Neděle 25. června. Svátek má Ivan.

Editorial ze dne 8.10.2006

Ať se nám to líbí nebo ne, vývoj na finančních trzích ukazuje, že zahraniční investoři stále pohlížejí na země středoevropského regionu jako na celek. A co je horší, vcelku oprávněně…

V minulosti jsme naše členství ve Visegrádské čtyřce vnímali pomalu jako ponižující, ale situace ukazuje, že toho máme s Maďarskem, Polskem a Slovenskem pořád hodně společného.

Platí to i o soutěžení, kdo a v čem předběhne toho druhého. Ještě nedávno bylo cílem hlavního závodu přijetí eura. Jak je dnes vidět, nešlo ani tak o soutěž jednotlivých ekonomik, ale o ambice jednotlivých politiků a politických stran, které byly zrovna u moci.

V Polsku a na Slovensku se po posledních volbách nová vládní garnitura necítí vázána sliby předchozích vlád, v Maďarsku dnes o termínu rozhodují voliči-demonstranti, u nás bývalá vláda usoudila, že levicový volič raději před cestou do ciziny navštíví směnárnu, než aby přišel o možnost navštěvovat úřad se žádosti o sociální dávku, a nová vláda nemá sílu navíc než na boj o přežití.

Optimistická nálada v celém regionu se během několika týdnů změnila v pesimistickou. Analytikům investiční banky Merrill Lynch je to málo a v souvislosti s maďarskými událostmi dále varují před přílišným optimismem některých investorů.

Osobně to nevidím tak černě. Jen to posiluje mé přesvědčení o nutnosti pustit do kapitálových investic novou čerstvou krev. Přijetí Rumunska a Bulharska do evropské unie v příštím roce může být inspirací při výběru jejich teritoria.

Reflex č. 40/2006

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.