Sobota 24. června. Svátek má Jan.

Kapitalismus neznamená rovnost

O příčinách krize toho bylo napsáno mnoho, zejména o tom, kdo krizi způsobil. Jedním z velmi důležitých faktorů byly nadměrné bankovní půjčky. Po propuknutí ekonomické krize nastal v chování bank obrat a místo nadměrného půjčování zase výrazně utáhly kohoutky. To je zase jedním z důvodů, proč zotavení z krize trvá tak dlouho a ještě nějaký čas potrvá.

Dalším z faktorů byla dostupnost levných peněz. Banky tak mohly zájemcům půjčovat mnohem více peněz, než si u nich uložili střadatelé. Tyto levné peníze bankám dodával zejména Fed, ale i další centrální banky. Peníze se tak dostaly na pochybné investiční projekty, přičemž toto šílenství ještě přiživovala expanze finančních derivátů.

V momentě, jak Fed šlápl na brzdu a zvýšil úrokové sazby, pyramida dluhu se zhroutila dovnitř. Problémem dneška je příliš utažený úvěrový kohoutek bank. Banky, které si prošly očistcem, nechtějí dále půjčovat. Politici se rozhodly poškozené banky sanovat, místo, aby je nechali zkrachovat. Tento účet za sanace je obrovský, a to jak v USA, tak v Evropě. Po této záchraně následovalo několik kol kvantitativního uvolňování a dalších nástrojů, ve snaze nastartovat ekonomiku.

Jako jeden z prvků, který má pomoci ozdravět ekonomiku tak, aby se ekonomická krize neopakovala, je zpřísněná regulace. A to vše pod heslem zabránění bankám ohrozit finanční soustavu. Pravdou je, že v ekonomice je podstatná nabídka úvěrů. Mnoho peněz v ekonomice ji může rozvrátit a málo peněz ji může zničit.

Ale co když je problém na opačné straně? Tedy motorem ekonomiky není nabídka úvěrů, ale poptávka po nich. Banky se před krizí chovaly relativně obezřetně, alespoň pokud jde o úvěry na bydlení. Tyto úvěry byly zajištěny hodnotou nemovitosti. Nabídka úvěrů tedy byla výsledkem poptávky po nich. Co když na vině nejsou predátorští poskytovatelé úvěrů, ale spíše neuvážliví dlužníci? Vždyť je do úvěrů nikdo nenutil. Proč si tedy chtěli půjčovat? Proč zadlužení domácností před krizí v poměru k jejich příjmům vyskočilo ve dnech před recesí do nehorázných výšin?

Část politiků a ekonomů si to vysvětluje nerovnou distribucí příjmů. Před ekonomickou krizí svět bohatl, přičemž distribuce příjmů uvnitř jednotlivých zemí byla nerovnoměrná. Příjmový medián v posledních 30 letech stagnoval či spíše klesal, přestože HDP na obyvatele rostlo. Z toho mnozí vyvozují, že velkou část příjmů z růstu produktivity inkasovali bohatí. To je do značné míry logické, neboť když má někdo velké peníze, je snadnější je výrazně zhodnotit, než u lidí, kteří tyto peníze nevlastní. Jak na tuto situaci reagovali „chudí“? Udělali to, co uměli, to co chudí dělali vždy, zadlužili se. Dříve se zadlužovali zastavárníkům, dnes bankám nebo úvěrovým firmám.

Nicméně dnes už jsou tito lidé do značné míry předluženi a komerční banky mají obrovské množství levných peněz poskytnutých centrálními bankami. Rovněž není možné nutit podniky, v okamžiku kdy trhy stagnují, aby si půjčovaly peníze na rozšíření výrobních kapacit. I z tohoto důvodu, zejména zastánci keynesiánské teorie, hovoří o vyšším zapojení státu, a to prostřednictvím fiskálních stimulů.

Vyšší zapojení státu ale naráží na to, že množství států je neúměrně zadluženo. Na to zastánci stimulů namítají, že si státy mohou půjčit přímo od centrálních bank. Tyto peníze mohou být utraceny za veřejné práce a infrastrukturální projekty. Je to údajně jediný způsob jak opětovně rozhýbat západní ekonomiky.

Navíc se k tomu přidávají hlasy, že není možné pokračovat v systému, který umožňuje, aby se velká část příjmu, který plyne z růstu ekonomiky, hromadila u malého počtu rukou. Tyto hlasy jsou zde od nepaměti. Hodně lidí by si přálo „spravedlivější“ rozdělení bohatství.

Ovšem pokud by si státy mohli „beztrestně“ půjčovat přímo od centrální banky, uvolnilo by se stavidlo nesmírného rizika. Politikům pod záštitou boje s ekonomickou krizí (něco jako boj s terorismem) by se dala do rukou nesmírná moc. Příliv nových peněz do ekonomiky by znamenal zvýšení inflace, což by přivítali dlužníci (mezi něž patří řada států). Bylo by tak možné mnoho dluhů monetizovat.

Jak je nesčetněkrát empiricky dokázáno, každý zásah státu do ekonomiky pokřivuje trh. Jak vypadala (centrálně) plánovaná ekonomika a k čemu vedlo „spravedlivější“ rozložení bohatství, jsme si vyzkoušeli několik desetiletí na vlastní kůži. Chudí se bohatým nevyrovnají tím, že bohaté o peníze oberou, ani tím, že si budou půjčovat na spotřební zboží, ale jedině tím, že dokáží své nápady a práci více a lépe zhodnotit.

Zkrachuje Česká republika?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

4 komentáře: “Kapitalismus neznamená rovnost”

  1. obcan napsal:

    CR zkrachovala po pravni strance co 1.1.2013 zradce (slusnych lidi) Vaclav Klaus propustil kriminalniky…i Sta­lin vyuzival kriminalniky k perzekuci svych obcanu…

  2. stas napsal:

    Článek odhaluje autorovo absolutní nepochopení fungování ekonomiky a komicky
    svaluje vinu na jakési „zlé bankéře“, kteří chtějí vrátit víc, než
    půjčili. Komicky tak popírá základní princip ekonomiky, v níž každý ekonomický
    subjekt vždy musí dokázat vygenerovat větší příjmy, než jaké má výdaje. :)) Je
    faktem, že ve financím světě existuje mnoho memravneho. Ale představa, jak je
    uvedena, je naivní, protože nenabízí žádnou reálnou vizi (natož scénář), jak ji
    použít, ani jak by měla fungovat.

    Zadlužení vlád nevzniká vinou „zlých bankéřů“ a neschopných ministrů
    financí, ale zcela přirozeně vyplývá z ekonomických vztahů daného ekonomického
    systému (státu) v komplexním smyslu, t.j. systému ekonomiky včetně příslušné
    demografie, legislativy, úrovně technologie, zdravotní péče, životního
    prostředí atd.. Změny, k nímž objektivně ve světě došlo během posledního
    století, byly tak zásadní, že je existující ekonomické paradigma voň Bismarcka
    (v Evropě) a Hamiltona (v USA) již nedokáže absorbovat a vybratelne daně
    potřebné náklady nestačí pokrýt. Proto státy upadají do dluhu a nemají naději
    se z nich vymanit bez kvalitativní změny. Protože kvalitativní změnu demografie
    lze dosáhnout v podstatě jediné válkou, kvalitativní změnu vývoje (technologie,
    vědy, délky života atd.) řízením záměrně dosáhnout nelze, zbývá jediná možnost,
    změnit legislativu, t.j. existující ekonomické paradigma.

    Tohoto geniálního objevu, který se zcela jistě dočká Nobelovy ceny, již lidstvo
    dosáhlo před několika lety a jeho autoři Dymacek – Dymackova ho nazvali P3M
    (Paradigma 3. milénia). Populárně se dá označit jako EKONOMIKA BEZ DANI. Nové
    paradigma bylo poprvé oficiálně představeno v Ženevě na zasedání jedné z
    Expertních skupin Ekonomické komise OSN pro Evropu a na jiných fórech včetně
    ČR, ale doposud se neprosadilo. Ptáte se jistě, proč. Zde jsou důvody
    (zjednodušeně):

    1. Je natolik revoluční, že jej ani ekonomičtí experti to nechtějí pochopit (jen

    málokterý to ale přizná)

    1. Je proti současným zájmům finančních elit
    2. Je proti pohodlí politických a odborářských bossů
    3. Je proti ekonomickým (kriminálním) zájmům některých politických a

    odborářských kruhu

    1. Je proti zájmům stabilních mocenských elit, jejichž systém profitu by

    změnilo (každá změna je riziko) a některé zisky odstřihlo.

    Na druhé straně jsou s ním spojeny objektivně existující kvalitativní výhody a
    přínosy, které by vytvořilo (zjednodušeně):

    1. Jeho správnost je matematicky dokázána
    2. Existuje scénář jeho okamžitého zavedení v ČR s dokoncemim během několika let
    3. Výrazně by zvýšilo životní úroveň občanů ČR
    4. Poskytlo by dostatek financí na celý veřejný sektor (vzdělání,

    zdravotnictví, obrana, bezpečnost, komunikace, doprava, důchody,
    sociální pomoc…)

    1. Podstatně by akcelerovalo rozvoj soukromé výrobní sféry a služeb
    2. Odstranilo by většinu nežádoucích ekonomických jevů (ekonomická kriminalita)
    3. Zlepšilo by péči o životní prostředí
    4. Zlepšilo by sociální oblast (v širších souvislostech, t.j. vc. mezilidských

    vztahů)

    1. Způsobilo by návrat většiny firem z daňových rájů
    2. Oddlužilo by ČR během několika (jednotek) let.
    3. atd. atd.

    Všechny české parlamentní strany a všichni významní politici jsou o P3M
    informováni, ale všichni do jednoho zájmy občanů a ČR ignorují, zřejmě z výše
    uvedených důvodů. Dokud se kvalitativní transformace a odkriminalizovani státu
    neujmou ve svém zájmu sami občané, k žádné změně pravděpodobně nedojde.

    • šimonf finemon napsal:

      Poprosím Vás, zkuste si článek ještě jednou přečíst a případně si přečtěte ještě i jiné články. Nesvaluji vinu na žádné „zlé“ bankéře. I když určitý díl viny banky a bankéři na krizi nesli (ti bankéři), nicméně v porovnání třeba s politiky, tak marginální. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.