Komentář: Emisní odpustky pro domácnosti – „učebnicové“ řešení nehledící na realitu
Management EU a s ním všechny členské země se už před několika lety dohodly, že zdraží život domácnostem, které k topení a vaření využívají zemní plyn či uhlí a které si ještě nepořídily elektromobil. Jde o novou formu daně v podobě emisních povolenek, která bude v horizontu necelých dvou let zavedena právě na spotřebu plynu, uhlí a pohonných hmot. Cílem je evidentně motivovat domácnosti k přechodu od fosilních paliv k elektřině a současně i získat slušný balík peněz do rozpočtu, kterými se má celkový přechod k bezemisní ekonomice financovat. Na první pohled možná bohulibé, leč poněkud „učebnicové“ řešení, které příliš nehledí na realitu všedního života nikoliv nevýznamné části populace.
Logika povolenek je prostá, mají zdražit využívání fosilních paliv, nicméně nikdo vlastně neví, jak moc. S emisními povolenkami se totiž začíná obchodovat a jejich ceny budou evidentně nestabilní podobně, jako je tomu již u emisních povolenek pro firmy. Zatímco nyní je v rukou těchto podniků, jak levně se jim podaří povolenku nakoupit, domácnosti budou muset spoléhat na to, že se totéž podaří i jejich dodavatelům plynu a PHM. Je to tedy nová daň, o jejíž výši budeme moci jen polemizovat a která nás bude každoročně překvapovat při vyúčtování, zatímco u PHM ji na účtence raději ani neuvidíme.
Pokud bude emisní povolenka stát uvažovaných 45 eur za tunu, přinese zdražení benzínu o zhruba tři koruny, nafty o 4 koruny a zemního plynu o přibližně 250 korun, včetně DPH. Jak si jistě pozorný čtenář faktur již dávno povšimnul, odvádí DPH i za poplatky s energiemi spojené stejně jako DPH ze spotřební daně u PHM. A nejinak tomu bude i u emisní povolenkové daně. Problémem ovšem je, že povolenka nemusí stát 45 eur, ale klidně i 100 eur, protože bude záležet na situaci na trhu a ochotě managementu EU ceny povolenek usměrňovat.
Pokud by stála 100 eur, může průměrná nepříliš jezdící a topící domácnost počítat s tím, že si měsíčně připlatí necelou tisícovku. A pokud by to z pohledu ambiciózních zelených cílů (nebo s ohledem na látání děr v rozpočtech zemí EU) nestačilo, může platit i víc. Pokud by jí to mělo finančně ruinovat, bude se moci „postavit do fronty“ na odpustek z odpustku, protože se počítá i s určitými – zatím spíše určitými – sociálními kompenzacemi.
Cílem celé této „bohulibé“ aktivity je hromadný přechod k elektrické energii, ať už v případě topení, nebo cestování. Nezbývá než doufat, že této elektřiny budeme mít dostatek i poté, co skončí výroba v tepelných elektrárnách, z nichž pochází až 40 % tuzemské produkce. A rovněž věřit, že dnů, kdy v Německu nebude svítit sluníčko a foukat vítr, bude co nejméně…
Autor: Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
