Neděle 18. listopadu. Svátek má Romana.

Hypoteční a finanční krize aneb Roztočená spirála

Hypoteční krize v USA přerostla loni v celosvětovou finanční krizi. Jaký mechanismus stál za rozšířením potíží do celého světa? Velkou úlohu sehrály ratingové agentury…

Na základě předpokladu neustáleho růstu ceny nemovitostí byl rating hypoték nadhodnocen. Samozřejmě v očích velký bankovních domů a pojišťoven, jako třeba Bear Sterns, Lehman Brothers, Freddie Mac a Fannie Mae, byly tyto hypotéky kvalitním a málo rizikovým výdělkem. Proto nakoupily poměrně značnou část tranší do svých aktiv.

To by samo o sobě ještě nebylo to nejhorší. Problém sám o sobě tkvěl ve způsobu financování těchto aktiv.

Podíváme-li se na rozvahu např. Lehman Brothers (viz Tabuka 1), zjistíme, že značná část hypoték (tedy v podstatě dlouhodobých pohledávek) je financována na straně pasiv krátkodobými závazky (Current Liabilities, zvláště pak Short-Term Debt). Tomuto stavu se říká maturity mismatch[1].

Tabulka 1: Agregovaná rozvaha společnosti Lehman Brothers

Zdoj:
http://www.hoovers.com/lehman-brothers/–ID__41936,period__A–/free-co-fin-balance.xhtml

Short-Term Debt lze z velké části popsat jako půjčky od jiných bank na velmi krátkou dobu, často přes noc (over-night lending). Je tomu tak proto, že krátkodobé financování je levnější než dlouhodobé. Krátkodobé půjčky jsou z hlediska poskytovatele půčky méně rizikové, proto za ně žádá i menší odměnu za riziko.

Investiční domy a vlastně jakékoliv společnosti používají půjček, neboť cizí kapitál je levnější než vlastní. Jednak tvoří tzv. daňový štít a jednak je možné použít vlastní prostředky k jiným účelům.

Uvedenému způsobu financování se říká pákové (leverage). Použití minima vlastního kapitálu k získání výnosu z hypoték značně zlepšuje ROE[2] a to se samozřejmě pozitivně projeví na hodnotě společnosti. Bohužel ROE nereflektuje značnou rizikovost takovéhoto financování. Pákové financování je velmi efektivní, pokud cena nemovitostí stoupá, neboť tak dochází k navyšování vlastního kapitálu a snižení poměru cizí kapitál/vlastní kapitál, tedy i snížení finanční páky. Bilance se tak stává méně rizikovou.

Nyní si představme následující sizuaci: V době, kdy má dojít ke splácení hypoték, finanční insituce zjistí, že značná část klientů je neschopna hypotéku splácet. Samozřejmě samo o sobě to není až takový problém. Hypotéky jsou přece kryty samotnými nemovitostmi jako zástavou. Bohužel v momentě, kdy se finanční instituce snaží tyto nemovitosti prodat, je třeba je ocenit. Po ocenění se zjistí, že cena nemovitosti je nižší než výše hypotéky. Vzhledem k rozměru těchto obtíží byl trh s nemovitostmi navíc přesycen. Nabídka značně převyšovala poptávku.[3] To samozřejmě ještě více podpořilo pokles cen nemovitostí.

Banky a bankovní domy nemohly držet tyto nemovitosti ve svých aktivech a doufat, že se situace urovná. Důvodem byl právě maturity mismatch. Banky musely splácet své krátkodobé závazky. Obvykle své krátkodobé závazky (over-night) zafinancovaly novou půjčkou. Ovšem v momentě, kdy jijich aktiva klesají, snižuje se zároveň i ochota takovýmto nyní rizikovým institucím půjčovat.

Banky tak mají stížený přístup k financování, ale své závazky musí platit. K tomu potřebovaly dostatečně likvidní aktiva, což ale nemovitosti nejsou. Aby se vyhnuly riziku ztráty likvity a tím okamžitému krachu, byly nuceny prodávat nemovitosti pod hodnotou původní hypotéky a rozdíl mezi cenou hypoték v ocenění v aktivech a prodejní cenou vykazovaly jako odpisy do nákladů. Náklady samozřejmě snižují zisk společnosti a co je podstatnější, zvyšují rizikovost pákového financování, společnost se stává rizikovější, ztrácí možnost dodatečného financování cizím kapitálem, neboť nikdo není ochoten podstoupit riziko nesplacení úvěru. Společnost zároveň nemůže dostát svým závazkům, neboť se stává nelikvidní. Celá situace vede ke krachu. V této chvíli mluvíme o “Hypoteční krizi”.

Avšak i takováto situace je z pohledu podniku překonatelná. Jednoduše si podnik znovu půjčí, aby zaplatil již splatné závazky. Bohužel u takovýchto institucí je vysoké riziko, že dluh nesplatí a jejich aktiva v podobě hypoték i nemovitostí, jež každým dnem ztrácí na ceně, nejsou dostečně kvalitní zástavou.

Nutno podotknout, že nadnárodní bankovní domy jsou ve své podnikové struktuře natolik složité, že ani ony neznají svou vlastní rozvahu. Doba, kterou potřebují na tvorbu agregované účetní závěrky a vyčíslení hodnoty toxických hypoték (Toxic Mortgages), značně podporuje nervozitu a neochotu půjčovat těmto bankovním institucím. Své peníze nepůjčíte někomu, o kom nevíte jistě, kolik toxických hypoték se nachází v jeho aktivech.

Tato nedůvěra způsobila pády bankovních domů, jež měly v aktivech vysoký podíl těchto toxických hypoték. Navíc prohloubila obecný strach komukoliv půjčit.

Většina bank poskytuje úvěry, které finacuje z půjček u jiných bank. V momentě, kdy se banka nedostane k úvěrům, nemůže sama úvěry poskytovat. Celý tok finančních prostředků se zastaví, peníze se přestávají otáčet, přestávají se přesouvat od subjektů, jež mají dostatek peněz a málo investičních příležitostí, k subjektům, jež mají nedostatek peněz, ale dostatek investičních příležitostí. Od této chvíle mluvíme o “Finanční krizi”.


[1] Viz přednáška Hyun Shin, Markus Brunnermeier, Harrison Hong, Paul Krugman, Alan Blinder: Crisis on Wall Street

[2] ROE je jeden z nejvýznamnějších ukazatelů, jež investoři používají k hodnocení svých investic. Ukazatel ROE vypočteme jako podíl čistého zisku (po výplatě prioritních akcií) a celkového jmění vlastníka (celková aktiva mínus všechyn závazky). ROE udává kolik čistého zisku za fiskální rok generuje jedna peněžní jednotka celkového investového jmění. Čím vyšší je hodnota ROE tím lépe je vlastní kapitál zhodnocován. V podstě udává roční růst hodnoty investovaného kapitálu a potažmo i poniku. Avšak, k plnému zhodnocení kapitálu odpovídající hodnoťe ROE ochází pouze v případě, že celý čistý zisk je reinestován. Pokud dochází k výplatě dividend ve výši např .15% čistého příjmu, pak roční  (fiskální rok) růst honoty podniku odpovídá 75% ROE. Srovnávání podniků podle ROE je vhodné v rámci odvětví. Služby obecně potřebují ke svému fungování méně valstního kapitálu než např. huť. Potřeba vyššího základního kapitálu představuje bariéru vstupu do odvětví a tím i pravděpodobně nižší konkurenci a naopak. Nižší kapitálová náročnost tedy znamená vyšší ROE, ale I nižší bariéry vstupu na trh a tedy i více konkurenční prostředí a tím I vyšší podnikatelské riziko. ROE tedy nereflektuje jak podnikatelské riziko, tak ani riziko pákového financování.

[3] Tak, jak si popíšeme později, zablokování finačního trhu a tím i spotřeby a celková nejistota vedly ke snížení počtu nově uzavíraných hypoték, což ještě více omezilo poptávku po nemovitostech a stanovilo rovnovážnou cenovou úroveň nemovitostí na nižší hladině než v době, kdy byly hypotéky uzavírány. Došlo tak ke zhroucení trhu nemovitostí.

Jsou finanční instituce "z nejhoršího venku"?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

4 komentáře: “Hypoteční a finanční krize aneb Roztočená spirála”

  1. to tu právě řešíme milý studente napsal:

    když banka neví, co má v rozvaze, jakpak by vobyčejná socka mohla vědět, kde bere banka peníze??

    banka je tak bohatá, že si může dělat co chce, třeba půjčovat ale nesplácet. Běžnou socku by zabásli, ale bankéře povýší a vyhlásí podnikatelem roku, a jede se dál, až se práší za kočárem, lokajové to uklidí a zaplatí ze svýho žoldu,…. lidi to zaplatí na daních, páč jsou to socky a truhlíci. stejně jim nic jiného nezbude……

  2. Vlado Z napsal:

    „Většina bank poskytuje úvěry, které finacuje z půjček u jiných bank.“ to zní jako perpetum mobile. Jestliže si většina bank půjčuje, tak od jakých bank? Které jsou ty, jež sedí na zdrojích, ale než by půjčovali přímo investorům půjčují raději jiným bankám? Nebo je to jen chytrolínské využití virtuální multiplikace peněz úvěry – tedy, že každá banka může půjčit víc než ve skutečnosti má a proto je lepší když si dvě banky jedna druhé vzájemně půjčí, než kdyby každá investovala vlastní kapitál? To by snad stálo za zákaz….

    • Ondřej Dorňák napsal:

      Tato věta je myšlena především v podobě over-night půjček. Banky v oblastech, kde jsou noční hodiny půjčují bankám v těch oblastech Země, kde je v danou chvíli den a normální pracovní provoz. Půjčující si subjekty využívájí jednoduše časového posunu ke zlepšování své finanční páky… Než začnou pracovní hodiny v oblasti, kde sídlí banka poskytující úvěr, uvěr je zaplacen i s požadovaným úrokem.

      • Vlado Z napsal:

        Děkuji za vysvětlení 🙂 Z pohledu selského rozumu mi pak ale snaha bank krýt hypotéky poskytované na desetiletí úvěry obnovovanými každý den – a tedy víra, že za celé ty desítky let vždy bude dost věřitelů ochotných mi půjčit (nepřijdou žádné problémy, žádné neočekávané události) připadá od bankéřů poněkud pošetilá… Když k tomu přidáme fakt, že velké banky ani běžně nevědí jakou mají celkovou finanční rozvahu… Možná se jen neorientuji, ale připadá mi, že právě tento systém by se asi měl změnit jako „poučení z krizového vývoje“, pokud to tedy jde. Nebo najít matematické parametry, které lépe zohlední míru rizika, nejen míru výnosnosti/efektivity.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.