Kam se poděly peníze?

Před rokem 2008 byl proces kvantitativního uvolňování znám jen mezi odborníky. Ovšem od té doby se mnohé změnilo. Tento termín je již tak populární, že je i tématem hovorů laiků. Velmi zjednodušeně řečeno se jedná o „nalévání“ peněz do ekonomiky.

Nejvíce likvidity na trh vrhla v loňském roce švýcarská národní banka. Stalo se tak ve snaze oslabit hodnotu švýcarského franku, neboť ten dramaticky posílil. Tato skutečnost byla způsobena velkým zájmem investorů, neboť švýcarský frank je považován za tzv. bezpečný přístav. Oslabení švýcarské měny se nakonec povedlo.

Graf 1: Nabídka peněz dle  měnového agregátu M3

I když v případě Švýcarska vedlo pumpování peněz do ekonomiky k oslabení měny, na výši inflace se to však zatím nijak výrazně neprojevilo. Tedy alespoň pokud jde o eurozónu a USA. V případě ČR je zvýšení inflace způsobeno kroky české vlády.

 V závěru loňského roku se kreditní podmínky bank v eurozóně výrazně zpřísnily a hrozilo zastavení úvěrování ekonomiky. Na to zareagovala ECB další injekcí likvidity ve formě tříleté půjčky. Takto získané finanční prostředky jsou pro bankovní domy levnými zdroji financování. Jejich úročení se odvozuje od hlavní sazby ECB. Vzhledem k tomu, že je tato sazba v podstatě na historickém minimu, bylo úročení těchto půjček velmi nízké.

^REKLAMA

Finanční injekce se vzápětí promítla do zlepšení sentimentu na trzích. Nebezpečí credit crunche se tak touto operací podařilo zažehnat. Není překvapením, že největšími zájemci o tuto injekci byly banky z Itálie a Španělska. Podíl italských bank na celkovém poskytnutém objemu je čtvrtinový, španělské banky pak představují 20 %. Naopak v případě německých bankovních domů došlo k výraznému poklesu z 30 % na 6 %.

Kde tedy všechny „vytisknuté“ peníze jsou? Odpověď hledejme na grafu vývoje měnového agregátu M2.

Graf 2: Nabídka peněz dle měnového agregátu M2

Většina peněz poskytnutých centrálními bankami končí v bilancích komerčních bank, a to jak v EMU, tak v USA. Banky „nedávají“ peníze dále, značně přivřely úvěrový kohoutek, což dokumentuje graf 3.

^REKLAMA

Graf 3: Úvěrování v Eurozóně

Od roku 2009 se úvěrování firem v podstatě zastavilo. To je jednou z příčin pomalého rozvoje ekonomiky. Úvěry fyzickým osobám, když vyloučíme hypotéky, rostou jen velmi pomalu. Spotřebitelé jsou obezřetnější a nepůjčují si tolik. I to je jednou z příčin současného stavu ekonomiky. Jediným typem úvěrů, který zaznamenává v podstatě konstantní nárůst, jsou úvěry na bydlení. Lidé i firmy se snaží využít poklesu úrokových sazeb u tohoto typu úvěru, který ve spojení s poklesem cen řady nemovitostí se pro řadu z nich stalo dobrou příležitostí pro investování.

Důvodů, proč se množství likvidity zatím neprojevilo na inflaci, je hned několik. Můžeme je hledat mimo jiné v regulatorních opatřeních z loňského října, která nutí banky navýšit kapitálovou přiměřenosti na 9 % už do roku 2013. Pro mnoho bank je tento požadavek hodně tvrdý. Hledají proto cesty jak jej splnit, zejména proto, že se jim krátí čas. Jedním ze způsobů jak navýšit svou likviditu je kromě odprodeje aktiv (pokud se na ně vůbec najde kupec) rovněž zadržování zisku, tj. nevyplácení dividend. Jednou z velmi snadných cest je pak „zadržování“ peněz poskytnutých ECB. Jde o velmi levné peníze a v podstatě jednoduchou cestu jak navýšit likviditu.

Samozřejmě to není tak jednoduché, jak popisuji. Část z prostředků, myslím tím ty, které poskytla ECB jako půjčku, budou muset komerční banky vrátit. Ovšem na to mají minimálně tři roky čas. Další vývoj inflace závisí na tom, zda komerční banky „pustí“ uložené prostředky do oběhu či nikoli. Pokud se tak stane, můžeme se „těšit“ na zvýšení inflace.