Při pokusech o odhad budoucí absolutní výkonnosti finančních aktiv (hlavně těch rizikovějších) je jedním z nejdůležitějších faktorů hospodářský růst. Hospodářský růst je totiž nejlepším představitelem tržeb společností a tedy i výnosů.
Ve srovnání s investory, mezi kterými následkem prasknutí internetové bubliny dlouhou dobu panoval investiční pesimismus, většina finanční a obchodní komunity opět začala věřit tomu, že se v budoucnosti hospodářský růst udrží na vysoké úrovni. A to i navzdory rekordnímu růstu globálního hospodářství za posledních pět let.
Investoři jsou nicméně v otázce růstu pořád velice skeptičtí, čemuž se po obrovských rozdílech v současných hospodářských ukazatelích ani nelze moc divit.
Proto se dnes v rámci diskuze o hlavních vlivech na hodnotu finančních aktiv dostala do popředí otázka povahy, kvality a především trvání současného hospodářského cyklu. Pojďme se tedy na něj podívat blíž.
Mezi dva hlavní faktory, které podporují cyklus dlouhodobého růstu, patří akcelerace technologického vývoje a rostoucí integrace rozvíjejících se ekonomik (emerging markets) do globálního hospodářství, což by mělo vést ke konsolidaci hospodářských cyklů.
REKLAMA
Od poloviny devadesátých let jsme byli svědky důsledků působení těchto faktorů: solidní globální růst, který se až do současnosti udržel nad hranicí dvou procent, a to bez jakýchkoliv citelnějších inflačních tlaků. Integrace rozvíjejících se trhů – která byla velice usnadněna ohromným technologickým vývojem, především v oblasti telekomunikací – má v období poslední dekády "na svědomí" skoro dvě třetiny růstu globálního HDP (měřeno paritou kupní síly).
Kromě jakýchkoliv geopolitických nepokojů nebo pochybení hospodářské politiky, které jsou těžko předpovídatelé, nevidím nic, co by mělo tento pozitivní trend přinejmenším v příštích několika letech narušit. Jedním z důvodů je také fakt, že rozvíjející se ekonomiky mají pořád co dohánět jak v oblasti investic do infrastruktury, tak v oblasti spotřeby.
Také nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k radikální změně v exportem taženém růstovém modelu, který si za vzor vybraly rozvíjející se trhy. Úrokové míry by proto měly zůstat nízké, obecně pod mírami růstu nominálního HDP, což by mělo zajistit konkurenceschopnost měn a významné obchodní přebytky těchto ekonomik.
Protože většina z nich nezavedla veřejné zdravotní nebo penzijní pojištění, jsou míry úspor domácností vysoké. Toto nadměrné spoření, především v Asii, bude i nadále podporou rezervních měn (hlavně dolaru), přičemž bude tlačit na pokles reálních a nominálních úrokových měr a na celosvětový pokles volatility všech tříd aktiv. Trend, který nám již není až tak neznámý!
Inflace by se neměla nijak výrazně změnit, především v důsledku výrazného růstu globální produktivity. Tomu můžeme vděčit z velké části rapidní urbanizaci Asie, která je pouze ve svých počátcích. Podle demografických projekcí Organizace spojených národů by se míra urbanizace v Asii měla zvýšit z 39,8 % v roce 2005 na 45,3 % v roce 2010, což představuje nárůst městské populace o 430 miliónů. Tak značný nárůst pracovní síly bude vytvářet tlak na snížení mezd a cen hotových produktů a služeb.
Akcelerace technologické inovace samozřejmě zvýší produktivitu a podobně jako integrace rozvíjejících se trhů bude mít deflační dopad. Tím pádem bude zmírňovat tržní úrokové míry a umožní progresivnější provádění monetárních politik. Toto společně s efektivnější alokací zdrojů na globální úrovni, signifikantní finanční deregulací a zesílení mezinárodní konkurence naznačuje, že se volatilita růstu a inflace, a tím pádem i celého hospodářského cyklu udrží na nízkých úrovních.
