Úterý 25. června. Svátek má Ivan.

Evropské bankovní harakiri aneb „Regulace, spas nás!“

Banky Šimon Finemon 14.06.2013 | 10:32 0 Komentářů

Na počátku ekonomické krize stály problémy s bankovním sektorem v USA. Tyto problémy dopadly i na bankovní ústavy v Evropě. Island, Irsko, Německo a další země „musely“ své bankovní ústavy zachránit před bankrotem znárodněním.  Pomůže bankám regulace bonusů manažerů?

Záchrana bank stála velké množství prostředků a třeba v případě Irska znamenala takřka státní bankrot a stáhnutí irských vládních dluhopisů z finančních trhů. Ruku v ruce s pomocí bankám se objevily názory jak zabránit, aby se taková situace už nikdy neopakovala. S „neotřelým“ řešením přišla Evropská unie. EU má na vyřešení závažných problémů starý „osvědčený“ recept, a to regulaci. Nejlépe takovou, která zabere alespoň tisíc stran.

Na dubnovém hlasování Evropského parlamentu byly velkou většinou, po takřka dvou letech vyjednávání, návrhy dvou směrnic o regulaci bank. Zásluhou těchto směrnic mají být evropské banky odolnější a už nebude na jejich záchranu třeba žádných dalších prostředků daňových poplatníků.

Kolikrát jsme takový názor už slyšeli. A opravdu se najde někdo, kdo věří, že zásluhou přísnější regulace ve formě vyšších požadavků na kapitálovou vybavenost bank budou zažehnány veškeré potíže finančního sektoru na starém kontinentu? Opravdu může stabilitě bankovního systému pomoci větší transparentnost či omezení bonusů pro investiční bankéře? (Nebo je to jen úlitba masám?) Skutečně budou po aplikaci těchto směrnic evropské banky „pevné jako kámen“?

Proklamace a regulace

Europoslanci oplývají neochvějnou jistotou ve víře, že přijetím směrnice skončí finanční problémy v Evropě. Jakou váhu mají sebevědomé proklamace politiků, jsme si mohli ověřit nedávno. Kolikrát jsme slyšeli, že EMU má to nejhorší za sebou, a pak přišly problémy s Kyprem.

Bankovní sektor byl jedním z nejvíce regulovaných již před krizí. Už tehdy se politici a regulátoři domnívali, že vše znají a umí řídit všechna možná rizika. Navzdory tomuto přesvědčení se právě ve finančním sektoru rozpoutala ekonomická recese. Přesvědčení, že dalším takovým recesím zabrání dalších tisíc stran regulace, je možno označit v kontextu výše uvedeného za mylné. Krize přijdou, avšak určitě budou mít jinou podobu.

Ujišťování veřejnosti o stabilitě finančního systému, a že teď už bude vše pevné a v tom nejlepším pořádku, může být pro jejich autory nebezpečné. Při další krizi, které regulace a proklamace nemohou zabránit, se hněv mas může obrátit proti autorům regulace. Riziko se totiž z finančního sektoru jen tak nevytratí a dokonce neuteče ani před sebeobsáhlejší regulací.

Velmi špatné je, že lidé i firmy přestávají rozlišovat, jakou kvalitu konkrétní banka má. Nezajímají se o profesionální správu, řízení rizik, otevřenost či transparentnost. Ale slepě věří ve všemocnou regulaci a záruku státu. Často si říkají, vklad v bance je v bezpečí, je přeci garantován „státem“.

Regulace bonusů a podpora firem

Mediálně nejviditelnějším je regulace bonusů bankovních manažerů. Je to pochopitelné. Řadě lidí je trnem v oku, když vidí, jak je nejvyšším manažerům bank vyplácen horentní bonus, a to i tehdy, když jsou banky zachraňovány státem. Regulace zavádí stropy těchto odměn, to má údajně zamezit přehnanému riskování. Ovšem těžko očekávat, že regulace dokáže přehnanému riskování zabránit.

Pokud budou evropské banky chtít své nejlepší bankéře udržet, určitě najdou prostředky, jak je udržet, i když jim asijská a ostatní konkurence může na bonusech nabídnout více.

Rozporuplné je rovněž opatření zahrnující podporu úvěrů pro malé a střední firmy. U úvěrů pro tento segment firem mohou banky kalkulovat s nižším rizikem než dosud, to jim umožní tvořit na ně menší rezervy a mělo by tak půjčování zlevnit. Ale je těžké říci, zda to pomůže a bude banky motivovat. Teoreticky může být toto dotaženo až do takové úrovně, že úvěr dostanou i firmy, které by za normálních okolností na úvěr nedosáhly. Navíc půjčky třeba stavebním firmám stály za boomem ve stavebním sektoru, který se nyní nachází v těžkých problémech.

Mezi další požadavky patří i větší transparentnost bank a vyšší požadavek na kapitál. Všechna tato opatření mají svá úskalí a s největší pravděpodobností ničemu nepomohou.

Řešením by mohlo být zrušení systému částečných rezerv a návrat k systému, kde by banka peníze uložené na běžném účtu nemohla dále půjčovat. Taková banka by byla bezpečným úložištěm peněz. Pokud by člověk chtěl, aby mu peníze vydělávaly, musel by se obrátit na investiční banku. To by znamenalo zánik finančního systému, jak jej známe dnes.

Mají být zavedeny stropy odměn pro manažery?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.