Sobota 24. června. Svátek má Jan.

Evropa na pokraji krachu, zachraň se, kdo můžeš

Evropa se potácí v dluzích, které není schopná refinancovat. Už nejen v kuloárech, ale i v médiích se dennodenně spekuluje, zda euro přežije. Mají se Češi bát? A co Slováci?

Evropa se topí v dluzích

Celá Evropa od Irska až po Řecko si příliš dlouho žije nad poměry. Zadlužujeme se, ne abychom investovali do infrastruktury a vývoje, ale abychom měli vyšší mzdy a mohli si dovolit lepší bydlení, dražší auta a více hraček z Číny. Jenomže tak dlouho se vydávají dluhopisy, až se ucho utrhne. Prozatím věřitelé ztrácí trpělivost s Řeckem, Irskem, Portugalskem, Španělském a Itálií, s oněmi proslulými „prasátky“ PIIGS.

Graf 1: Spread úroků desetiletých dluhopisů PIIGS oproti německým desetiletým bondům 2011-12-25-evropa-na-pokraji-krachu-10-year-yield-vs-germanyZdroj: BNP Paribas Investment Partners

Avšak v dluzích se topí prakticky celá Evropa včetně Německa, Francie a Velké Británie, i tyto země mohou mít brzy problém s refinancováním svých dluhů. Německé desetileté dluhopisy aktuálně nesou úrokový výnos pouhých 1,85 % p.a., třicetileté dluhopisy pouhých 2,4 % p.a. Naproti tomu Itálie nebo Španělsko dnes musí vydávat dluhopisy s úrokem přes 6 % a brzy úroky porostou ještě víc, protože věřitelé přestávají věřit ve schopnost těchto zadlužených zemí splácet dluhy a budou chtít za podstupované riziko stále vyšší úrokový výnos. A zanedlouho se budou škrtat další nesplácené dluhy, podobně jako u Řecka.

Jenomže v případě Itálie a Španělska se nejedná o zhruba 300 miliard eur, ale o desetinásobek, tj. 3 biliony eur. To už je suma, která by mohla položit celou Evropu na kolena. Evropská unie nemá tolik peněz v rukávu, takže se snaží prosadit všemožné fondy a půjčky od ostatních států. To však není žádné řešení, jenom přesouvání dluhů na jiné státy. Celkový problém předluženosti Evropy se tímto nevyřeší. Nakonec stejně bude potřeba se dluhů nějak zbavit. A k tomu existují pouze tři varianty:

1) Rozpad evropské měnové unie, pád eura

Nejčastěji se v médiích hovoří o tom, že euro zkrachuje. Euro nezkrachuje, protože euro je měna (veličina). Ale je pravda, že euro se možná přestane používat, nebo bude devalvováno. Variant, jak to technicky provést, je mnoho. Otázkou však je, zda by tato cesta došla do správného cíle. Obávám se, že nikoliv.

Návrat k jiné měně může pomoct, pokud se odtrhne jen pár nejzadluženějších zemí, redenominují dluhopisy do nové měny a ta následně prudce oslabí. Když se například Itálie vrátí k lirám, lira prudce oslabí, tak italské zahraniční dluhy denominované v lirách budou mít po přepočtu do eura výrazně nižší hodnotu a Itálie je bude schopna splácet. Jenže měna je relativní veličina, a pokud se všechny státy budou snažit o totéž – devalvaci vlastní měny – pak si vlastně nikdo nepomůže. Takže toto není komplexní řešení, pouze řešení pro nejslabší, máte padáka.

Tip: Jak bude vypadat rozpad eura

2) Nesplacení dluhů, státní bankrot

Nejjednodušším řešením je přestat splácet dluhy a vyhlásit bankrot. Řecko už to vlastně neoficiálně udělalo. Domluvilo se s věřiteli, že splatí jen půlku svých dluhů. Zanedlouho pravděpodobně přijde druhé kolo a odepíšou se další dluhy. Evropa si dluží více méně navzájem, takže se jeví reálná nějaká hromadná domluva, že si vzájemně poškrtáme dluhy. Problém je, že dlužníkem je vždy stát, zatímco věřitelem jsou v konečné instanci lidé s úsporami v bankách a na penzijních fondech.

Stát tvoří ti samí občané, kterým stát dluží. Když se na celou pavučinu podíváme z nadhledu, tak vlastně občané ze svých daní financují chod státu a ze svých úspor pak ještě půjčují státu na pokrytí zbylých nákladů chodu státu. Pokud se v Evropě domluvíme na škrtnutí jedné nuly u státních dluhů, pak tím škrtneme jednu nulu u úspor občanů. Je takové řešení životaschopné bez občanských válek a možná i rozsáhlejšího panevropského konfliktu?

3) Dvouciferná inflace

A tak nakonec asi nezbude jiné řešení, než stejný podraz provést postupně a méně nápadně. Tím řešením je vysoká inflace. Obávám se, že se blíží den, kdy evropské tiskárny cenin začnou pracovat na třísměnný provoz. Kupní síla eura bude velmi rychle klesat. Není to bohužel nikomu milé, ale je to volba menšího zla, respektive méně viditelného zla. I tato cesta však může skončit společenskou katastrofou. Hrátky s vysokou inflací se mohou kdykoliv vymknout kontrole a skončit ala Výmarská republika, nebo latinská Amerika v devadesátých letech.

Tabulka 1: Veřejný dluh a deficit státního rozpočtu v roce 2010 jako procento HDP

 

Veřejný dluh

Deficit státního rozpočtu

Japonsko

200 %

8 %

Řecko

143 %

10 %

Island

126 %

8 %

Itálie

119 %

5 %

Belgie

101 %

4 %

Irsko

95 %

32 %

Portugalsko

93 %

9 %

Kanada

84 %

6 %

Německo

83 %

3 %

Francie

82 %

7 %

Maďarsko

80 %

4 %

Velká Británie

76 %

10 %

Rakousko

72 %

5 %

USA

63 %

9 %

Nizozemí

63 %

5 %

Španělsko

60 %

9 %

Chorvatsko

58 %

5 %

Polsko

53 %

3 %

Norsko

50 %

-12 %

Finsko

48 %

3 %

Lotyšsko

45 %

8 %

Dánsko

44 %

3 %

Srbsko

43 %

5 %

Slovensko

41 %

8 %

Švédsko

40 %

0 %

Česká republika

39 %

5 %

Litva

39 %

7 %

Švýcarsko

38 %

-1 %

Rumunsko

34 %

6 %

Slovinsko

33 %

5 %

Austrálie

29 %

3 %

Bulharsko

16 %

4 %

Rusko

9 %

4 %

Estonsko

7 %

0 %

Zdroj: CIA World Factbook

Před stejným problémem stojí i Spojené státy americké a Japonsko, které se společně s Německem prozatím těší dobré kredibilitě a nemají momentálně ještě problém udat nové dluhopisy na refinancování starších dluhů. Ani oni ale nemohou zvyšovat dluh do nekonečna, takže i zde musíme v delším horizontu kalkulovat s měnovou reformou nebo vysokou inflací.

Bezpečná měna

Neexistuje žádné místo, na kterém by peníze byly dokonale v bezpečí. Jednoduchým pohledem na zadluženost a hospodaření jednotlivých zemí však můžeme vyfiltrovat bezpečnější měny. Euro, dolar a japonský jen jsou měny nejzadluženějších zemí s vysokým deficitem veřejných financí, čili z dlouhodobého pohledu nejrizikovější měny.

Naproti tomu Austrálie a Švýcarsko hospodaří výrazně lépe a nejsou navíc zatíženi břemenem budoucích závazků vůči penzistům v takovém rozsahu jako USA a EU. Podobně i severské země nesou menší dluhovou zátěž a mají nižší deficity. Australský dolar, švýcarský frank, norskou a švédskou korunu můžeme tedy považovat za bezpečnější měny.

Ani Česká republika si v celosvětovém srovnání nestojí špatně. Zadlužujeme se „pouze“ dvacet let, takže jsme se nestihli zadlužit tolik jako západní Evropa. S deficitem sice hospodaříme řadu let, ale ministr financí Miroslav Kalousek se snaží ho alespoň snižovat. Takže česká koruna se z dlouhodobého pohledu jeví bezpečnější než euro nebo dolar.

Co dělat s úsporami?

Netroufám si odhadovat, zda euro přežije, natož v jaké podobě. Ale na letní dovolené jsem se raději veškerých eurobankovek zbavil, protože mu dlouhodobě nevěřím. Raději budu držet peníze v korunách. Ani bratrům Slovákům bych nedoporučoval držet veškeré úspory v euru, ale raději je diverzifikovat do dalších bezpečnějších měn.

Jelikož očekávám, že pánové Draghi, Shirakawo a Bernanke zvolí cestu vysoké inflace, doporučuji obecně většinu úspor raději investovat do hmotného majetku – nakoupit půdu, domek, komodity nebo kvalitní dividendové akcie. Bohužel tato dlouhodobá ochrana úspor je vykoupena krátkodobou nejistotou a mnohdy krátkodobými finančními ztrátami. Ceny nemovitostí klesají už tři roky a zdaleka ještě nejsou levné. Ceny akcií a komodit nyní také už půl roku klesají a nejde říct, že by už byly na dně.

Než se rozpoutá vysoká inflace nebo než začnou krachovat velké státy, to může ještě několik let trvat. Ale nemusí. A v tom je právě ten problém. Proto osobně raději volím dlouhodobou ochranu za cenu možných krátkodobých finančních ztrát.

Autor je ředitel FINEZ Investment Management

12 komentářů: “Evropa na pokraji krachu, zachraň se, kdo můžeš”

  1. janula napsal:

    No, podla mna nie. Jednak zhruba polovica naroda aj v CR aj v SR zila v tom case v druzstevnych bytoch alebo domoch a tym padom nic nedostala zadarmo, vsetko si pekne zaplatila a jednak rast ceny nehnutelnosti pre nich de facto nic neznamena, malokto z nich byt/dom predal, je to skor zalezitost az ich dedicov. Ak by zili povedzme cely zivot v kapitalistickom svete a splacali hypoteku, tak by ho case revolucie mali bud splateny alebo by s rastom hodnoty bytu a devalvacie uspor sa devalvoval aj dlh. To ale nenastalo. A nepoznam vela dochodcov, ktori si uzivaju kludu dochodku, vacsina skor robi este kde sa da, aby sa uzivila.

  2. dzibod napsal:

    Já bych se již podruhé rád pana Traxlera zeptal co má za vzdělání. Děkuji

    • Spekulant napsal:

      Je to manager s VSE a peti lety zkusenosti s prodejem pojistek, pak zalozeni firmy kde nabizej za desitku mesicne poradenstvi, treba VEOLIA uz asi tri roky, kdyz jeste byla za 60, a nebo cesky developery, kdyz byly za krasnejch 700.

  3. Ondřej Záruba napsal:

    Honzo Traxlere, ty s námi nediskutuješ?

  4. MK napsal:

    zhruba pred mesicem jsem uvazoval, ze sve uspory ukryju v Kanadskych dolarech. Ted uz o tom neuvazuji 🙁

    http://cad.kur­s24.com/czk/grap­h/?q=30

    Koruna oslabila snad vuci vsem dulezitym menam :[

  5. poradce napsal:

    Je zde dalsi reseni, ktere je realne, ale clanek se o nem nezminuje.

    EU je heterogenni ucelovy slepenec, ktery neni ze sve podstaty schopen se shodnout na zadnem reseni vhodnem pro vsechny jeho staty. Proto by bylo resenim, aby se staty osamostatnily a provedly reformu verejnych financi opustenim stavajiciho paradigmatu a prechodem na P3M, jak zaznelo pred nekolika lety na expertnim foru ECE OSN a bylo pozitivne prijato.

    Nove paradigma je ale tak vysoka inovace, ze jej ani vetsina expertu neni vubec schopna pochopit (uvedomme si, kdo chodi na VS ekonomickeho smeru) a navic ma sve odpurce ve financnich kruzich, jimz by omezilo nemravne prijmy. Zrejme teprve az financni sektor bolestive pociti tezke ztraty, mozna se jeho pristup zmeni. Jina dobra cestat totiz znama neni. (Autor pripevku je mezinarodni poradce.)

    • Radek napsal:

      Co je to P3M? Hledal jsem a našel jsem toho až příliš – ale nic, co by se vztahovalo k EU. Díky.

  6. Ondřej Záruba napsal:

    Nesnažme se věci, které jsou objektivně složité, uměle zjednodušovat líbivými titulky a zkreslovat tak realitu.

    Obávám se, že se na celou problematiku nelze dívat izolovaně skrze pohled přes veřejné dluhy. Neméně významným faktorem schopnosti splácet dluhy je i velikost a struktura soukromých dluhů.Některé země, které jsou relativně méně zadlužené veřejně, zase mají obrovský soukromý dluh na 1 občana (například Dánsko). Proti tomu jdou příjmy těchto lidí, které jsou agregátně vyjádřené jako HDP. Jejich budoucí výše závisí na tom, jakou má daná země produktivitu práce, konkurenceschopnost výrobků na globálním trhu, závislost exportu na ostatních zemích EU a na spoustě dalších faktorů.
    Vědom si tohoto, pokorně přiznávám, že názor na to, jestli defaultují a jaké budou dopady defaultu různých řeckých dluhopisů, na rozdíl od velkého množství ekonomů, kteří toto rádi střílejí od boku bez hlubší analýzy tvrdých dat, nemám.

    Kreditní riziko je potřeba posuzovat u každé emise dluhopisů specificky. Každá emise má jiný loss given default. Jiné nároky na cashflow dlužníka a jinou pravděpodobnost defaultu. Jiné dopady na věřitele v případě restrukturalizace.

    Proto bych byl celkem opatrný s predikcemi defaultů státních dluhopisů. Titulek „Evropa na pokraji krachu“ je atraktivní pro čtenost článku, nicméně pravda je asi někde jinde. Když nastane default, tak ještě nemusí nutně znamenat , že se budou škrtat nějaké nuly. Defaultní situace může třeba mít podobu restrukturalizace 5letého dluhu na 10letý dohodou věřitelů a dlužníka s navýšením kupónové platby, takže výsledné NPV z transakce může klesnou jen mírně.

    Vysoká inflace je zase diskutabilní.Nevím, kde se berou ty názory, že peníze tiskne veřejný sektor. Pravda je taková, že drtivá většina nové peněžní zásoby vzniká v komerčních bankách, když poskytují úvěry soukromému sektoru. A pokud má většina bank v Evropě problém s delikvencí dluhů a záporný vlastní kapitál při tržním ocenění aktiv, tak je evidentní, že banky nebudou úvěrové kohouty moct příliš povolovat, protože by mohly být tlačeny k navyšování kapitálu v důsledku regulace kapitálové přiměřenosti. Tento trend je jasně patrný. Růst peněžní zásoby značně zpomaluje a čeká nás dost pravděpodobně tzv. „japonský scénář“, což je období, kdy se příliv nových dluhů do soukromého sektoru zbrzdí a s ním růst celého HDP, neboť to, jak známo táhne spotřeba na dluh.

    To, že v penzijních fondech pracují často kokosové, kteří neumějí/nechtějí počítat, to je evidentní už nějakou dobu, kdy vyplulo na povrch, že kupovali MBS. Naštěstí pro ně veškeré jejich kiksy velice zdatně hasí jejich lobby, která prosadila, že nemusí zveřejňovat svým klientům skoro nic o jejich portfoliu. Než se zjistí, kolik miliard je tam pouze virtuálně namalovaných, tak to ještě nějakou chvilku potrvá. A na to se zřejmě sází. Vydělat co nejvíce peněz do té doby, než to praskne.

    Ještě k tomu doporučení o reálných aktivech. Tady se obávám, že by si autor měl uvědomit, jaký je rozdíl mezi cizím kapitálem a vlastním kapitálem. Pozice věřitele má oproti vlastnické pozici jednu zcela zásadní výhodu. A to sice, že dostávám prachy vždy jako první. Takže logicky stát je věřitel firmy, která je jeho daňovým rezidentem. A on dostane své peníze na daních vždy dříve, než je dostane akcionář na dividendě. Mohli bychom pokračovat u nemovitostí nebo komodit. Jaká bude cena a likvidita nemovitostí, když se zavírají úvěrové kohouty pro nové hypotéky? Jaká bude cena komodit, když průmysl nebude mít kapitál pro financování růstu výroby a především nižší poptávku po svých výrobcích?

    Nene, dluhopis není cár papíru. Akcie je defacto technicky dluhopis také (mnohem lepší definice akcie je spíš soubor několika opcí neboli práva na dividendu, likvidační zůstatek a rozhodování) , ovšem akciová tranše dostává, co zbyde po ostatních tranších financování. Někdy je to víc než všechny ostatní, ale v hubených časech to taky může být velký kulový.

    Omlouvám se čtenářům za dlouhý příspěvek, ale nerad věci sděluji zjednodušenou povrchní formou.

    • Spekulant napsal:

      Jojo treba zrovna ta Australie ma nejvetsi public debt na svete, vic jak 100% a skoro vsechno to jsou hyposky, na silnej dolar bych nesazel, prijde mi ze se chovaj podobne jako zeme tezici ropu, prodat co se da, utratit, a po nas potopa. Jestli pujkde cina do kytek tak to odnesou i komoditni zeme, Australie je nekolika desitek procent HDP zavisla na tezeni.

    • Harry napsal:

      Vnímám diskuzi na téma deflace x inflace zejména jako diskuzi na téma krátkého / středního vs. dlouhého horizontu.

      Pan Traxler ve svém článku píše, že „tato dlouhodobá ochrana úspor je vykoupena krátkodobou nejistotou a mnohdy krátkodobými finančními ztrátami. Ceny nemovitostí klesají už tři roky a zdaleka ještě nejsou levné. Ceny akcií a komodit nyní také už půl roku klesají a nejde říct, že by už byly na dně.“ Toto je tedy dlouhodobý názor a jako takový ho sdílím.

      Ale souhlasím s Vámi Ondro, že vkrátkém horizontu je inflace naprosto nereálná a spíše hrozí defalce, z příčin, které jste popsal.

      Asi nejlépe spor obou táborů polulárně popsal David Navrátil, hlavní ekonom ČS v článku pro lidové noviny.

      http://byznys­.lidovky.cz/na­vratil-souboj-sester-inflace-vs-deflace-fg3-/firmy-trhy.asp?c=A120104_­093002_firmy-trhy_apa

      Osobně se domnívám, že v momentě, kdy ECB spustí rotačky, inflace začne být aktuálním rizikem.

  7. Spekulant napsal:

    Ano, jedinym spravnym resenim je inflace, je to takovej zazrak moderni doby, lidi stejnak nesporej tak co, hypotekari si budou myslet jak na tom vsem vydelaj a bankeri budou bohatnout dal, moderni otrokartsvi jmenem dluh bude vesele pokracovat dal. Politici zacnou tvrdit, ovcane zil sis dlouho na ukor budoucnosti, tak ted budes platit vic (to ze standard ziti v zapadu klesa desitky let, uz se nerika). Nemovitosti asi moc padat uz nebudou co se tyce nominalu, ale v realnych cenach si dokazu predstavit pad i o 50% nekdy do roku 2015, za nedlouho nam zacnou pani ekonomove teoretici jako Sedlacek a Kohout tvrdit, ze inflace je dobra pro ekonomiku a svetlejsi zitrky a media to budou papouskovat a politici prikyvovat, jako bysme to jiz nezazili pri pravdolaskovem prevratu kdy byla stredni trida rozdrcena inlfaci, kdy za 8 let tato stredni trida ztratila 90% nasporenych penez.

    • s napsal:

      no nevim, stredni trida po 89 sice ztratila na drzene hotovosti, ale vyrazne ziskala na nemovitem majetku, ktery jim soudruzi v podstate rozdelili/pri­delili. Takze bych je nelitoval. Navic, ta generace si ted uziva relativne v klidu duchodu. My, jejich deti, takove stesti mit nebudeme :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.