daná nějakým future cashflow, které by měla vygenerovat. To samé platí pro vše ostatní, co není zachyceno v účetnictví.

    Definice hmotného krytí vychází z hodnot, které jsou. Ne z těch, které pravděpodobně bu­dou.

    Začítat výše zmíněné do budoucího cashflow je pořádku, ale není to v pořádku pro určení čistého jmění. Například já si teď řeknu, že mám know how v hodnotě nejméně 100 milionů. Znamená to, že mám 100 milionů v aktivech? Asi ne že jo.

  3. Zdenek napsal:

    Pindy a urážky. Zkuste nést zodpovědnost za cizí peníze a ještě se tím živit.

    • Pan AXA napsal:

      Jaka odpovednost ty trumbero? Jako sorry ale trh sel jinak nez jsme mysleli? Ceskej preprodejce pojistek a fondu nema zadnou zodpovednost a ani mit nechce.

  4. Gugel napsal:

    Pan Traxa od pojišťovny AXA by měl pokračovat v poradě s pojištěním, jako dělal před lety, na prodej pojištění absolvoval kurzy. Neměl by se ale hrabat do akcií, zlata, obligací a ekonomie, na to nemá vzdělání a podle toho taky jeho proslov vypadá. Pan Traxa od pojišťovny AXA se jeho články chce proslavit jako guru. Však jeho slova způsobí pravý opak a je vidět, že Pan Traxa od pojišťovny AXA nemá ponětí o akciích, zlatě, obligacích a ekonomii. Nějací lháři ho vylekali s krizí a s koncem světa a proto on vloni prodal akcie se ztrátou. A taky poradil všem jeho klientům = babičce a dědovi prodat akcie se ztrátou. Však letos akcie krásně rostou a vydrží růst ještě léta. Tedy zůstat u porady s pojištěním, jaké pojištění je pro psa a jaké pojištění je pro kočku, to by lidé chtěli od něj vědět.

    • Původní kolemjdoucí napsal:

      Pokud reagujete na autora článku, pak bych doporučil ještě jednou si přečíst jeho jméno, které není Traxa. Pokud na autora článku nereagujete, přijde mi váš příspěvek poněku OT.

    • Zakaznik napsal:

      Pan Traxa doporucuje uz od roku 2008 Veolii, Orco, Cez, ECM a co zlato, zlato je fuj a je prekoupeny uz od roku 2006!

    • Vlado Z napsal:

      Nevím, kde jste Vy vzal ty řeči o prodeji akcií. Jako jeden z jeho klientů můžu dosvědčit, že mi prodej žádných akcií v minulém roce nhedoporučoval, naopak pravidelně přikupujeme. Choďte si vylévat žluč někam jinam, tohle je slušný fórum.

  5. Ondřej Záruba napsal:

    Vysvětlí mi někdo, co je hmotného na akciích?:-)

    Teoreticky bych souhlasil, kdybychom se bavili o jejich účetní hodnotě za předpokladu správného ocenění tržní hodnoty položek v aktivech. Ale říct o akciích, že jsou hmotným majetkem , když mají tržní cena TOP market se pohybuje 1,7 do 11 násobku čistého jmění na akcii… No nevím.

    Investice do akcií proč ne, když se to umí, ale zase z toho nedělejme něco, co to není. Tohle jsou růžový brejle.

    • Investooor napsal:

      Jakto? Treba Apple udelal za 5 let 500% to je dobry ne. Takze jaka spekulace a k clanku, pane, je to opet jinak.

      • Ondřej Záruba napsal:

        Nerozporuji výkonnost, ale hmotnou povahu investice, která má investora chránit. Ten Apple například má dnes tržní cenu akcie cca 5,3 krát větší, než je tržní hodnota majetku připadající na akcii.

        • Radek napsal:

          Mám pocit, že „hodnotu majetku“ zužujete pouze na účetní hodnotu a zapomínáte na know how firmy, infrastrukturu, značku apod. A to jsou nehmotné věci, které mají poměrně vysokou cenu.

          • Pepa napsal:

            jen do času, Radku, jen do času… Takových, jako je Apple zde už bylo. Nicméně souhlasím s OZ, že na akciích není hmotného vůbec nic. Když se AS položí, tak akcionář je ten poslední, co něco dostane zpět…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.