Neděle 19. srpna. Svátek má Ludvík.

Evropská komise bankám: Jsme chytřejší než vy

Finanční krize pomalu odchází a zůstávají „jen“ dopady do reálné ekonomiky. Nikdo by podobnou situaci nechtěl opakovat. Ani Evropská komise. A tak začíná diktovat bankám, jak mají podnikat. Jenže…

O příčinách a původech finanční krize bylo napsáno mnoho. Nejčastěji jsou za viníka dávány americké banky s volným přístupem k hypotékám a investiční banky s touhou vydělat na nich. Již méně se hovoří o americké federální bytové politice, kdy banky měli „svazácký úkol“ zvýšit podíl vlastnického bydlení mezi národnostními menšinami.

V rámci řešení finanční krize a následné ekonomické recese utratily vlády na celém světě tolik peněz, že by stačily nasytit hladovou Afriku na několik desetiletí. A vlády si toho jsou vědomi, proto se snaží získat větší kontrolu nad podnikáním bank. Začíná období regulace.

Evropská komise se regulace chápe, zdá se, vždy s chutí. A zvláště na banky je třeba si posvítit. Vždyť mají nehorázné poplatky, které musí lidé platit! A tak v rámci směrnice o platebním styku zakázala bankám účtovat některé z nich. A bude hůř.

Evropská komise svým způsobem postupuje racionálně. Svým způsobem. Za krizi mohou hypotéky. Tak si na ně posvítíme. Povolíme bankám poskytovat je pouze do výše 40 % zástavní hodnoty nemovitosti (LTV). Kdo bude chtít víc, připlatí si.

Omezení výše hypotéky na 40 % zástavní hodnoty nemovitosti je zatím v oblasti diskusí. Naštěstí. Takové omezení by mohlo vážným způsobem pokřivit trh.

Už nyní banky zvažují rizika poskytnutí hypoték s vyšším LTV. A kdo chce vyšší hypotéku, připlatí si – banky požadují rizikovou prémii. Proč tedy neponechat na bankách, jak budou podnikat?

Ano, jistá omezení a regulace trhu s penězi, který může velmi snadno ohrozit reálnou ekonomiku, jsou třeba. Ale vrátím se k příčinám současného nelichotivého stavu světové ekonomiky. Díl viny jistě nesou banky. O tom není pochyb. Ale své polínko do ohně přiložily i vlády –  možná to byly právě ony, kdo rozžehl zápalku a připravil troud. A nyní by chtěly radit, jak požár hasit.

Kam by vedlo omezení výše hypoték?

Jedním z dopadů omezení výše hypoték by podle mého názoru byla „změna“ odhadní ceny. Zatímco když banky v souvislosti s obavami z vývoje ekonomiky a s ním spojeným rizikem růstu nesplácených úvěru zvyšovaly rizikové položky v odhadech cen nemovitostí, s omezením LTV by nepochybně změkčovaly pravidla.

Dnes je poměrně běžné, že za nemovitost zaplatíte více, než na jakou cenu vám ji odhadne smluvní odhadce banky. Pokud by pravidlo 40 % LTV začalo platit, pravděpodobně by se stalo běžným, že odhadní cena tu kupní převýší.

Pokud by banky nezareagovaly a smířily se s vůlí Evropské komise, tratily by. Lidé by museli volit alternativu, kterou je v tomto případě stavební spoření – na to by se úprava nevztahovala, případně by ji šlo snáze obejít (úvěr ze stavebního spoření není vždy vázán na zástavu nemovitosti).

Má Evropská komise omezovat hypotéky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

8 komentářů: “Evropská komise bankám: Jsme chytřejší než vy”

  1. Martináč napsal:

    Mám jen drobnou poznámku k honu na čarodějnice. Vinu totiž mají úplně všichni, nejen bankéři a vládní činitelé, ale i mnohamiliónová masa, která s chutí brala hypotéky, aniž by odhadla své možnosti. Tahle krize je celosvětová zejména proto, že máslo na hlavě mají „všichni“.

  2. Martin napsal:

    Myslím si, že to není úplně špatný nápad (půjčky max. do 40% zástavy). Pokud by se to zavedlo, tak by bylo bydlení dostupnější – ceny za nemovitosti by se nešplhaly do takových výšin, neboť by nestačilo jen mít na splátky. Většině lidí připadají ceny za nemovitosti neúměrně vysoké a tímto opatřením by se staly dle mého názoru přiměřenými.

  3. Otazník napsal:

    Banky by nepřistoupily na „svazácký úkol“ americké federální bytové politiky, kdyby jejich akcionáři věděli, že v případě problémů to budou oni kdo ponesou následky. Ovšem díky tomu, že mnohé z nich byly, a stále jsou, příliš velké, aby padly, mohli jejich akcionáři sázet na to, že je v případě potíží stát podrží, což se také stalo, podobně jako se to stalo v Česku na počátku 90. let v období tzv. bankovního socialismu, kdy české státem vlastněné banky také plnily zadání vlády podporovat podnikání. V obou případech následky nenesli akcionáři, ale daňoví poplatníci, i když v případě Česka to byl akcionář stát.
    Akcionáři bank by měli vědět, že pokud dostanou svoje banky do potíží, budou to oni kdo ponesou následky. V době růstu ekonomiky akcionáři bank odčerpávají peníze z finančního trhu pro svou osobní potřebu a na platy najatých manažerů, ale v době potíží tam ty peníze ani akcionáři, ani manažeři nevrací, takže je tam musí dodat daňoví poplatníci. Proto by měly být zákonem upraveny vztahy mezi státem a (příliš) velkými bankami tak, aby jim v době nepřízně hrozilo zákonem upravené vyvlastnění. Toto by mohlo být upraveno v několika stupních, takže malým bankám by vyvlastnění nehrozilo, ale hrozilo by až od určité velikosti banky. Pak by si každý akcionář mohl rozmyslet zda-li při jednáních o bankovních fůzích vymění výhody větší banky za riziko vyvlastnění v případě nutnosti. A kdo by zvolil zvětšení banky nad určitou hranici, ten by si musel dát pak větší pozor na to, aby se jeho banka nedostala do potíží. Jak prosté milý Watsone.

    • Tomáš Marný napsal:

      Při této úvaze bych Vám doporučil vrátit se pár let nazpět a podívat se jak Vámi navržené řešení zafungovalo ve Francii.
      A také bych se podíval na akcionářskou strukturu Fannie Mae a Freddie Mac, které určují podmínky na US hypoteční trhu. Asi budete nemile překvapen, protože akcionáři (rozuměj daňoví poplatníci) platí. Takže to funguje tak jak jste chtěl! 🙂

      • Radek napsal:

        Ještě bych dodal, že i soukromé banky vyměňovaly vlastnické podíly za státní pomoc – a propadly tak zestátnění.

        • Otazník napsal:

          To je pravda jen do jisté míry, a navíc to byla tak trochu narychlo uvařená polívka a žádný systémový předem připravený prvek.

      • Otazník napsal:

        Nevím co proběhlo pár let zpět ve Francii.
        Ovšem co se týká Fannie Mae a Freddie Mac, tak pokud jsem dobře pochopil to byly státní agentury USA založené právě pro podporu bydlení, takže měly „ten riskantní job“ v popisu práce, proto ty dvě nejsou zrovna vhodný příklad proti mému názoru. Tam byl jiný způsob „dohledu“ na jejich fungování a já nepopírám, že zklamal.

    • Michal Kára napsal:

      Ale vzdyt to takhle funguje. Statu neliji do bank penize jen tak, ale vymenuji je za podil v bankach – tedy se jedna o to vyvlastneni, ktere popisujete. A jak vidite, stejne to nefunguje 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.