Úterý 21. listopadu. Svátek má Albert.

Kodex mobility nepomůže všem

Banky Daniel Kuchta 20.06.2012 | 21:41 0 Komentářů

Češi neradi mění banky, a to i přes příchod nových bank, které jsou na tom s poplatky nebo přístupem ke klientům mnohem lépe, než tradiční finanční instituce. A bohužel tomu nepomáhá ani Kodex mobility, který by měl sloužit především těm, kteří mají změnu banky spojenou s množstvím času ztraceným při přesouvání všech náležitostí z jedné banky do druhé.

Základním principem Kodexu mobility je pomoc banky klientovi se změnou účtu, čímž se přesouvá administrativní zátěž z klienta na novou banku, která by měla mít logicky zájem na co největším ulehčení příchodu nového klienta. V ideálním případě stačí vyplnit žádost (jednoduše staženou z internetu) a po 15 dnech nová banka kromě otevření účtu převede všechny trvalé příkazy a souhlasy s inkasem z původního finančního ústavu do nového a zruší účet i všechny příkazy v původní bance. Podle kodexu je možné také požádat o „součinnost při zpřístupnění informací o novém bankovním spojení klienta příslušným třetím stranám.“ Tento ideální případ však nastane pouze tehdy, když klient u banky nemá žádné závazky, nebo nevyužívá i jiné služby (například hypotéku, jejíž výhodný úrok je svázán s vedením běžného účtu) a když je nová banka všechny převáděné příkazy a inkasa schopna technicky zabezpečit.

S Kodexem mobility přišla Česká bankovní asociace již v roce 2009 a i přes poměrně dlouhou dobu od jeho přijetí o něm stále neví drtivá většina klientů bank. Na vině přitom nejsou ani tak samotné banky, které s výjimkou Poštovní banky o kodexu informují na svých internetových stránkách a deklarují svou vůli pomoci klientům při změně bankovního účtu pomoci. Z  bank působících na českém trhu přistoupila ke kodexu většina a výjimkou je pouze několik finančních institucí.

Poněkud překvapivou je skutečnost, že právě některé nové banky mají s přistoupení ke kodexu problém, přičemž právě on by jim mohl pomoci při získávání nových klientů. Zuno není členem ČBA, takže se jejími kodexy řídit nemusí a Evropsko-ruská banka a mBank na něj nepřistoupily. Zejména mBank je po bleskovém vstupu na český pro některé své klienty poněkud zklamáním, do dnešního dne nesplnila několik svých slibů a některé služby jsou stále nedotažené do konce. Nepřijetí kodexu tak jen dotváří její obraz banky, která po slibném začátku poněkud ztratila směr. A přitom je to jedna ze dvou bank, která nabízí účet bez jakýchkoli poplatků a kodex ba jí jen pomohl.

Air Bank si jeho využívání u svých klientů pochvaluje, i když počet klientů přestoupivších tímto způsobem tvoří jen několik procent. Některé banky zase lákají své potenciální klienty například na to, že jim umožní ponechat si původní číslo účtu, pouze s jiným kódem banky, podobně, jako je tomu u mobilních operátorů (omezením je předčíslí, které se také nedá přenést). Před časem se dokonce spekulovalo o možnosti ponechání si celého čísla včetně koncového čtyřčíslí, ale technologická a časová náročnost takového opatření tuto myšlenku prakticky znemožnily a Kodex tuto možnost neupravuje.

Kde je tedy chyba?

Hlavním problémem, proč Kodex mobility, i přes svou platnost delší než dva roky, stále poněkud nefunguje, je lenost klientů obstarat si relevantní informace, jak kodex funguje. Mnozí lidé o jeho existenci sice ví, ale mnozí stále nevědí, na co mají díky němu právo a v čem všem jim kodex může pomoci. Nakonec to pak vypadá tak, že svůj účet by pomoci využití kodexu změnit chtěli, ale obávají se, že přesun trvalých příkazů si budou muset vyřizovat sami, nebo že budou muset kontaktovat všechny dodavatele služeb spojených s inkasem osobně.

Klienti dokonce často ani nevědí, že při změně banky jim stačí kontaktovat novou banku, která všechno zařídí a často se pokoušejí řešit situaci se svou původní bankou. A zde se dostáváme k poměrně citlivému tématu, kterým je přístup bank při rušení účtu jejích klientů. Některé banky, resp. jejich pracovníci se snaží klienty udržet za každou cenu a nebojí se využívat někdy i poměrně absurdní způsoby a postupy (zastrašování, pomlouvání, různé obstrukce apod.), jak toho dosáhnout. Nevědomost klientů jim v tomto případě samozřejmě hraje do karet a klient neznalý svých práv může lehce podlehnout a na změnu banky raději zapomenout.

Dalším problémem Kodexu je například skutečnost, že je určen pro fyzické osoby – spotřebitele. Právě skupina klientů, která by mohla pomoc při vyřizování přechodu mezi bankami využít nejvíce a ušetřila by nejvíce času – tedy podnikatelé a malé a střední firmy – je tím pádem mimo hru. Je to škoda, protože každý, kdo má na starosti firemní účet, si pořádně rozmyslí, jestli se sám pustí do převádění desítek trvalých příkazů do jiné instituce a o informovanosti třetích stran ani nemluvě. V tomto případě by byl Kodex mobility skutečným pomocníkem a jeho využitelnost by určitě vzrostla. Záleží tedy na samotných bankách, jestli se k něčemu podobnému v dohledné době odhodlají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.