Pondělí 19. února. Svátek má Patrik.

Frederic Scherer: Bojím se o generaci svých vnoučat

Frederic Scherer, emeritní profesor Harvardovy univerzity, říká: „Bojím se o generaci svých vnoučat.“ Závratný ekonomický růst spjatý s průmyslovou revolucí, jenž byl realitou posledních tři sta let, prý narazí na nepřekonatelné překážky.

Říkáte, že jednou z příčin aktuální finanční krize byl konec "amerického snu", tedy stagnace v reálných příjmech průměrných Američanů, která trvá už od 70. let…

…a kvůli které se musejí zadlužovat, aby si mohli uspokojivě spotřebovávat, což ekonomiku činí náchylnou právě k tomu typu krize, jíž prožíváme. Konec "amerického snu" ovšem není příliš zmiňovanou příčinou; vina se hází tu na bankéře, tu na regulační orgány, ale málokdy na samotné jednotlivce, kteří však mohou být dost dobře vinni, neboť si na sebe brali příliš velké riziko, příliš velký dluh.

Co s tím?

Je třeba zvrátit trend rostoucí příjmové nerovnosti v americké společnosti. Lidé by zkrátka neměli mít pocit, že si musejí půjčovat, aby mohli vést naplněný život. Je třeba i zlepšit regulační činnost. Propříště by se už nemělo stát, že tolik lidí během realitní bubliny podlehne dojmu, že ceny nemovitostí porostou donekonečna, a refinancováním hypoték pak získávat hotovost pro svoji spotřebu. Regulátor by měl rázně vstoupit do situace a varovat: Takhle dál ne, to je nebezpečné, to vám nakonec přeroste přes hlavu.

Pojďme ještě o krok nazpět: co bylo příčinou onoho konce amerického snu, příčinou té stagnace?

To je velmi obtížné říci. První vysvětlení je, že čím dále tím větší podíl z celkového objemu příjmů jde na vysoce kvalifikovanou práci. Poměrně dobře se pak daří těm, kteří mají na pracovním trhu lepší znalosti, lepší dovednosti. "Průměr" však stagnuje. Druhou možností je, že lidé s jen průměrnými znalostmi a dovednostmi čelí nyní velmi zostřené konkurenci zejména v těch odvětvích, v nichž do hry výrazně promlouvá dovoz zboží a služeb.

Dobře. A jak tedy "americký sen" opět oživit?

Řešením není zákaz dovozu levnějšího zboží z Číny. To by americkou ekonomiku poškodilo, neboť pro mnoho lidí je prostě dnes láce čínského zboží přínosná. Většina se shodne na tom, že čínská měna, renminbi, je uměle podhodnocena, a je tedy třeba dosáhnout mezinárodní dohody o úpravě směnných kursů. To ale ten problém vyřeší jen částečně. To klíčové, co potřebujeme, je zlepšit úroveň amerického vzdělávacího systému. A ještě něco: vytrácejí se pozitivní důsledky takzvaného detroitského konsensu. I s tím je třeba něco dělat.

Detroitský konsensus? Co to je?

Počínaje třicátými léty naslouchaly jednotlivé administrativy dost pozorně odborům. Hospodářská opatření vlád tak podporovala silné odbory, jejichž symbolem byl průmyslový Detroit. To se začalo měnit s nástupem administrativy Ronalda Reagana v osmdesátých letech – detroitský konsensus byl postupně vystřídán washingtonským, jak o tom mluví jistá studie. To odbory podlomilo. Stejně tak jsou dále oslabovány konkurencí dovozního zboží. Nové regulace by tudíž měly jít ve směru zesílení vyjednávací pozice pracujících. V tomto ohledu se zkrátka potřebujeme vrátit zpět do třicátých nebo čtyřicátých let.

Vlastně tedy říkáte, že konec "amerického snu" a tudíž i finanční krize nastal z velké části i z důvodu relativně slabé pozice pracujících?

Ano. Doufám, že dalších třicet let do toho vnese změnu, ale dnes to skutečně tak vidím a jsem tím velmi sklíčen.

Ale celá řada základních ekonomických učebnic poukazuje na neblahou roli odborů – třeba na to, že sama existence odborů zvyšuje nezaměstnanost mezi těmi, kdo nejsou jejich členy.

Je pravda – a to je oříšek k rozlousknutí -, že silné odbory vedly k vyšším mzdám, čímž snížily konkurenceschopnost amerických pracujících tváří v tvář importovanému zboží a službám. Ten oříšek rozlouskne lepší vzdělávací systém, jenž zvýší kvalifikovanost, a tedy konkurenceschopnost pracovníků.

Celý rozhovor čtěte na Investičníweb.cz

Je kapitalismus přežitý?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.